207 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 3. 2026 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky prostřednictvím klientské zóny dne 10. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle níž byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 15% měsíčně z jistiny, vše ve splátkách po 3 750 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou 15. 11. 2025, tuto neuhradila ani po zaslání více upomínek, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila výzvou ze dne 21. 2. 2026, plněno mělo být do 7. 3. 2026. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna ji vrátit i se zákonným úrokem z prodlení od 8. 3. 2026 a dle smluvního ujednání zaplatit i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. K výzvě soudu se žalovaná vyjádřila a výpisem ze svého účtu doložila, že celkově splatila 28 770 Kč, žalobkyně však evidentně žádné toto plnění nezapočetla na jistinu, patrně upřednostnila úroky a sankční platby, když dle žalobních tvrzení dluží žalovaná údajně celou jistinu 25 000 Kč.

2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.

3. Žalobkyně do spisu založila k prokázání svých žalobních tvrzení listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 25 000 Kč s úrokem z úvěru 15% měsíčně a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, RPSN činí 436% a se způsobem splácení tak, že měsíčně se má splácet úrok, jistina má být splacena ke dni ukončení smlouvy, která je uzavřena na dobu 1 rok s automatickou prolongací, celkem má být zaplaceno 70 000 Kč při úroku 45 000 Kč. Dále žalobkyně doložila provedení platby 25 000 Kč na účet žalované dokladem o provedení verifikační platby z účtu na jméno žalované, na který byl úvěr posléze vyplacen, vyplacení potvrdila i žalovaná ve vyjádření.

4. Nahlédnutím do obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 11. 4. 2025 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 11. 4. 2025 částku 25 000 Kč na č. účtu , č. účtu, , dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 25 000 Kč vrátit při ukončení smlouvy, do té doby splácet měsíční úrok 15% jistiny (180% ročně). Výzvou v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 2. 2026 se lhůtou do 7. 3. 2026 k zaplacení jistiny a úroku je prokázána splatnost úvěru, nikoli však tam požadovaná výše částky celkem 43 367,50 Kč. V této předžalobní výzvě ze dne 21. 2. 2026 požaduje žalobkyně totiž 38 187,50 Kč na úvěr a na náklady právního zastoupení 5 180 Kč.

5. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (např. poplatcích či smluvních pokutách) se nepřihlíží.

6. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně by byl důvodný, pouze pokud požaduje dlužnou jistinu, ostatně sama si musí být vědoma nezákonné výše úroku z úvěru a nedostatku podpisu smlouvy úvěrovaným. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady za upomínky či poplatek za poskytnutí úvěru či úrok, nicméně částečným předmětem žaloby je nárok na vrácení poskytnuté částky 25 000 Kč. Ta vrácena byla dokonce ve vyšší částce, než byla poskytnuta, jak doložila žalovaná výpisem ze svého účtu, ohledně případného jiného účelu takových plateb nebylo žalobkyní nic tvrzeno ani prokázáno. Zaplacené splátky – celkem 28 770 Kč je nutno zohlednit jako plnění na jistinu, proto nemá žalobkyně nárok na vrácení jakékoli částky. Na okraj soud poznamenává, že nelze připustit platnost ujednání lichevního úroku 180% ročně, který byl skryt do měsíčního úroku 15%, i kdyby smlouva písemná byla. V plném rozsahu tudíž bylo nutno žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.).

7. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II., neboť plně úspěšné žalované náklady nevznikly, neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.