207 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČ: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 91 355,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 91 355,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím od 11. 4. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 4. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, uzavřela se žalovanou jako podnikatelem smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které jí dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, proto došlo k jejímu automatickému zesplatnění, o čemž byla žalovaná informována oznámením ze dne 11. 9. 2019. Nová jistina zápůjčky ve výši 61 556 Kč sestává z nesplacené jistiny a běžného úroku. Žalovaná se pro případ nezaplacení nové jistiny zápůjčky zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky do zaplacení. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , spisová značka, , byla žalobkyni mj. přiznána smluvní pokuta za prodlení žalované s úhradou nové jistiny zápůjčky do 2. 3. 2020 ve výši 10 588,32 Kč. S ohledem na přetrvávající prodlení žalované se zaplacením nové jistiny zápůjčky se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky (61 556 Kč) od , právnická osoba, . , Anonymizováno, do 25. 3. 2024, jelikož žalovaná, přestože byla upomínána, neuhradila ničeho. Jelikož se jedná o závazek mezi podnikateli, požaduje žalobkyně zaplatit také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s dluhem nesouhlasí, smlouva je neplatná, úrok je v rozporu s dobrými mravy. Půjčila si 110 000 Kč, zaplatila 92 340 Kč, ale nadále po ní žalobkyně vymáhá částku přesahující 500 000 Kč. Penále by nemělo přesáhnout polovinu dlužné částky. Dluh je z roku 2019 a je tedy promlčen.

3. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s čímž žalovaná souhlasila.

4. Žalobkyně při jednání na žalobě setrvala. Uvedla, že žalovaná nezaplatila v mezidobí ničeho. Na žalovanou se spotřebitelská ochrana nevztahuje, jelikož jednala v postavení podnikatele. Dlužná nová jistina byla potvrzena citovaným rozsudkem zdejšího soudu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. j. , spisová značka, a žalobkyně z toho vychází. Výše dluhu je dána dlouhodobým prodlením žalované, která svým jednáním (potažmo nekonáním) porušuje dobré mravy. Smlouva je čitelná, srozumitelná, vše je jasně popsáno, proto není na místě aplikovat ustanovení o adhezních smlouvách. Nárok je dle žalobkyně promlčen do roku 2021, od 11. 4. 2021 je nárok důvodný.

5. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem za poskytnutí zápůjčky ve výši 53 940 Kč formou 60 měsíčních splátek po 1 399 Kč se splatností vždy k 12. dni kalendářního měsíce. Jak z označení a obsahu smlouvy, tak z označení žalované má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu v postavení podnikatele v rámci své podnikatelské činnosti za účelem investic. Smlouvou byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky v případě prodlení o délce více než 15 dnů a ve výši 13 % z dlužné splátky v případě prodlení o délce více než 30 dnů. Pro případ neuhrazení dvou splátek nebo prodlení se splátkou či její částí o více než 60 dnů bylo sjednáno automatické zesplatnění zápůjčky, čímž došlo ke vzniku nové jistiny zápůjčky sestávající z nezaplacených splátek a úroků, kterou byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději následujícího dne po zesplatnění, v opačném případě vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky do úplného zaplacení. Strany si ve smlouvě sjednaly delší než zákonnou promlčecí lhůtu veškerých práv vzniklých žalobkyni ze smlouvy vůči žalované, a to na dobu 15 let ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (článek 5.4). Z oznámení ze dne 11. 9. 2019 bylo zjištěno, že zápůjčka byla k tomuto dni zesplatněna a žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o zaplacení částky 92 555,04 Kč do 15 dnů od doručení, zásilka byla odeslána 25. 3. 2024.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 097 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 10 588,32 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky (výrok I), zároveň nahradit nálady řízení (výrok II). Soud po provedení dokazování v tamním řízení uzavřel, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce shora uvedeného obsahu s tím, že žalované byla zápůjčka vyplacena 14. 2. 2018, žalovaná řádně nesplácela, uhradila pouze 16 splátek, proto byla zápůjčka zesplatněna, žalovaná byla opakovaně upomínána o zaplacení. Dlužná nová jistina činila 61 556 Kč a žalobkyně dále požadovala v rámci žalobou uplatněné částky smluvní pokuty a nadto smluvní pokutu, kterou uplatňuje v tomto řízení, pouze za předcházející období do 2. 3. 2020 (přiznáno právě jako 10 588,32 Kč). Žalovaná sjednala smlouvu jako fyzická osoba podnikající, a proto nebyla v postavení spotřebitele a na smlouvu se neuplatní zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná kromě dlužné jistiny nezaplatila ani sjednaný úrok a smluvní pokuty, přestože se k tomu zavázala.

8. Z výpisu ekonomických subjektů v databázi ARES bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, evidována jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se vznikem k , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , se shora uvedeným IČO a sídlem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 421 odst. 2 o. z. má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

14. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

15. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

20. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle § 630 odst. 2 o. z. je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání.

22. Podle § 1798 odst. 1 a 2 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, podle které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem 53 940 Kč splácet měsíčními splátkami, což neučinila, proto došlo v souladu se smluvními ujednáními k zesplatnění zápůjčky a žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení. Strany smlouvou sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni pro případ prodlení smluvní pokuty, zejména smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky do zaplacení v případě, že novou jistinu nezaplatí nejpozději následujícího dne po zesplatnění zápůjčky. Žalobkyni byly nároky ze smlouvy přiznány rozsudkem zdejšího soudu citovaným shora, přičemž smluvní pokuta, kterou žalobkyně žaluje i v tomto řízení, byla přiznána za předchozí období do 2. 3. 2020. V tomto řízení se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za další období od , právnická osoba, . , Anonymizováno, do 25. 3. 2024, kdy žalovaná neuhradila dlužnou novou jistinu zápůjčky.

24. Z hlediska právního hodnocení dospěl soud k závěru (a strany ani nenamítaly opak), že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, žalovaná v kontraktačním procesu nevystupovala v postavení spotřebitele, nejedná se proto o spotřebitelskou smlouvu a na smluvní vztah se neuplatní speciální ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ani ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na druhou stranu je zřejmé, že žalovaná se nacházela v pozici slabší strany (jakožto institutu širšího a spotřebitelské ochraně nadřazeného) a je tedy třeba jí zvýšenou ochranu poskytnout. Přestože žalovaná je evidovaným podnikajícím subjektem, nelze bez dalšího konstatovat, že všechny podnikatelské subjekty jsou si rovny, nevyvstává mezi nimi žádné výhodnější postavení a je třeba na ně pohlížet rovnocenně. Takový závěr by byl nesprávný a proti smyslu a účelu zákona. Žalovaná je podnikatelem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , má sídlo v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podniká v oblasti , Anonymizováno, od roku , Anonymizováno, . Sama žalovaná uvedla, že nemá prostředky ani na právní zastoupení v řízení. Naproti tomu žalobkyně je jedním z nejvýraznějších nebankovních poskytovatelů úvěrů v České republice s milionovými, ne-li stamilionovými obraty, základní kapitál představuje několik set milionů korun, přičemž podniká také v mnoha dalších oblastech. Disponuje zázemím budovaným po dobu téměř třiceti let s množstvím zaměstnanců, na poli poskytování úvěrů a dalších obdobných finančních nástrojů má bohaté zkušenosti, odborné znalosti, má schopnosti a možnosti ekonomické i personální. Lze proto zcela bez pochybností uzavřít, že žalovaná, přestože podnikatelka, v rámci jednání se žalobkyní vystupovala v postavení slabší strany a je proto třeba jí poskytnout přiměřenou ochranu. Smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, a ochrana z tohoto titulu se na žalovanou uplatní právě z důvodu jejího slabšího postavení. Obsah smlouvy byl koncipován žalobkyní, žalovaná neměla vyjma uvedení osobních údajů a výše zápůjčky možnost jakýmkoli způsobem její obsah ovlivnit, pro případ, že s ustanoveními smlouvy nesouhlasila, jí fakticky zbývalo pouze smlouvu neuzavřít, čímž by však sama sobě odňala možnost finanční prostředky získat. V tomto kontextu soud uzavřel, že žalobkyně v hospodářském styku s žalovanou zneužila svého silnějšího postavení na úkor žalované jakožto slabší smluvní strany ve smyslu § 433 o. z., čímž dosáhla zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech a takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o. z., navíc žalobkyně je ve smyslu § 5 odst. 1 o. z. povinna jednat s odbornou péčí a pokud tak nečiní, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.).

25. Soud se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Tím byl naplněn jeden ze dvou základních předpokladů promlčení, které musí být splněny kumulativně – jedná se o uplynutí promlčecí lhůty a právě námitku promlčení. Soud ex offo promlčení práva nezkoumá. Právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je právem majetkovým, které ve smyslu § 611 o. z. promlčení podléhá, nespadá pod žádnou z výjimek stanovených zákonem. Ve smyslu citovaných ustanovení soud uzavřel, že právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty skutečně částečně promlčeno bylo, a to do 10. 4. 2021, přičemž právo na zaplacení smluvní pokuty určené specifikovaným způsobem vzniká každý den po splatnosti nové jistiny zápůjčky a od tohoto každého dne počíná běžet 3 – letá promlčecí lhůta, která se staví uplatněním práva, v tomto případě podáním žaloby u soudu dne 11. 4. 2024. Za období od , právnická osoba, . 2020 do 10. 4. 2021 se tak právo žalobkyně stalo naturální obligací a soud uplatněný nárok v tomto rozsahu nadále nezkoumal, jelikož jej přiznat ani nemohl. Sama žalobkyně pak v řízení promlčení uznala. K tomu ještě soud dodává, že k ujednání ve smlouvě o prodloužení promlčecí lhůty na 15 let se v kontextu § 630 odst. 2 o. z. nepřihlíží, jelikož takové ujednání je v neprospěch žalované jakožto slabší smluvní strany (k tomu blíže odůvodnění výše).

26. Nadále se soud zabýval modifikovaným uplatněným nárokem na pokračující smluvní pokutu, a to z hlediska korektivu dobrých mravů a veřejného pořádku. Ani jeden z pojmů zákon nedefinuje. Občanský zákoník v rámci obecných zásad a principů soukromého práva pouze stanoví, že mj. jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

27. Pojem dobrých mravů je obecně soudní praxí definován jako „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních“, přičemž „tento názor je konformní se závěrem obsaženým v judikatuře Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“ (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, -, Anonymizováno, ).

28. Komentářová literatura vycházející z důvodové zprávy a odborných názorů pak definuje veřejný pořádek jako „pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné“ (k tomu blíže Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, 2400 s. – komentář k § 588).

29. Obecně lze uzavřít, že žalobkyně při sjednávání předmětné smluvní pokuty jednala v souladu se zákonem, který takové ujednání umožňuje (§ 2048 o. z.). Smluvní pokuta plní funkci zajišťovací a utvrzovací, ale také sankční, kompenzační a preventivní. Má tedy jednak přimět dlužníka k plnění utvrzené povinnosti (tedy aby se expresivně vyjádřeno bál, že případně bude muset platit více), v opačném případě jej „potrestat“ a kompenzovat věřiteli nesplnění závazku vůči němu řádným způsobem. Zcela jistě však nemá sloužit k ekonomické likvidaci dlužníka, její výši je proto třeba zkoumat v kontextu utvrzené povinnosti a dalších smluvních ujednání. V tomto případě byla utvrzena povinnost žalované zaplatit novou jistinu zápůjčky 61 556 Kč. Porušení povinnosti žalované řádně splácet zápůjčku bylo dle smlouvy sankcionováno několika různými způsoby a kumulovaně (několika různými smluvními pokutami), nadto odměna za poskytnutí peněz ve formě úroku byla téměř dvojnásobná oproti jistině. Žalobkyni již byly přiznány tři smluvní pokuty v celkové výši nad 30 000 Kč a žalovaná na celou poskytnutou jistinu již zaplatila, respektive má zaplatit více než 180 000 Kč. Přiznání další smluvní pokuty (v sazbě více než 36 % ročně) by tudíž bylo zcela nepřiměřené a zjevně v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Přestože strany mohou při soukromoprávním kontraktačním procesu uplatňovat svou vůli autonomně (samozřejmě v mezích zákona), je i tak třeba zachovávat hranice, za které nelze jít, a je obecným zájmem se v jejich mezích pohybovat, aby byla zachována proporcionalita a přiměřenost vzájemných vztahů a nedocházelo k svévolnému extrémnímu zatížení či dokonce faktické likvidaci subjektů (a to i v případě, kdy spolu vzájemně jednají podnikatelské subjekty – v tomto případě však, jak shora uvedeno, v nerovném postavení), jako třeba právě prostřednictvím neúměrného počtu a výše sankcí, které mají až lichevní charakter. Žalobkyně svým jednáním, kdy smluvně upravuje a následně vymáhá takto vysoké částky nepoměrné k poskytnutému plnění, zasahuje s ohledem na značný rozsah své působnosti významným způsobem do ekonomické stability jednotlivců a v souhrnu je její jednání způsobilé narušit ekonomickou stabilitu státu umělým vytvářením zadluženosti osob ve značném rozsahu, která je běžným způsobem neřešitelná a následně se transformuje v množství exekučních řízení a insolvenčních řízení, které osoby v běžném fungování a ekonomické soběstačnosti omezují, případně je vyloučí, a následně je na státu, potažmo jeho dalších občanech takové osoby prostřednictvím finančně zatěžujících nástrojů do společnosti a běžného fungování vrátit.

30. Z uvedených důvodů soud ujednání o smluvní pokutě a její vymáhání za další období zhodnotil jako zjevně rozporné s dobrými mravy a veřejným pořádkem, jedná se tedy o absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Byl-li nárok na smluvní pokutu shledán absolutně neplatným, nemohl z něj soud žalobkyni přiznat ani odvozený nárok na zaplacení příslušenství, a proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci zcela úspěšné žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly a tyto ani neuplatnila.