207 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 33 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., uzavřela 27. 6. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, podle níž žalovaný v plném rozsahu nevrátil vyplacené finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný z celkové částky 33 388 Kč (kterou tvoří jistina 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek) uhradil celkem 2 000 Kč, což bylo dle „Předpisu splátek“ započteno na úhradu převážné části poplatků a kapitalizovaného úroku a žalovaná částka 33 388 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru 13 974,23 Kč a nesplacenou část úroků a poplatků, vedle toho 7 500 Kč smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se ve věci nevyjádřil, právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil (prostřednictvím substitučního právního zástupce), bylo poukázáno na písemná podání žalobkyně ve spise. Soud proto ve věci rozhodl dle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), především na základě předložených listinných důkazů.

3. Podle smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 6. 2024 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se tento úvěr vrátit ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybnil a vedle jistiny ve výši 15 000 Kč se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 700 Kč a úroky z jistiny ve výši 761 Kč, celkem po 14 měsících měl splatit 27 888 Kč. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet, spokojila se s dotazníkovým způsobem, a nijak nedoložila, že by zjištěné informace ověřila (samy doklady o příjmech či prohlášení dlužníka nevypovídají nic o schopnosti splácet, nejsou-li uvedeny a ověřeny výdaje). Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 2 000 Kč dne 28. 6. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.

4. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než uváděla žalobkyně, resp. než plyne z přehledu úhrad. Soud tedy vycházel z toho, že více uhrazeno nebylo.

5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne 27. 6. 2024 smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však v celém rozsahu nesplnil, zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a neuhradil ani další smlouvou sjednané nároky.

6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost právnická osoba., žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši 15 000 Kč, a to za sjednaný úrok ve výši deklarované jako 8 % ročně z této částky, údajně v pevné částce 761 Kč, ve skutečnosti celkem 12 888 Kč, když ekonomickým účelem „poplatku za poskytnutí úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně těchto úroků ve 14 měsíčních splátkách, což nesplnil, neboť uhradil jen částku 2 000 Kč. Soud tak shledal žalobu co do částky 13 000 Kč jakožto dlužné jistiny (rozdíl mezi částkou poskytnutou a vrácenou) po právu a dle ust. § 2395 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou dle § 1879 a násl. o.z. postoupena, tuto částku zaplatit.

7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní.

10. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 vysvětlil, že…cit: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále že „. … Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem….Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“ 11. Obecně pak NS ČR shrnul, že cit: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, tyto smluvní úroky činí dle smlouvy o úvěru celkem 73,64 % ročně z jistiny, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru podle smlouvy o úvěru činí 12 888 Kč za 14 měsíců, částka k vrácení po 14 měsících je 27 888 Kč. Tyto úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od 1. 12. 2016 ust. § 86 zák. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem, tj. předtištěným a drobně psaným „prohlášením dlužníka“ ve smluvních podmínkách, smlouva je tak neplatná a požadovat lze pouze vrácení poskytnuté částky. Na tom nemůže nic změnit ani předložení několika výplatních listin žalovaného, neboť to nedokládá jeho výdaje, případně zatížení jinými dluhy Ujednání stran o povinnosti žalovaného zaplatit úvěrujícímu úplatu soud nadto posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, v této části proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. S ohledem na plnění žalovaného ve výši 2 000 Kč je tedy žaloba důvodná co do částky ve výši 13 000 Kč (rozdíl oproti jistině 15 000 Kč) a ve zbylém rozsahu ji soud zamítl, tedy rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, dvojmo. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem řádně splněna v uvedené lhůtě, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.