207 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní titul Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, obec a číslo - část obce zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa, obec o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, jdoucím od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky částka se řízení zastavuje.

III. Co do zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím – úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost právnická osoba IČO (právní předchůdce žalobkyně) uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši částka, který se žalovaná zavázala uhradit do 12 měsíců, částku částka převzala žalovaná v hotovosti, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná byla povinna úvěr splatit včetně úroku v pevné výši částka a poplatků za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost celkovou částkou částka, ale plnou částku nezaplatila, z čehož žalobkyně dovozuje existenci dluhu na jistině ve výši částka a nárok na úrok z prodlení. Tvrzení o vedlejších platbách upřesnila žalobkyně tak, že kromě úroku v pevné výši částka měla být zaplacena úhrada za poskytnutí úvěru částka, úhrada za administrativní činnost částka a úhrada za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště částkou částka. Pohledávku následně původní věřitel postoupil žalobkyni smlouvou ze dne datum s účinností datum, což žalované písemně oznámil.

2. Při jednání soud vyšel především z listinných důkazů, které žalobkyně předložila. Ze znění smlouvy číslo prohlášení dlužníka o převzetí jistiny úvěru částka bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně datum vyplatila žalované částku částka jako spotřebitelský úvěr se splatností 12 měsíců, poplatek za uzavření smlouvy, za administrativu a za hotovostní inkaso je sjednán na 1 400 + 996 + částka, vedle toho je samostatně dohodnut úrok v pevné výši částka, čemuž podle obchodních podmínek odpovídá platba 36,4% ročně, součástí jsou smluvní podmínky úvěrujícího a informace o spotřebitelském úvěru. V těchto podmínkách jsou uvedeny další poplatky a smluvní pokuty. Uvádí se RPSN 140,91% a celková částka k vrácení po navýšení o poplatky má být částka. Výplata žalované byla prokázána prohlášením dlužníka v potvrzení o výplatě v hotovosti. Smlouva ani ostatní dokumenty (přílohy) neumožňují učinit závěr o tom, nakolik je žalovaná částka skutečným dluhem na jistině a přiměřeném úroku, aniž by do ní byly zahrnuty nároky neodpovídající právním předpisům účinným v době uzavření smlouvy o úvěru. Není zřejmé ani to, na jaké jeho složky či příslušenství byla započtena plnění žalované, tj. jak se měla o tato plnění snížit dlužná jistina místo pokut, poplatků, smluvních úroků, atd. Předložen byl ale přehled přijatých plateb od dlužníka, z něhož vyplynulo splacení celkové částky částka (zahrnuty nejsou žádné platby od insolvenčního správce, neboť původní věřitelka právnická osoba se přihlásila s touto pohledávkou do insolvenčního řízení, ale to bylo zastaveno a oddlužení zrušeno, jak vyplývá z usnesení Krajského soudu v Praze čj. insolvenční spisová značka). V té souvislosti měl soud v úmyslu vyzvat při jednání žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. („o.s.ř.“) k doplnění tvrzení o tom, jak poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost dlužníka. Ze smlouvy se nic takového nepodává, žalobkyně k tomu žádná relevantní tvrzení nedoplnila, k jednání se omluvila, poučení se jí tak nemohlo dostat. Prokázáno tak bylo jen poskytnutí jistiny částka a vrácení částka, což žalovaná svou procesní pasivitou zřejmě akceptovala.

3. Pokud jde ale o zbývající částky, přidružené k jistině (odměnu za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso), soud uzavřel, že jejich povaha je zřejmá. Přestože se nazývají„ odměnou za administrativní činnost“,„ za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště“ a„ náklady za hotovostní inkaso“, ve skutečnosti se jedná o další, tentokrát už skrytý úrok, který navyšuje cenu půjčovaných peněz. Soud v souladu se zákonem toto ujednání posuzoval podle obsahu, nikoli podle označení. Ve smlouvě jsou uvedeny různé druhy poplatků, které mají sankcionovat několikrát tatáž případná porušení smlouvy, případně pokrývat tytéž náklady, v podstatě jde o rozdělení další nedůvodné úplaty, tj.„ poplatku“ částka do více menších různě nazvaných položek. Tyto platby jsou neurčité, tudíž nepřehledné, není vysvětleno a doloženo, z čeho jednotlivé položky sestávají, ani jak původní věřitel dospěl právě k cifrám částka, částka a částka (nyní žalobou uplatněn zůstatek poplatků ve výši 910+780+ částka). příjmení, která je kalkulována věřitelem jako částka k vrácení, je ve smlouvě navýšena o poplatek skrytý pod různá označení, čímž zjevně smlouva cílí na získání především různých dodatečných plateb zřejmě saturujících případné porušení povinnosti splácet, tj. předmětem smlouvy je v konečném důsledku plnění několikanásobně vyšší. Poplatek představující úplatu za úvěr nelze žalobkyni přiznat nejenom pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, ale také podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. K rozporu s dobrými mravy nutno uvést následující: Výše poplatku je dle názoru soudu nepřiměřená s ohledem na výši jistiny a dobu, na niž se půjčka poskytuje, a to i přes to, že věřitel není bankovním subjektem a lze předpokládat možnost, že žalovaná s ohledem na své finanční zázemí by úvěr od bankovního subjektu neobdržela, věřitel tudíž nese vyšší riziko při půjčce, které má být z poplatku také kryto. Bez povšimnutí nelze ponechat ani RPSN ve výši 140,91%, což je několikanásobek obvyklé výše RPSN za úvěry poskytované spotřebitelům bankami a svědčí také o zřejmé nevyváženosti práv a povinností stran k tíži spotřebitele. Soud proto dovodil, že ujednání o tzv. poplatku částka obsažené v ujednání obchodních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobuje značnou nerovnováhu práv a povinností stran předmětné úvěrové smlouvy k újmě spotřebitele. Předmětnou smlouvou byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka a ve vztahu k této výši poskytnutého úvěru obsahuje uzavřená úvěrová smlouva řadu ujednání, jež jsou pro žalovanou značně nevýhodná a nesrozumitelná. Vedle povinnosti vrátit věřiteli jistinu úvěru ve výši částka stíhala žalovanou dále povinnost zaplatit věřiteli další náklady za poskytnutí úvěru celkem ve výši částka, což činí více než polovinu poskytnutého úvěru. Jiné poplatky, ať již nazvané jakkoli, představují jen další úplatu za půjčení peněz, tedy další úrok skrytý pod jiný název. Úrok by tak byl lichevní (navýšení o dalších 56% jistiny) a jako takový absolutně neplatný pro rozpor se zákonem (lichva je zakázána).

4. Na prokázaný skutkový stav věci soud aplikoval dle § 3028 odst. 1,3 občanského zákoníku právní předpisy účinné v době uzavření a porušení smlouvy, jde o úvěr s režimem smlouvy o spotřebitelském úvěru (§1 zák. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru).

5. Podle § 497 a následujících obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. smlouvou o úvěru přenechává věřitel dlužníkovi peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od datum je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Je pravdou, že smlouva mezi původními účastníky byla uzavřena nedlouho před účinností novelizace § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ale to neznamená, že porušení povinností podnikatele vůči spotřebiteli by do datum bylo možno hodnotit jako souladné s právem. Celý tehdy účinný občanský zákoník byl kogentní normou, zákon č. 145/2010 Sb. navazoval mj. na jeho ustanovení § 56 a násl. o významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách, ale vztahovalo se na něj i hodnocení právních úkonů ve smyslu ust. § 39 obč. zák. při rozporu se zákonem či nesouladu s dobrými mravy či při obcházení zákona. Účelem novelizace § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru byla zjevná potřeba jednoznačně vyjádřit a silněji deklarovat, že porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka znamená neplatnost celé smlouvy, čímž se pouze odstraňovaly případné pochybnosti o důsledcích takového porušení zákonné povinnosti, tj. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední.

8. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet.

9. Ustanovení § 451 až 458 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. stanoví, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.

10. Pokud si dle § 563 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. V prodlení je dle § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) však poskytla žalované částku ve výši částka, žalovaná jí vrátila pouze částka, zbytek ani přes výzvu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku částka, žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele, když výzva k zaplacení dluhu byla žalobkyní žalované zaslána s předstihem, bez vysvětlení zůstalo, proč byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkem částka Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ustanovení § 369 obchodního zákoníku ve spojení s § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a nařízením vlády č. 142/1994 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. Kapitalizovaný úrok z prodlení do datum nemohl být zohledněn, protože základ úročení byl neplatně navýšen. Ze stejných důvodů (neurčitost, netransparentnost údajně zvýšené jistiny, přepočtených poplatků, apod.) nebyla připuštěna změna žaloby, kterou žalobkyně navrhla písemně cca týden před jednáním. Tzv. kapitalizovaný úrok, tj. částku částka, vzala žalobkyně před prvním jednáním zpět, tomu odpovídá výrok II., jímž bylo řízení podle § 96 o.s.ř. částečně zastaveno.

13. Vzhledem k výše uvedenému soud návrh žalobkyně neshledal z větší části důvodným, proto žalovanou poskytnuté plnění bylo možné vzít v úvahu toliko jako plnění na jistinu z bezdůvodného obohacení a nikoli na jakékoli další neexistující nároky, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III.

14. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku IV. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jednak jistina úvěru, ale podstatnou součástí nároku byl úrok z úvěru vyčíslený ve smlouvě fakticky (včetně součtu poplatků, tj. skrytých úroků) na částka. Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení nebo nesporné úroky. Naopak v tomto řízení se jedná o nejspornější část řízení. Soud tak má za to, že (ne) úspěch v této části řízení musí být zohledněn i v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud tak vyšel z toho, že základ věci tvoří součet jistiny a poplatků, pokut či nemravných úroků. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, resp. úspěšnější žalované náklady nevznikly, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.