208 C 2/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení 30 022 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30 022 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 649,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 746,28 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12 973,84 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, a úrok 15% ročně z částky 12 047,71 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem I. i II. stupně k rukám ČR – Okresního soudu v Kladně ve výši 16 335 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 12. 2019 proti žalovanému domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 30 022 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] došlo dne 11. 4. 2017 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že žalovaný převzetí peněz potvrdil svým podpisem Smlouvy, ve které se zavázal spolu s úvěrem splatit původní věřitelce úrok ve výši 1 444 Kč. Dále se zavázal zaplatit také paušální ceny za plnění a za služby s poskytnutím úvěru související, to je úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 750 Kč měsíčně. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14ti měsíčních splátkách po 1 948 Kč Poslední splátka dle Smlouvy tak měla být uhrazena do 11. 6. 2018. Dle žalobních tvrzení však žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a k datu následujícímu po splatnosti poslední sjednané splátky byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Původní věřitelce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný na dluh poté ještě uhradil dne 4. 12. 2018 částku 1 000 Kč. Proto celková dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 12 047,71 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 926,13 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 733,68 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 855,91 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 958,57 Kč. Žalobkyně v žalobě ještě uvedla, že vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a ve sjednané lhůtě uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 12 047,71 Kč od 12. 6. 2018 úrokem ve výši 15 % ročně s tím, že původní věřitelce v důsledku prodlení žalovaného vzniklo také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně a dále právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč. Pohledávka za žalovaným se Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 s účinností ke dni 16. 5. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o úhradu dluhu vyzvala, zaslala mu předžalobní výzvu, žalovaný na ni ale nereagoval a dluh neuhradil.

2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu Výpis žalobkyně z obchodního rejstříku, Smlouvu o úvěru, předpis splátek, transakční historii, Smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu k plnění včetně dokladu o jejím odeslání.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení v tom směru, že žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy (to je do 11. 5. 2017) a každá další splátka až do úplného splacení byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, to je vždy 11. den příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný uhradil celkem 5 750 Kč, a to dne 12. 4. 2017 částku 1 950 Kč, dne 29. 3. 2018 částku 800 Kč, dne 18. 5. 2018 částku 1 000 Kč, dne 2. 7. 2018 částku 1 000 Kč a dne 4. 12. 2018 částku 1 000 Kč.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 7 Nc 3256/2018 – 75 ze dne 4. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti kromě jiného tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky nad 100 Kč, spravovat jakýkoli svůj majetek, uzavírat všechny smlouvy v písemné formě, smlouvy s předmětem plnění v hodnotě nebo se závazkem nad 100 Kč, ani smlouvy s opakovaným dlouhodobým plněním nebo plněním ve splátkách. Opatrovnicí žalovaného s právy a povinnostmi žalovaného zastupovat v rozsahu jeho omezení byla s právní mocí ke dni 26. 11. 2019 jmenována paní [jméno] [příjmení].

5. Soud ve věci nařídil první ústní jednání na den 11. 6. 2020. K jednání se nikdo z účastníků nedostavil, soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to včetně znaleckého posudku, který byl podkladem pro rozhodnutí ve věci omezení svéprávnosti žalovaného. Při jednání soud vyhlásil ve věci rozsudek, kterým vyhověl co do částky 9 250 Kč a příslušného úroku z prodlení žalobě vyhověl, ve zbytku však žalobu zamítl s odůvodněním, že Smlouvu žalovaný uzavřel bez zastoupení, byť v době uzavření Smlouvy nebyl schopen pochopit její obsah, hmotný opatrovník jednání svého opatrovance – žalovaného neschválil, a Smlouva je proto neplatná. Protože není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, neboť tyto žalovaný převzal, došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení ve výši vyplacených a nevrácených prostředků, a tyto peníze žalovaný zaplatit musí (tedy 15 000 Kč – uhrazených 5 750 Kč).

6. Protože v mezidobí zemřela opatrovnice žalovaného, ustanovil soud usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 8. 2020 žalovanému pro řízení opatrovníka z řadu advokátů. Tomu také rozsudek ve věci vydaný doručil. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka podal proti rozsudku odvolání odůvodněné tvrzením, že v řízení nebylo prokázáno, že peníze byly žalobkyní skutečně vyplaceny, a pokud ano, že tyto převzal skutečně žalovaný.

7. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 11. 2020 Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně zrušil kromě jiného s tím, že z důkazů, které soud při jednání provedl, opravdu nevyplynuly skutečnosti tvrzené žalobě o vyplacení částky 15 000 Kč v hotovosti a o jejím převzetí žalovaným.

8. Okresní soud v Kladně nařídil ve věci další jednání na den 27. 4. 2021. Při jednání soud vyslechl svědkyni svědkyni [jméno] [příjmení] a se souhlasem procesního opatrovníka vyslechl také žalovaného. Jednání soud odročil za účelem výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] na den 15. 6. 2021. Při jednání dne 15. 6. 2021, které soud provedl i přes omluvu a žádost procesního opatrovníka žalovaného o odročení jednání, soud vyslechl svědkyni [příjmení] a vyhlásil ve věci rozsudek ve stejném znění jako dne 11. 6. 2020. Podle odůvodnění rozhodnutí soud opět dospěl k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaný Smlouvu podepsal, a finanční prostředky ve výši 15 000 Kč od žalobkyně převzal, přestože žalovaný ve své výpovědi tvrdil, opak, tedy, že Smlouvu nepodepsal, žádné peníze nepřevzal a o žádném úvěru nevěděl. Soud ve svém rozhodnutí také zkonstatoval, že žalovaný a svědkyně [příjmení], jeho matka tvrdili, že žalovaný smlouvu nepodepsal, že v té době, za něho všechno vyřizovala babička paní [příjmení] (v průběhu řízení zemřelá opatrovnice žalovaného). Zkonstatoval dále, že z listinných důkazů, zejména Smlouvy o úvěru a všeobecných smluvních podmínek, ale také z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Navíc v jiném řízení, které před soudem proběhlo, bylo prokázáno, že v obdobném případě žalovaný jinou úvěrovou smlouvu také podepsal, prostřednictvím své matky si úvěr 30 000 Kč vzal a úvěrující z jeho jednání (podepisování smlouvy) neměla žádné pochybnosti o tom, že by nebyl v pořádku. Žalovaný ve zmíněném řízení podpis na smlouvě sám výslovně uznal za svůj. A tento podpis je od pohledu shodný s podpisem na smlouvě, která je předmětem nyní vedeného řízení.

9. Proti druhému prvostupňovému rozhodnutí procesní opatrovník žalovaného znovu podal odvolání. V odvolání uvedl, že soud provedl jednání, při kterém vyslechl žalobkyní navrženou svědkyni, aniž by přihlédl k jeho žádosti o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Navíc své rozhodnutí postavil na výpovědi této svědkyně, která vypovídala v zájmu žalobkyně jako své bývalé zaměstnavatelky, a v rozhodnutí nevysvětlil, proč neuvěřil výpovědi žalovaného a zejména jeho matky, která ve své výpovědi dostatečně přesně relevantní okolnosti případu vysvětlila.

10. Žalobkyně odvolacímu soudu navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť soudem zjištěný skutkový stav považuje za úplný a správný.

11. Krajský soud v Praze usnesením [číslo jednací] ze dne 28. 7. 2021 znovu prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, aby věc v dalším řízení byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. V odůvodnění zrušovacího rozhodnutí odvolací soud uvedl, že postupem soudu I. stupně, který k odůvodněné žádosti neodročil nařízené jednání (při kterém následně rozhodl) bylo řízení zatíženo vadou, pro kterou nezbylo, než napadený rozsudek zrušit. Poukázal zároveň na to, že soud I. stupně při svém rozhodování ignoroval názor odvolacího soudu, že samotná smlouva o úvěru podepsaná žalovaným, kterou se sice věřitel zavázal dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč poskytnout, neprokazuje, že žalovaný uvedenou částku v hotovosti skutečně převzal.

12. S ohledem na závazné stanovisko Krajského soudu v Praze a přikázání věci jinému samosoudci, poté, co účastníci řízení nevznesli proti nové soudkyni námitku podjatosti, a k výzvě na případné doplnění návrhů, žádné další návrhy již nenavrhli, nařídil soud I. stupně další ústní jednání na den 23. 2. 2022.

13. Při jednání soud zopakoval průběh řízení, přečetl znovu ve věci vydaná rozhodnutí včetně zrušovacích rozhodnutí odvolacího soudu. Když účastníci nedospěli ke smírnému vyřešení sporu, ani po poučení před skončením dokazování neuvedli žádné další rozhodné skutečnosti a nenavrhli další důkazy, soud vyhlášeným usnesením dokazování ukončil a vyzval účastníky k přednesu závěrečných návrhů. Žalobkyně navrhla, aby žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu, procesní opatrovník žalovaného navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. K závěrečnému návrhu procesního opatrovníka žalovaného se připojil i hmotný opatrovník.

14. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 11. 4. 2017, ve které jako věřitel vystupuje [právnická osoba] a jako dlužník je uveden žalovaný vzal soud za prokázané, že tvrzení žalobkyně o smluvních ujednáních mezi účastníky smlouvy, to je o výši zamýšleného úvěru, výši úroku, výši úplaty za poskytnutí úvěru, výši nákladů na vyhodnocení úvěrového případu, za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti, ale také o sankčních poplatcích a smluvní pokutě pro případ porušení smluvních povinností, jsou pravdivá. Ve Smlouvě je uveden i způsob úhrady úvěru a příslušenství, to je počet splátek, jejich výše, den splatnosti. Samozřejmě je otázkou, zda ve Smlouvě uvedená smluvní ujednání jsou v souladu s platnými právními předpisy, zda by například ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru, za vyhodnocení úvěrového případu, za inkaso v hotovosti obstála z hlediska jejich přiměřenosti, souladu s dobrými mravy. Nicméně touto otázkou se soud dále nezabýval, když pro rozhodnutí ve věci by závěry o tom, nebyly relevantní. Stejně tak soud neřešil absenci důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, i když se nabízí, že Smlouva by i z tohoto pohledu mohla být neplatná.

15. Protože soud měl k dispozici znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a zejména především na jeho závěrech vydaný rozsudek Okresního soudu v Kladně č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 11. 2019, ze kterých vzal za prokázané, že žalovaný není kromě jiného schopen nakládat s finančními prostředky nad 100 Kč, není schopen uzavírat smlouvy nejen jakékoli v písemné formě, ale ani smlouvy ústní s předmětem plnění v hodnotě nebo se závazkem nad 100 Kč, smlouvy s opakovaným dlouhodobým plněním nebo plněním ve splátkách, a také že uvedená jednání nebyl schopen posoudit ani v dubnu 2017, kdy byla předmětná smlouva podepsána, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je především z tohoto důvodu neplatná. (§ 57 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani zjištění, že žalovaný Smlouvu s největší pravděpodobností skutečně podepsal, když jeho podpis na smlouvě je skutečně velmi podobný jeho podpisům na jiných listinách. Nicméně podpis žalovaného na předmětné smlouvě nebyl zkoumán odborně, žádný návrh v tomto směru žádný z účastníků sporu nepodal.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalovaného soud zjistil, že v rozhodné době (v době podpisu smlouvy) nežila s žalovaným ve společné domácnosti, žalovaný bydlel se svou babičkou paní [příjmení], která si půjčovala prakticky od všech nebankovních věřitelů. Paní [příjmení] si brala půjčky i jménem žalovaného anebo peníze sama převzala a s těmito hospodařila. Ostatně tato skutečnost vyplynula i z jiných soudních řízení a rozhodnutí, kdy například žalovaný sice osobně podepsal smlouvu, na základě které mu měl být poskytnut úvěr převodem na účet. Do dispozice žalovaného se peníze však nedostaly, získala je paní [příjmení].

17. Žalovaný před soudem vypověděl, že si na předmětnou Smlouvu nepamatuje, neví, že by uzavřel více úvěrových smluv, nic nepodepisoval, vyřizovala to jeho babička, která si peníze půjčovala, když spolu bydleli. Žalovaný dále uvedl, že žádné peníze nepřevzal a neví ani o žádných splátkách, neví, z čeho by bylo něco spláceno.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracovala jako poradkyně právní předchůdkyně žalobkyně, sepisovala smlouvy, jméno žalovaného jí sice něco říká, ale vzhledem k tomu, že už je to dlouho a smluv se sepisovala řada, si na konkrétní případ nepamatuje ani si ho nevybavuje. Svědkyně dále ve své výpovědi popsala obecný běžný způsob, jak vše probíhalo, to je, že když se někdo ozval, že chce úvěr, jelo se k němu prověřit jeho osobu, vše se vyřizovalo v domácnosti žadatelů, doklady se posílaly na ústřednu, tam se to zkontrolovalo a rozhodlo, jestli úvěr lze poskytnout a v jaké výši. Dodala dále, že se běžně stávalo, že u podpisu bylo více lidí z domácnosti. Když byl pak úvěr schválen, jeho se opět k lidem domů se smlouvou a s penězi, a když bylo vše v pořádku a smlouva byla podepsána, hned byly předány peníze, a to tomu, kdo smlouvu podepsal. Má za to, že takto muselo být i u žalovaného.

19. Protože soud, jak uvedeno výše, dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne 11. 4. 2017 je neplatná, zabýval se dále otázkou, zda došlo k předání finančních prostředků ve výši 15 000 Kč žalovanému, a pokud ano, zda žalovaný tyto finanční prostředky vrátil, neboť v případě, že by mu peníze byly vyplaceny a on by je žalobkyni, na kterou přešlo právo pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, nevrátil, byl by dán důvod věc posoudit podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

20. Po zhodnocení všech provedených důkazů však soud skutečnost, že by na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) došlo, nezjistil. Z žádného důkazu – smlouvy, jiné listiny, účastnické či svědecké výpovědi nebylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč skutečně převzal. Pokud jediná svědkyně – paní [příjmení] vypovídala o tom, že každé předání peněz úvěrovanému v jeho domácnosti na základě jím podepsané úvěrové smlouvy probíhalo standardně, ale s tím, že si na konkrétní osobu a případ žalovaného nevzpomíná, nevybavuje si ho, nelze v kontextu tím, že sama svědkyně připustila, že u předávání peněz v domácnostech mnohdy bylo více osob (členů domácnosti) a v kontextu s jednáním babičky žalovaného paní [příjmení] v obdobných případech (kdy jednala za žalovaného, přebírala za něho peníze, popřípadě jí je sám hned odevzdal), nelze uzavřít, že částky ve výši 15 000 Kč byla žalovanému předána. Ostatně tento závěr vyslovil již Krajský soud v Praze jako soud odvolací ve svém rozhodnutí ze dne 28. 7. 2021. Účastníci (zejména žalobkyně) byli z tohoto pohledu poučeni a vyzváni, avšak nikdo již žádná další tvrzení neuvedl, žádné důkazy do spisu nezaložil ani jejich provedení nenavrhl.

21. Soud ještě v této souvislosti nemůže nezmínit nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ve smyslu kterého, i pokud by z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vzniklo bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je v souladu s dobrými mravy. A v daném případě, například za situace, pokud by k předání peněz na místě žalovanému sice došlo, ale on by je ihned předal třetí osobě, je otázkou, zda by aplikace nálezu, to je závěr o nemravnosti vymáhání takového bezdůvodného obohacení po zranitelné osobě nebyla na místě. Pravdou je, že ani takový průběh na místě při uzavírání smlouvy nebyl prokázán.

22. Závěrem tedy lze shrnout, že žalobkyni se tedy v řízení nepodařilo prokázat nejen, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena platně smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které nevrátil. Ale nepodařilo se jí prokázat ani to, že by její právní předchůdkyně částku 15 000 Kč žalovanému předala (případně, že částku 5 750 Kč splatil právě žalovaný). Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, jak ve výroku I. uvedeno.

23. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, tedy podle úspěchu ve věci tak, že zcela neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem I. i II. stupně ve výši podle usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 3. 2022 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 5. 2022 o odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů soudem ustanoveného zástupce 16 335 Kč. Celková částka sestává z odměny za šest úkonů právní služby, z toho za pět úkonů po 1 872 Kč, jeden úkon po 2 340 Kč, dále z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů plus z 21 % DPH. Stran podrobného vyčíslení a odůvodnění nákladů řízení soud odkazuje na odůvodnění výše uvedených usneseních soudů o výši odměny za zastupování a náhradě hotových výdajů soudem ustanoveného zástupce, když žádné jiné náklady na straně žalovaného nevznikly. Protože odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů bude zástupci žalovaného vyplacena prostřednictvím soudu, uložil soud žalobkyni povinnost náklady řízení zaplatit žalovanému právě k rukám ČR – Okresního soudu v Kladně, jak ve výroku II. uvedeno.