207 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 84 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 48 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 48 000 Kč od 2. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 36 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 36 100 Kč od 2. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 104,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 84 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 84 100 Kč od 2. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou jako podnikající osobou uzavřela dne 24. 3. 2025 smlouvu o úvěru. K uzavření došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který nahradil fyzický podpis žalované a který byl použit spolu s uživatelským jménem za účelem legitimace při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla dne 24. 3. 2025 žalované podnikatelský úvěr ve výši 48 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala závazek zaplatit do 1. 6. 2025. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. celkovou výši poplatku 33 600 Kč. Celkem byla tedy žalovaná povinna zaplatit částku 81 600 Kč, přičemž na tuto částku žalovaná do dne podání žaloby nic nezaplatila, proto má mít žalobkyně nárok též na smluvní pokutu 2 500 Kč. Žalobkyně se k výši úroku z prodlení vyjádřila s tím, že se rozhodla žalovat částku tak, aby nezavdala příčinu k tomu, že by mohla být žalovaná částka posuzovaná jako nepřiměřená. Z toho důvodu nebyly žalobou uplatněny veškeré nároky, které vznikly žalobkyni z úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že neuzná-li soud nárok žalobkyně z titulu podnikatelského úvěru, nechť je nárok posouzen z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalovaná se k výzvě ani k žalobě nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalované, jakožto úvěrovanému (bankovní spojení: , č. účtu, ), ve výši 48 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 70 dnů. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 600 Kč, což má být 1% poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy od poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, jedná se o pevnou částku, nezávislou na již vrácené částce úvěru. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven 1. 6. 2025. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinna zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. V případě prodlení se zaplacením úvěru nebo dílčí částky po dni konečné splatnosti se žalovaná zavázala zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5% ze součtu dlužných splátek a další sankce. Mezi stranami smlouvy byla sjednána promlčecí lhůta v trvání 5 let.

4. Z výpisu ARES ze dne 13. 3. 2026 soud zjistil, že má žalovaná adresu sídla tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí, přičemž předmětem živnostenské činnosti žalované je stále výroba, obchod a služby, zejména kosmetické.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 4. 2025 a potvrzení ČSOB, a.s. ze dne 19. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 48 000 Kč. Poukázání částky na tento účet i fakt, že majitelem účtu je žalovaná jako jediný disponent, potvrdila k dotazu soudu ČSOB, a.s. zprávou ze dne 19. 3. 2026.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 144 895,20 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy, a to do tří dnů. Současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 26 136 Kč.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 48 000 Kč, tu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 33 600 Kč do 1. 6. 2025. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by cokoli zaplatila. Zbytek ujednání, zejména sjednaný poplatek 33 600 Kč za poskytnutí úvěru až do zaplacení žalobkyně uplatňovala s odkazem na smluvní ujednání.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovanou uzavřely každá v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalované úvěr ve výši 48 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s poplatkem 33 600 Kč do 70 dnů. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru.

14. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalované ve výši 48 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 2. 6. 2025, přičemž se jedná o datum po splatnosti úvěru, žalovaná již byla v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:

15. Žaloba byla zamítnuta co do částky 36 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 2. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaná se v předmětném právním vztahu ocitla v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupovala coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně oproti žalované má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaná si vzala úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro ni nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalované, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovanou, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

16. Poskytnutý úvěr činil 48 000 Kč, úrok z úvěru pak 33 600 Kč, celá částka 81 600 Kč měla být splacena ve lhůtě 70 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 1. 6. 2025. Pro případ prodlení se splácením, se pak žalovaná zavázala uhradit vedle úroku z prodlení, který byl sjednán ve výši 0,5% ze součtu dlužných splátek, také smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno tedy hned několika různými způsoby a taková sankční ujednání ve svém souhrnu již vyhodnotit jako platná nelze. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně si musí být vědoma, že se jedná o sjednání takových sankcí, které nelze pokládat za přiměřené, což lze dovodit i z jednání žalobkyně, která přesto, že vyzývala předžalobní výzvou k zaplacení částky 144 895,20 Kč, nyní již požaduje částku o více jak 40 000 Kč nižší. Ostatně obavy z nepřiznání celého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru neskrývala žalobkyně už při podání žaloby.

17. Soud dospěl k závěru, že sankční ujednání ve smlouvě o úvěru i úrok z úvěru sjednaný v lichvářské výši jsou takové intenzity, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Průměrnému člověku (§ 4 odst. 1 o.z.) musí být zřejmé, že jde v daném případě o nemravný stav, který by měl být sankcionován, a že se tedy jedná o zjevný (kvalifikovaný) rozpor s dobrými mravy, když došlo k několikanásobné kumulaci sankcí postihující jedno porušení smluvní povinnosti, byly vyloučeny veškeré kodexy chování ve vztahu žalobkyně vůči žalované (nikoli však naopak), došlo k prodloužení promlčecí lhůty na pět let. Jak již soud poznamenal výše, jednotlivé uvedené kroky žalobkyně v rozporu se zákonem nejsou, v souhrnu však zjevný rozpor s dobrými mravy založily. Jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je neplatné a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jinými slovy se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Jako neplatné tak soud vyhodnotil zejména ujednání o úroku (ve smlouvě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% denně, tj. na 70 dnů 33 600 Kč), neboť se jedná o úrok lichvářský (propočtem vychází na 365% ročně). Soud si je sice vědom § 1797 o.z., dle něhož se podnikatel nemůže při svém podnikání dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z., nemožnost užít pravidla pro lichvu ovšem nebrání dovolat se obecnějších zákazů zneužití práva (§ 8 o.z.), zneužití závislosti podnikatelem (§ 433 o.z.) nebo jednání nepoctivého (§ 6 o.z.). Jak již bylo výše rozebráno, žalovaná je v daném vztahu slabší stranou a žalobkyně zcela nepochybně zneužila svého postavení a jednala nepoctivě, když po žalované požadovala takový úrok z úvěru. Za neplatné považuje zdejší soud i ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení, celkem požadovaných 2 500 Kč. Dostatečnou sankcí za prodlení se splácením dluhu soud vyhodnotil přiznaný zákonný úrok z prodlení z částky 48 000 Kč. Jelikož nebyl žalobkyni přiznán nárok na úrok z úvěru ve výši 33 600 Kč, nemohl soud přiznat z této částky ani zákonný úrok z prodlení od 2. 6. 2025 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně v žalobě, když zákonný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky, jedná se tedy ve vztahu k jistině o nárok akcesorický a jako takový nese osud pohledávky hlavní. Pokud tedy soud souhrnnou částku ve výši 33 600 Kč + 2 500 Kč žalobkyni nepřiznal, nemohl přiznat ani zákonné úroky z této částky.

18. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III., neboť žalované náklady nevznikly, úspěšnější žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá v plném rozsahu, ale jen ve výši rozdílu mezi úspěchem ve věci (57 %) a neúspěchem (43 %), tj. pouze na 14 % vzniklých nákladů. Ty byly vynaloženy na soudní poplatek 4 205 Kč a 3 hlavní úkony právní služby dle advokátního tarifu po 4 500 Kč a 3x paušál po 450 Kč, celkem na nákladech 22 173,50 Kč. Z toho představuje 14 % částka 3 104,30 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit do rukou právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.