209 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 267 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 267 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 20 031 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, dále s úrokem 12 % ročně z částky 20 031 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 031 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 962 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 031 Kč s příslušenstvím, a částek 1 329 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 110 Kč s odůvodněním, že 15. 4. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému 17. 4. 2024 na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, v souladu se smlouvou byla zbývající část úvěru ve výši 2 500 Kč převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Úvěr včetně sjednaného úroku měl být v celkové výši 40 000 Kč splacen formou 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč se splatností vždy k 20. dni měsíce, první splátka byla splatná 20. 5. 2024. Smlouva byla uzavřena elektronicky s verifikační platbou 1 Kč převedenou žalovaným na účet žalobkyně, okamžikem podpisu je okamžik připsání platby na účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením údajů sdělených žalovaným a veřejně dostupných údajů týkajících se životního a existenčního minima, průměrných výdajů obyvatelstva, i lustrací jeho osoby ve veřejných rejstřících i v databázi žalobkyně. Jelikož však žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel (se splátkou či její částí se dostal do prodlení delšího než dva měsíce), byl úvěr ke dni 25. 5. 2025 odesláním písemného oznámení o zesplatnění zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení upomínán také před zesplatněním, a to upomínkami ze dne 25. 3. 2025 a 26. 4. 2025, přičemž za každou písemnou upomínku náleží žalobkyni dle smluvních ujednání náhrada účelně vynaložených výdajů 100 Kč. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužné splátky 3 470 Kč a úrok 1 329 Kč (každá splátka sestává z jistiny a úroku), dlužnou zesplatněnou jistinu 16 561 Kč, náklady na vymáhání 3 x 100 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 x 499 Kč, přičemž tato byla sjednána za každý jednotlivý případ prodlení se splátkou, takto se žalovaný do zesplatnění úvěru dostal do prodlení se třemi splátkami, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek (21 360 Kč) od 26. 5. 2025 (den následující po zesplatnění) do 16. 7. 2025, tedy částku 1 110 Kč. Žalobkyně požaduje z dlužné jistiny 20 031 Kč také sjednaný úrok ve výši 28,17 % ročně od 26. 5. 2025 (den následující po zesplatnění) do 24. 8. 2025 a poté od 25. 8. 2025 (90 dnů po zesplatnění) do zaplacení pouze ve výši 12 % ročně (zákonná výše), a dále zákonný úrok z prodlení od 26. 5. 2025 do zaplacení.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně detailněji uvedla, že údaje sdělené žalovaným byly zkoumány a ověřovány – žalobkyně si vyžádala výplatní pásky za leden až březen 2024 a telefonicky zjistila jeho průměrnou čistou měsíční mzdu 29 168 Kč, žalovaný byl negativně lustrován v centrální evidenci exekucí i v insolvenčním rejstříku, neměl vyživovací povinnost. Žalobkyně vycházela i z normativních nákladů na nájemní bydlení v Praze 16 729 Kč a existenčního minima 3 130 Kč a životního minima 4 860 Kč. Po posouzení veškerých údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr částkou 1 600 Kč měsíčně splácet i za situace, kdy splácel další úvěry částkou 4 700 Kč měsíčně, jelikož po odečtení životního minima a nákladů na bydlení mu zbývá ze mzdy 14 308 Kč (po započtení jím uvedených nákladů na bydlení), respektive 7 579 Kč (po započtení normativních nákladů na bydlení).

3. K jednání nařízenému na 3. 11. 2025 se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, žalobkyně se prostřednictvím zástupce omluvila, odročení nežádala, proto soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z výpisu České národní banky a z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně a její oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v částce 27 500 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , částka 2 500 Kč představovala provizi. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 28,17 % ročně ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci, splatnost první splátky byla sjednána k 20. 5. 2024. Při řádném splácení měl žalovaný uhradit celkem 40 000 Kč. Z potvrzení , Anonymizováno, , a.s., o provedení transakce bylo zjištěno, že žalovanému byla částka 27 500 Kč vyplacena 17. 4. 2024 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž vlastnictví účtu žalovaným bylo ověřeno z výpisu z účtu i z potvrzení o převedení 1 Kč žalovaným dne 17. 4. 2024. Částka 2 500 Kč byla téhož dne vyplacena na účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části po dobu delší než dva měsíce bylo v čl. IV odst. 1 písm. d) smlouvy sjednáno, že dojde k zesplatnění úvěru, a to dnem odeslání písemného oznámení. Smluvní pokuta za prodlení ve výši 499 Kč za každou takovou splátku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru při zesplatnění byly sjednány v čl. IV odst. 2 písm. b) a c) smlouvy. Náklady účelně vynaložené ve výši 100 Kč za každou písemnou upomínku pro nesplácení splátek byly sjednány v čl. IV odst. 4 písm. b) smlouvy. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni 1 Kč dne 17. 4. 2024, dále ve dnech 15. 5. 2024, 15. 6. 2024, 17. 7. 2024, 17. 9. 2024, 16. 10. 2024, 17. 10. 2024, 18. 11. 2024 a 14. 1. 2025 zaplatil žalobkyni vždy 1 600 Kč, 16. 8. 2024 zaplatil 3 200 Kč, celkem tudíž zaplatil 16 001 Kč a dluh činí 21 360 Kč. Ke dni zesplatnění činily dlužné splátky 4 799 Kč a zesplatněná jistina 16 561 Kč. Podle rozpisu smlouvy splátkami měl žalovaný zaplatit žalobkyni celkem 40 000 Kč. Z dopisu ze dne 25. 5. 2025 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně k uvedenému datu zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení do 10 dnů od odeslání dopisu, dopis byl odeslán v den vyhotovení. Z upomínek ze dne 25. 3. 2025 a 26. 4. 2025 včetně seznamů odeslaných upomínek, přehledů a čestných prohlášení bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek včetně smluvních pokut a nákladů za upomínání.

5. Ze smlouvy, formuláře posouzení úvěruschopnosti zákazníka, čestného prohlášení o závazcích, výdajích a příjmech spotřebitele, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru platebních informací, výpisu týkajícího se exekucí (, právnická osoba, .), výpisu z účtu žalovaného za březen 2024, výplatních pásek za leden až březen 2024, výpisu z katastru nemovitostí, prohlášení, statistik, tabulky normativních nákladů na bydlení od roku 2024 a tabulky životního a existenčního minima v roce 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným zjišťovala jeho poměry, výši jeho příjmů, výdajů, dluhů, ověřovala, zda není veden jako dlužník v insolvenčním rejstříku či nejsou k jeho osobě vedené exekuce. Takto zjistila, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žije v Praze u strýce v bytě, který má ve společném jmění manželů, přičemž za bydlení mu platí 10 000 Kč měsíčně (doloženo prohlášením strýce, výpisem z katastru nemovitostí a výpisem z účtu), od roku 2018 pracuje u společnosti , právnická osoba, s příjmem okolo 30 000 Kč čistého měsíčně (doloženo výplatními páskami a výpisem z účtu), má další úvěry, které splácí částkou 4 700 Kč měsíčně (další úvěry zjištěny i z výpisu z účtu). Není v exekuci ani v insolvenci, nejsou k němu vedeny záznamy v registru platebních informací. Žalobkyně pracovala i s normativními náklady na bydlení ve výši 16 729 Kč, životním minimem 4 860 Kč a existenčním minimem 3 130 Kč.

6. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalobkyně se zavázala na základě sjednané smlouvy o úvěru poskytnout žalovanému peněžní prostředky 27 500 Kč na jeho účet, tyto mu také vyplatila, zároveň převedla 2 500 Kč jako provizi zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky včetně sjednaného úroku pravidelnými měsíčními splátkami po 1 600 Kč počínaje 20. 5. 2024, jelikož však splátky řádně neplatil, došlo poté, co byl žalovaný o zaplacení upomínán, ke dni odeslání zesplatňujícího dopisu k zesplatnění úvěru a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, což žalovaný neučinil. Smlouvou byla ujednána další plnění a povinnosti žalovaného při naplnění podmínek co se týká prodlení se splácením (náklady za upomínání, smluvní pokuty za prodlení).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a že je třeba v souladu s citovanými ustanoveními zákona považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z právního hlediska soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru, a to elektronickými prostředky, přičemž žalovaný stvrdil uzavření smlouvy převedením tzv. verifikační platby na účet žalobkyně. Smlouva o úvěru nemusí být písemná, a proto se formou soud nadále nezabýval, jelikož i z chování žalovaného zachyceného v předložených listinách žalobkyně je zřejmé, že smlouvu ve znění, které žalobkyně předložila, uzavřel a obsahem se řídil. Žalovaný v tomto smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel, což plyne z jeho označení ve smlouvě a k němu vedených údajů, a proto soud nadále posuzoval, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žalobkyně splnila podmínky ustanovení § 86 citovaného zákona. Žalobkyně v kontextu standardní výše běžného, účelově nevázaného úvěru poskytovaného fyzické osobě zjistila o žalovaném dostatek relevantních informací tak, aby si mohla učinit kvalifikovaný závěr o tom, že žalovaný je schopen úvěr sjednávanými (poměrně nízkými) splátkami splácet, tyto informace řádně ověřila a komplexně a správně vyhodnotila, přičemž se neomezila pouze na zjištění příjmů a výdajů, ale dále zkoumala i jeho osobní situaci, způsob bydlení včetně nákladů, další závazky a zda tyto plní dobrovolně, a zjištěné údaje konfrontovala také se statistickými a normovanými daty.

11. Žalovaný čerpal od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (včetně provize zprostředkovatele), žalobkyně tudíž dostála svým závazkům ze smlouvy, když žalovanému sjednané prostředky poskytla, naopak žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, když řádně a včas neplatil sjednané splátky úvěru, jak vyplynulo z formuláře „bonita smlouvy“, přičemž se dostal do prodlení počínaje splátkou splatnou 20. 3. 2025, a to přestože byl žalobkyní k zaplacení vyzýván a upozorněn i na možné následky. V souladu se smluvními ujednáními proto došlo k zesplatnění úvěru odesláním zesplatňujícího dopisu 25. 5. 2025, v němž byla zároveň včleněna také předžalobní upomínka k zaplacení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně nezaplatil ničeho, to ostatně ani sám netvrdil, v řízení zůstal nečinný. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, smluvní úroky, náklady na upomínání za prokazatelně odeslané tři upomínky a smluvní pokuty za prodlení se třemi splátkami i za nezaplacený zůstatek úvěru. Žalobkyně veškeré své nároky řádně vyčíslila a prokázala, soud považuje jak sazbu smluvních úroků, tak sazbu smluvních pokut za přiměřenou. Žalobkyni podle § 1970 o. z. náleží nad rámec uvedeného také úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož žalovaný se beze sporu do prodlení s peněžitým plněním dostal.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 962 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 147 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 24 267 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. O jejich splatnosti k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř., žalovaný je povinen plnit v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.