209 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 2 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 330 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu náklad řízení ve výši 957 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 14 930 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Nárok odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 3. 7. 2025 uzavřena rámcová smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě téhož dne účastnice uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni vrátit nejpozději do o18. 7. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z poskytnutého úvěru. Žalobkyně žalované úvěr dne 3. 7. 2025 poskytla, žalovaná však ke dni splatnosti a ani později ničeho nevrátila. Žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu opakovaně vyzývala. V této souvislosti jí vznikly výdaje a žalované povinnost zaplatit poplatky ve výši 520 Kč a 580 Kč. Protože žalovaná ani poté nic neuhradila, domáhá se žalobkyně kromě částky 10 000 Kč a úroku 1 500 Kč, a poplatků v celkové výši 1 100 Kč také smluvní pokuty ve výši 2 330 Kč. Žalovaná požadované plnění neuhradila ani po zaslané jí předžalobní výzvě.

2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Žalobkyně se v den jednání písemně omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené důkazy. Doplnila svá tvrzení, že před poskytnutím úvěru se zabývala úvěruschopností žalované a poté dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr řádně splatit. Žalovaná se nedostavila, neomluvila se, k žalobě se nevyjádřila ani písemně, žádné důkazy nenavrhla ani do spisu nezaložila. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Dokazování provedl listinami, které založila žalobkyně a učinil navržený důkaz dotazem na banku.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 3. 7. 2025 převedla na účet žalované částku ve výši 10 000 Kč. Dne 20. 2. 2026 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastnice uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 3. 7. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o úvěru , Anonymizováno, , ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s tvrzeným úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené smlouvy, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí její projevu vůle. Žalovaná se k jednání nedostavila, aby případně uzavření smlouvy tvrzených parametrů potvrdila.

4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

6. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě.

9. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované na její účet celkem částku 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a zároveň jí uhradit zákonné úroky z prodlení, neboť tím, že žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas se bezesporu do prodlení dostala, a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26. 2. 2025 (výrok I.).

10. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu zamítl (výrok II.).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu, kdy žalobkyně byla úspěšná ze 67 %, žalovaná z 33 %. Rozdíl činí 54 %. Ve sporu úspěšnější žalobkyni proto byla přiznána náhrada nákladů řízení (sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč plus 21 % DPH ve výši 315 Kč) právě ve výši 34 %, to je ve výši 957 Kč. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.