207 C 6/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29 588,66 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29 588,66 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 29 588,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 271,81 Kč jdoucím od 18. 7. 2024 do zaplacení v roční výši 12,75 % a zaplacení částky 265,87 Kč s odůvodněním, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 3. 2024 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách dle článku V. odstavec 1 smlouvy, přičemž první splátka byla splatná 13. 4. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 19. 8. 2025. Žalovaný v rámci formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru potvrdil, že je seznámen se všemi podstatnými informacemi a že si přečetl i Všeobecné obchodní podmínky, dále, že výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce tak, jak jsou ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, následně žalobkyně dle svého tvrzení prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to 14. 3. 2024 v částce 14 000 Kč a rovněž 14. 3. 2024 v další částce 14 000 Kč. Při sjednávání smlouvy byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru 1,99% z vyplacené tranše a smluvní úrok z úvěru 0,9% denně z nesplacené jistiny. Částky zaplacené žalovaným byly v souladu se smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami (VOP) započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného byly započítávány nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a informovala o tom žalovaného e-mailem ze dne 17. 7. 2024 s účinkem téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru 18. 7. 2024. V žalobě žalobkyně vyčíslila celkovou výši dluhu na 29 322,79 Kč, přičemž dle jejího tvrzení se žalovaná částka skládá z položek: jistina 13 995,33 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 276,48 Kč, smluvní úrok 15 050,98 Kč. Žalobkyně k tomu tvrdila, že podle článku VII. odst. 2 a článku VI. smlouvy se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a zavázal se zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,90 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně dále v žalobě připustila možnost, že její nárok by nemusel mít soud za prokázaný, pak požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Navrhl k tomu provést důkaz potvrzením o provedených transakcích z účtu žalobkyně a převod částek na účet žalovaného, tedy účet číslo , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Dalším nárokem uplatněným v žalobě byla částka 265,87 Kč, což odůvodnila žalobkyně nárokem na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky podle článku VIII. odstavec 1 smlouvy o úvěru, přičemž žalobkyně požadovala smluvní pokutu „pouze“ za prvních 90 dnů prodlení. K tomu uvedla tvrzení, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné 17. 4. 2024, za období od 18. 4. 2024 do 17. 7. 2024 tedy vyčíslila smluvní pokutu částkou 265,87 Kč.

2. Vzhledem k žalobním tvrzením o tom, že částky zaplacené žalovaným byly postupně započítávány na úhradu úroků poplatků, případně pokuty a poté na úhradu jistiny, vyzval soud žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, k doplnění tvrzení a důkazů. Zejména soud vyzval žalobkyni, aby písemně doplnila tvrzení o tom, jaké částky žalovaný celkem splatil bez ohledu na to, na jaký účel byly započteny, soud zdůraznil, že jde o celkovou částku, kterou žalovaný splatil. Současně vyzval žalobkyni, aby písemně označila důkazy k prokázání oněch doplněných tvrzení a aby listiny, jimiž ta doplněná tvrzení prokáže, také soudu předložil. Toto usnesení soud doručil do datové schránky právního zástupce žalobkyně 31. 1. 2025 a při absenci jakékoli odezvy odpověď na tuto výzvu ještě po čtyřech týdnech urgoval. Urgence byla doručena 3. 3. 2025. Následně soud nařídil jednání na 31. 3. 2025, oba účastníky řádně obeslal a jediné podání, které právní zástupce žalobkyně soudu zaslal, byla omluva k jednání a odkaz na již přiložené důkazy.

3. K nařízenému jednání se nedostavil ani právní zástupce žalobkyně, ani žalovaný, nicméně podmínky pro jednání splněny byly, a proto soud provedl při jednání veškeré předložené listinné důkazy.

4. Výzvou k úhradě před podání žaloby s datem 27. 11. 2024, včetně podacího lístku lze mít za prokázané, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení částky 29 588,66 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 438 Kč do tří dnů, výtiskem textu znějícího na ověření totožnosti spotřebitele a čísla jeho účtu nelze mít za prokázáno, že tento účet dokládá identitu žalovaného, byl předložen žalobkyni a autenticita takového textu není zřejmá. Totéž lze říci o ostatních předložených listinných důkazech, jejichž obsah sice soud k důkazu provedl, ale bez úplných žalobních tvrzení a dalších důkazů, které by předložené listiny doplňovaly a tvořily s nimi uzavřený řetězec umožňující získat jednoznačné závěry, nebylo možno dospět k jednoznačným skutkovým zjištěním. K žalobě tedy byly připojeny informace pro spotřebitele, údaje o posouzení úvěruschopnosti, tvrzení o údajných příjmech a výdajích, přehled transakcí vyplacených spotřebiteli, údaje o poskytovateli úvěru a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, aniž by z nich bylo jednoznačně zjištěno, že byl úvěr poskytnut v tvrzené výši právě žalovanému, kolik úvěrovaný úvěrujícímu již splatil, jaké částky byly zohledněny jako plnění na jistinu, potažmo od jakého data splatnosti jistiny a od jaké její výše se má odvíjet úrok z prodlení.

5. Jako možný důkaz byla předložena smlouva, o které žalobkyně tvrdila, že ji uzavřela se žalovaným, byť z důvodů níže uvedených ji mohl soud hodnotit pouze podpůrně, aby získal celkový přehled o poskytnutých částkách. Smlouva sama obsahuje ujednání o o RPSN 1307,92% (!), o denním úroku 0,903% - v přepočtu na rok by to bylo 329% (!). Zcela však chybělo tvrzení o tom, jaké částky byly vráceny, byť přímo v žalobě žalobkyně zmiňuje jakési částky zaplacené žalovaným a to, že byly jakýmsi způsobem započítávány v rámci jednotlivé denní splátky na úhradu úroků, poplatků, jistiny, případně smluvních pokut. Žalobkyně v žalobě zmiňuje možnost posoudit její nárok podle principu bezdůvodného obohacení, nicméně nepředkládá žádná tvrzení, která by umožnila zjistit výši bezdůvodného obohacení, tedy rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou splacenou.

6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Žalobkyně přes opakovanou výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení a nebylo možno posoudit, zda, kdy a jaké částky žalovaný zaplatil a jak byly zohledněny vůči jistině. Pro neúčast žalobkyně nebylo možno žalobkyni znovu poučit ve smyslu ustanovení § 118a zák. č. 99/1963 Sb. (dále „o.s.ř.“) včetně poučení o břemeni tvrzení a břemeni důkazním podle § 101, resp. §120 o.s.ř. nehledě na to, že žalobkyně zcela ignorovala dvě písemné výzvy soudu k potřebným doplněním.

8. Podle § 101 odstavec 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení, žaloba nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

9. Podle § 101 odst. 2 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

10. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

11. Právní zástupce žalobkyně se sice velmi krátce před jednáním formálně omluvil, nicméně neuvedl žádný důležitý důvod pro odročení, pouze zmínil, že by jednání mělo být odročeno, pokud nebude možno žalobě plně vyhovět. Zároveň požádal soud, aby před konáním jednání byl právní zástupce žalobkyně vyzván zejména k doplnění tvrzení a důkazů a byla mu poskytnuta přiměřená lhůta.

12. Vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k naprostému ignorování opakovaných výzev soudu zde nebyl žádný důvod žádosti o případné odročení vyhovět. Soud proto postupoval podle shora citovaného ustanovení § 101 o.s.ř. a podle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.

13. Podle § 120 odstavec 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede14. Podle § 120 odstavec 2 o.s.ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazu v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

15. Jak je vysvětleno výše, žalobkyně ani nedoplnila tvrzení, ani nenavrhla k doplněným tvrzením relevantní důkazy. Jediné tvrzení, které bylo možno hodnotit jako úplné, bylo o poskytnutí částky 28 000 Kč ve dvou platbách téhož dne na účet, který byl v žalobě označen a bylo o něm tvrzeno, že jde o účet žalovaného. Další údaje k předmětnému účtu soud nezjišťoval především proto, že i kdyby se prokázalo, že v době vyplacení částky 28 000 Kč byl žalovaný jediným majitelem účtu, na který byla částka poukázána, a současně že by k témuž účtu neměla přístup jiná osoba, nic by to nevypovídalo o výši bezdůvodného obohacení (tj rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou).

16. Přitom soud nemohl hodnotit nárok žalobkyně jinak než právě jako bezdůvodné obohacení, a to s ohledem na citované ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy smlouva jednoznačně nebyla uzavřena v písemné formě, a tudíž se nepřihlíží k jakýmkoli ujednáním o jiných platbách (byť sám úrok je lichvářský a nebyl by platně sjednán ani v písemné smlouvě). Pro neúčast žalovaného, který ani na písemnou výzvu nijak nepotvrdil žalobní tvrzení, nebylo možno vyjít ani z ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř., kdy by mohl soud vzít za skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, ani sama osoba žalovaného jako subjektu zavázaného vrátit částku mu poskytnutou nemohla být jednoznačně ztotožněna na základě výtisku textu znějícího na ověření totožnosti spotřebitele a čísla jeho účtu, který mohl poskytnout žalobkyni kdokoli, kdo by se jakoukoli cestou dostal k číslu účtu žalovaného, skutková (nadto neúplná) tvrzení uváděná v žalobě tudíž nebyla žádným způsobem prokázána. Za této situace nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout výrokem I. a ve výroku II. soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy případné přiznání náhrady nákladů řízení závisí na úspěchu či neúspěchu ve věci samé. Žalovaný ve věci úspěšný byl, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, žalobkyně byla zcela neúspěšná, a proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá.