21 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 956,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 855 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 855 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení a částku 95,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95,17 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,27 Kč, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 750 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 399,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 740,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 300 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 1. 2019 a z částky 4 445 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 27 % ročně z částky 5 300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a co do částky 2 255,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 041,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 165,74 Kč, úroku ve výši 18,15 % ročně z částky 95,17 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 535 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 4. 2016 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě obdržela žalovaná v hotovosti zápůjčku ve výši 6 000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku 4 405 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (ve výši 1 178 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 917 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 310 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 694 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena dna 28. 6. 2017. Žalovaná však splátky řádně a včas nesplácela, poslední příslušná splátka z její strany byla uhrazena dne 20. 9. 2016. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo dne 22. 1. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 300 Kč a na dlužném poplatku 4 305 Kč. Dále měla právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši a úrok ve výši 27 % ročně z jistiny od 28. 6. 2017 do zaplacení. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 postoupena na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalobkyně po žalované požadovala dlužnou jistinu ve výši 5 300 Kč, dlužný poplatek ve výši 4 305 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1399,20 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 740,71 Kč, úroky ve výši 27 % ročně z jistiny ve výši 5 300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 5 300 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaná dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 30. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě obdržela žalovaná v hotovosti zápůjčku ve výši 6 000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku 4 275 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (ve výši 790 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,15 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 233 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 252 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 685 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena dna 22. 1. 2017. Žalovaná však splátky řádně a včas nesplácela, poslední příslušná splátka z její strany byla uhrazena dne 20. 9. 2016. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo dne 22. 1. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na dlužné jistině 3 674,08 Kč a na dlužném poplatku 2 255,92 Kč. Dále měla právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši a úrok ve výši 18,15 % ročně z jistiny od 22. 1. 2017 do zaplacení. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 postoupena na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalobkyně po žalované požadovala dlužnou jistinu ve výši 3 674,08 Kč, dlužný poplatek ve výši 2 255,92 Kč, kapitalizované úroky ve výši 942,85 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 513,48 Kč, úroky ve výši 18,15 % ročně z jistiny ve výši 3 674,08 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 3 674,08 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k úhradě dlužných částek.

2. Podáním ze dne 26. 3. 2026 doručeným soudu dne 1. 4. 2026 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 578,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 578,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 18,15 % ročně z částky 3 578,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Soud usnesením ze dne 30. 4. 2026, č.j. 21 C 12/2026-68 řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobkyně rovněž uvedla, že v rámci oddlužení eviduje od insolvenčního správce částku celkem 3 578,91 Kč.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 9. 6. 2026, ze kterého se žalobkyně omluvila, a proto soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

4. Žalovaná uvedla, že zákaznické karty za ni vyplňoval někdo jiný podle údajů, které sama uváděla. Tehdy byla na mateřské dovolené a nepamatuje si, zda něco předkládala ohledně příjmů. Výdaje nedokládala. S otcem jejích dětí byli ve špatné finanční situaci a potřebovali peníze. Ke svým příjmovým poměrům uvedla, že aktuálně byla dlouho na nemocenské, ode dne předcházejícího před konáním jednání v této věci je zaměstnána a měla by mít předpokládaný čistý měsíční příjem ve výši 27 000 – 28 000 Kč. Žalovaná má 2 děti a partner, otec dětí, s nimi nežije cca 4 měsíce. Občas přispěje nákupem věcí pro děti nebo zaplacením výdajů. Žalovaná bydlí v bytě s matkou a přispívá ji částku 7 000 Kč měsíčně. S ohledem na tuto skutečnost navrhla, aby ji bylo umožněno platit částku ve splátkách.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ze zákaznické karty ze dne 30. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě uvedla, že žije s rodiči a pracuje jako operátor u zaměstnavatele , právnická osoba, s příjmy 10 000 Kč čistého měsíčně. Má dvě vyživovací povinnosti. Mezi další příjmy byl uveden příjem přítele ve výši 17 000 Kč čistého měsíčně. Mezi výdaji pak byla uvedena částka 6 500 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že byly ověřeny 3 výplatní pásky, pracovní smlouva a občanský průkaz.

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 10. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly v listinné podobě smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 10 275 Kč, to vše v 15 měsíčních splátkách po 685 Kč.

8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 8 plateb v celkové výši 5 145 Kč.

9. Ze zákaznické karty ze dne 4. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě uvedla, že žije s rodiči a pracuje jako operátor u zaměstnavatele , právnická osoba, s příjmy 12 000 Kč čistého měsíčně. Má dvě vyživovací povinnosti. Mezi další příjmy byl uveden příjem ve výši 18 000 Kč čistého měsíčně. Mezi výdaji pak byla uvedena částka 12 300 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že byly ověřeny 3 výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouva a občanský průkaz10. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 4. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly v listinné podobě smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 10 405 Kč, to vše v 15 měsíčních splátkách po 694 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou ze smluv o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 7. 2018.

12. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do 23. 1. 2019. Výzva byla odeslána poštou 17. 1. 2019.

13. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2019, č.j. KSPH , spisová značka, -B-6, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č.j. KSPH , spisová značka, -B-23 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, č.j. KSPH , spisová značka, -, právnická osoba, včetně zprávy insolvenčního správce bylo zjištěno, že žalované bylo dne 22. 8. 2019 schváleno oddlužení, které bylo následně dne 5. 6. 2023 zrušeno a na majetek žalované byl prohlášen konkurs, neboť vlastnila pravomocně přiznanou pohledávku ve výši přesahující 300 000 Kč z titulu dědického podílu. Konkurs prohlášený na majetek žalované byl dne 2. 7. 2025 zrušen, neboť její majetek byl pro uspokojení přihlášených věřitelů zcela nepostačující.

14. Z ostatních předložených listin soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2390 o. z. Žalovaná podle smluv vystupovala jako spotřebitelka a právní předchůdkyně žalobkyně byla veřitel podle 3 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Nesplnění této povinnosti zákon sankcionuje neplatností smlouvy. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Nevyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, s jehož závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení a předložila kartu zákazníka, což však k závěru o zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí nepostačuje, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně její právní předchůdkyně ověřovala např., zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod. (srov. shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č.j. 27Co 377/2017-101).

20. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitelky (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 6 000 Kč a 6 000 Kč, přičemž z nerozporovaných tvrzení žalobkyně vyplývá, že uhrazena byla pouze částka 5 145 Kč před zahájením insolvence a v rámci insolvence byla uspokojena částka 3 578,91 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o. z., bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení (6 000 Kč – 5 145 Kč = 855 Kč) žalobkyni také vrátit. Žalobkyně na jistině druhého nároku požadovala pouze částku 95,17 Kč (3 674,08 Kč – 3 578,91= 95,17 Kč).

22. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 24. 1. 2019, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne 17. 1. 2019 s určením data splatnosti do 23. 1. 2019. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. U druhého z nároků žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95, 17 Kč za období od 24. 1. 2019 do 3. 12. 2020 kapitalizovala (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za toto období činí 14,27 Kč).

23. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 855 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 855 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení a částky 95,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95,17 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,27 Kč. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy soud vzhledem k příjmovým poměrům žalované tuto povinnost k úhradě uložil ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly a ani je nepožadovala.