208 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a úroku 19,95 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení zápůjčky ve výši [částka] a poplatku ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] ročně kapitalizovaného ke dni [datum] částkou [částka] a dále od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného k témuž dni částkou [částka] a dále od [datum] do zaplacení z jistiny ve výši [částka]. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalovaný ale poskytnutou zápůjčku nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka]. Zápůjčka byla splatná ve splátkách po [částka] týdně po dobu 12 týdnů. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne [datum] byla prokázána podpisem žalovaného na smlouvě. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku [částka] a pro splácení zápůjčky si vybral hotovostní režim splátek.

4. Žalovaný se kromě jistiny zápůjčky zavázal zaplatit poplatek ve výši [částka], sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní režim splátek [částka]. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu, která není žalobkyní požadována.Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.

5. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy zápůjčku žalobkyni nebo jeho právnímu předchůdci vrátil, soud proto vycházel z toho, že zápůjčka (v celém rozsahu) zaplacena nebyla, uhrazeno bylo [částka]

6. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze podle § 2392 odst. 1 o. z. ujednat úroky.

7. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena [datum], posuzoval soud tuto smlouvu podle tehdy platných předpisů – o. z. a zákon č. 145/2010 Sb o spotřebitelském úvěru. Předmětem zápůjčky byla částka nižší než [částka] a nebylo zjištěno opakované poskytnutí zápůjčky nad tuto celkovou částku v předchozích 12 měsících, nezabýval se soud proto posouzením věci též podle p § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Protože žalovaný zápůjčku ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny zápůjčky po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit. jde o jistinu po odečtení zaplacené částky.

9. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl přiznán z částky [částka] ode dne následujícího po splatnosti. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.

10. Smlouva byla uzavřena zapůjčitelem jako podnikatelem a vydlužitelem jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu [číslo] o. z., u níž neměl žalovaný jako vydlužitel možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.

11. Uvedená právní úprava však nestojí v novém občanském zákoníku osamoceně, v první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

14. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

15. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

16. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“.

17. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. [obec] právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí [číslo]. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci [příjmení] (C [číslo]), nebo Pohotovosť (C [číslo]).

18. Ve věci Banco Espaňol (C [číslo]) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

19. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

20. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneuživající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.

21. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí zápůjčky je ve skutečnosti ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o jedinou platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zá půjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“ apod., nýbrž důvodem, pro který by úvěr (zápůjčka) neměl být poskytován vůbec. Tomu ostatně odpovídala nejen povinnost věřitele posoudit schopnost dlužníka splácet podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a informační povinnost podle § 4 až 8 téhož zákona, ale i obecná lidská zkušenost.

22. Celkový úrok ve výši 25- 30 % ročně (jako dvojnásobek obvyklých úroků bank) jako limitní sazba úroku předmětné hotovostní půjčky se tak soudu jeví jako skutečné maximum, jehož překročení je důvodem pro zásah soudu z úřední povinnosti. V daném případě činil poplatek 52% půjčené částky na 1 rok, RPSN dokonce podle smlouvy 290,59 %. Proto soud návrh žalobkyně na zaplacení poplatku zcela zamítl.

23. Soud má také za to, že nelze vyhovět žalobě ani co do dalších nároků. Žalobkyně požaduje 19,95% úrok z dlužné jistiny od [datum], tedy od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře. Odkazuje na článek 18 smluvních podmínek, v něm však tato sankce nebyla mezi účastníky smlouvy dohodnuta. Smlouva žádné ujednání o úroku neobsahuje, smluven byl pouze úrok ve výši [částka] jako součást poplatku za dobu trvání smlouvy. V článku 18 smluvních podmínek byl v případě prodlení sjednán zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši [částka] za každý týden prodlení. Jiné sankce mezi účastníky ujednány nebyly, pokud žalobkyně požaduje úrok sjednaný pro případ nedodržení splátek, jedná se fakticky o ujednání o smluvní pokutě, podle rozhodnutí I. ÚS 3512/11, ([číslo] USn.) v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). To v daném případě nebylo dodrženo.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná do 54%, nárok na náhradu nákladů řízení v tomto poměru z částky [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].