207 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 16 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 16 500 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně 365 Kč jako doplatek soudního poplatku do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 36 500 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela dne 20. 9. 2024 smlouvu o úvěru. K uzavření došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který nahradil fyzický podpis žalovaného a který byl použit spolu s uživatelským jménem za účelem legitimace při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla dne 20. 9. 2024 žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal závazek zaplatit do 28. 11. 2024. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. celkovou výši poplatku 14 000 Kč. Celkem byl tedy žalovaný povinen zaplatit částku 34 000 Kč, přičemž na tuto částku žalovaný do dne podání žaloby nic nezaplatil, proto má mít žalobkyně nárok též na smluvní pokutu 2 500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalovaný se k výzvě ani k žalobě nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalovanému, jakožto úvěrovanému (bankovní spojení: , č. účtu, ), ve výši 20 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 70 dnů. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, což má být 1% poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy od poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, jedná se o pevnou částku, nezávislou na již vrácené částce úvěru. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven 28. 11. 2024. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinen zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. V případě prodlení se zaplacením úvěru nebo dílčí částky po dni konečné splatnosti se žalovaný zavázal zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5% ze součtu dlužných splátek a další sankce. Mezi stranami smlouvy byla sjednána promlčecí lhůta v trvání 5 let. Žalobkyně se k výši úroku z prodlení vyjádřila s tím, že se rozhodla žalovat částku tak, aby nezavdala příčinu k tomu, že by mohla být žalovaná částka posuzovaná jako nepřiměřená. Z toho důvodu nebyly žalobou uplatněny veškeré nároky, které vznikly žalobkyni z úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že neuzná-li soud nárok žalobkyně z titulu podnikatelského úvěru, nechť je nárok posouzen z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

4. Z výpisu ARES ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že nyní má žalovaný adresu podnikání tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí, do té doby měl sídlo na adrese , adresa, přičemž předmětem živnostenské činnosti žalovaného je stále výroba, obchod a služby.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč. Poukázání částky na účet i fakt, že majitelem účtu je žalovaný, potvrdila k dotazu soudu , právnická osoba, . zprávou ze dne 21. 7. 2025.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 62 188 Kč jako dluh z úvěrové smlouvy, a to do tří dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 14 229,60 Kč.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, tu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 14 000 Kč do 28. 11. 2024. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by cokoli zaplatil. Zbytek ujednání, zejména sjednaný poplatek 14 000 Kč za poskytnutí úvěru až do zaplacení žalobkyně uplatňovala s odkazem na smluvní ujednání.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli každý v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit i s poplatkem 14 000 Kč do 70 dnů. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru.

14. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalovanému ve výši 20 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 29. 11. 2024, přičemž se jedná o datum po splatnosti úvěru, žalovaný již byl v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:

15. Žaloba byla zamítnuta co do částky 16 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 29. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaný se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně oproti žalovanému má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaný si vzal úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro něj nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalovaného, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

16. Poskytnutý úvěr činil 20 000 Kč, úrok z úvěru pak 14 000 Kč, celá částka 34 000 Kč měla být splacena ve lhůtě 70 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 28. 11. 2024. Pro případ prodlení se splácením, se pak žalovaný zavázal uhradit vedle úroku z prodlení, který byl sjednán ve výši 0,5% ze součtu dlužných splátek, také smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno tedy hned několika různými způsoby a taková sankční ujednání ve svém souhrnu již vyhodnotit jako platná nelze. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně si musí být vědoma, že se jedná o sjednání takových sankcí, které nelze pokládat za přiměřené, což lze dovodit i z jednání žalobkyně, která přesto, že vyzývala předžalobní výzvou k zaplacení částky 62 188 Kč, nyní již požaduje částku o více jak 25 000 Kč nižší. Ostatně obavy z nepřiznání celého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru neskrývala žalobkyně už při podání žaloby.

17. Soud dospěl k závěru, že sankční ujednání ve smlouvě o úvěru i úrok z úvěru sjednaný v lichvářské výši jsou takové intenzity, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Průměrnému člověku (§ 4 odst. 1 o.z.) musí být zřejmé, že jde v daném případě o nemravný stav, který by měl být sankcionován, a že se tedy jedná o zjevný (kvalifikovaný) rozpor s dobrými mravy, když došlo k několikanásobné kumulaci sankcí postihující jedno porušení smluvní povinnosti, byly vyloučeny veškeré kodexy chování ve vztahu žalobkyně vůči žalovanému (nikoli však naopak), došlo k prodloužení promlčecí lhůty na pět let. Jak již soud poznamenal výše, jednotlivé uvedené kroky žalobkyně v rozporu se zákonem nejsou, v souhrnu však zjevný rozpor s dobrými mravy založily. Jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je neplatné a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jinými slovy se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Jako neplatné tak soud vyhodnotil zejména ujednání o úroku (ve smlouvě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% denně, tj. na 70 dnů 14 000 Kč), neboť se jedná o úrok lichvářský (propočtem vychází na 365% ročně). Soud si je sice vědom § 1797 o.z., dle něhož se podnikatel nemůže při svém podnikání dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z., nemožnost užít pravidla pro lichvu ovšem nebrání dovolat se obecnějších zákazů zneužití práva (§ 8 o.z.), zneužití závislosti podnikatelem (§ 433 o.z.) nebo jednání nepoctivého (§ 6 o.z.). Jak již bylo výše rozebráno, žalovaný je v daném vztahu slabší stranou a žalobkyně zcela nepochybně zneužila svého postavení a jednala nepoctivě, když po žalovaném požadovala takový úrok z úvěru. Za neplatné považuje zdejší soud i ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení, celkem požadovaných 2 500 Kč. Dostatečnou sankcí za prodlení se splácením dluhu soud vyhodnotil přiznaný zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč. Jelikož nebyl žalobkyni přiznán nárok na úrok z úvěru ve výši 14 000 Kč, nemohl soud přiznat z této částky ani zákonný úrok z prodlení od 29. 11. 2024 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně v žalobě, když zákonný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky, jedná se tedy ve vztahu k jistině o nárok akcesorický a jako takový nese osud pohledávky hlavní. Pokud tedy soud souhrnnou částku ve výši 14 000 Kč + 2 500 Kč žalobkyni nepřiznal, nemohl přiznat ani zákonné úroky z této částky.

18. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku IV. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ačkoliv se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jednak jistina úvěru, ale podstatnou součástí nároku byl úrok (nazývaný též poplatek) a nemravná smluvní pokuta. Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení nebo nesporné úroky. Naopak v tomto řízení se jedná o nejspornější část řízení. Soud tak má za to, že (ne)úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud tak vyšel z toho, že základ věci tvoří součet jistiny, smluvní pokuty a poplatku. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyhověla výzvě soudu k doplacení soudního poplatku do plné výše, když pro zjevnou pochybnost o oprávněnosti celého nároku nemohl být vydán elektronický platební rozkaz, uložil soud výrokem IV. žalobkyni povinnost doplatit rozdíl mezi dosud zaplaceným a zákonu odpovídajícím soudním poplatkem (§4 odst. 1 písm. a/ a j/ a položka 1 Sazebníku dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích).