207 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , obec o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. zejména ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] a následně požadovaného zákonného úroku z prodlení za období do [datum], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od [datum] v procentní výši a za období od [datum] do [datum] v tvrzené částce [částka] s poukazem na to, že mezi [právnická osoba] [IČO], jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce (fakticky spotřebitelském úvěru), na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], který se zavázal zaplatit úvěrujícímu spolu s poplatkem [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka] do [datum]. Protože žalovaný úvěr řádně neuhradil, úvěrující mu v souladu se smlouvou účtoval navíc úrok z prodlení [částka]. Žalovaný kromě zaplacené částky [částka] neuhradil na dluh nic ani přes předžalobní upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností od [datum], současná žalobkyně se domáhá toliko vrácení zbytku dluhu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

2. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalovaného včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku [částka] jako půjčku se splatností 53 týdnů, výplata žalovanému [datum] byla prokázána podpisem žalovaného v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání blíže neurčeného„ souhrnného poplatku“ [částka] a ze znění další strany smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z těchto smluvních podmínek bylo zjištěno, že rubová strana smlouvy neobsahuje podpis žalovaného, uvádí se zde RPSN 206,8 %. Tvrzenou výši dlužných částek žalovaný nijak nerozporoval, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatil jen [částka]. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou z [datum] a oznámením postupitele žalovanému z [datum], výzva k plnění – vrácení dluhu z půjčky – je prokázána dopisem ze dne [datum] se stanovenou lhůtou plnění do [datum].

3. Soud postupoval podle předpisů platných a účinných do [datum], neboť smluvní vztah vznikl před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

4. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčila [částka], žalovaný se zavázal uhradit půjčku navýšenou o poplatek [částka], uvádí se RPSN 206,8 %. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 69,6% jistiny, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalovaného ve výši [částka] tak není možno požadovat, věřitel má nárok na vrácení jistiny a případně úroku, ten byl ovšem shledán absolutně neplatným. Protože žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil celých [částka], shledal soud žalobu co do částky zbylého dluhu [částka] po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§ 217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši podle vládního nařízení 351/2013 Sb. účinného v době prodlení – viz níže. Toto rozhodnutí také odpovídá požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení u vědomí toho, že všechna vedlejší ujednání smlouvy by bylo nutno vyhodnotit jako neplatná. Nebylo možno zohlednit úrok z prodlení vyčíslený absolutní částkou za období tvrzeného prodlení od [datum] do [datum], neboť byl zjevně propočítán z celého (neplatného) základu, ale ani propočet ze správného základu by nemohl být po právu. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od [datum], tedy ode dne následujícího po dni splatnosti na výzvu (do [datum]), o němž byl žalovaný řádně informován, v té souvislosti zamítl i část požadovaného úroku z prodlení z řádného základu, neboť při vyhodnocení smlouvy jako neplatné a při požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z data splatnosti dle výzvy věřitele (§ 563 obč. zák. 1964, dnem [datum] dochází k prodlení a úrok z prodlení se odvíjí od vl. nař. [číslo] Sb. (výrok I.).

5. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina půjčky (úspěch), ale podstatnou součástí nároku byl úrok z prodlení požadovaný v podstatně vyšší částce oproti jistině (neúspěch). Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení za obvyklou dobu nebo běžné úroky z úvěru. Naopak v tomto řízení se jedná o jednu z nejspornějších částí řízení, když údajně mělo dojít k prodlení již v r. 2008. Soud tak má za to, že (ne) úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.