21 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 37 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 994 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 994 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 994 Kč od 24. 5. 2025 do 12. 1. 2026 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 37 994 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 567 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 61 994 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 8. 1. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 77,19 % ročně splácet v 18měsíčních splátkách ve výši 4 006 Kč splatných vždy k 18. dni každého měsíce počínaje měsícem únor 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese https://, Anonymizováno, .cz/, Anonymizováno, -, Anonymizováno, / a prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal dne 8. 1. 2025, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Bylo rovněž ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku a žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena částka ve výši 4 006 Kč, a to dne 20. 2. 2025. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč), dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Náhrada nákladů byla podle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení.

2. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 22. 5. 2025. Podle bodu 6.4. smlouvy se zesplatněním celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 48 275,78 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud tak neučiní, je dle bodu 6.5. smlouvy povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. v daném případě ode dne 24. 5. 2025 až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

3. Z titulu smlouvy o úvěru tak žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 48 275,78 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši 48 275,78 Kč za každý den prodlení, a to počínaje dnem 24. 5. 2025 do zaplacení ve výši 11 635,48 Kč. Konečně žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 77,19 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 40 695,78 Kč od 24. 5. 2025 do 16. 6. 2025 ve výši 2 004 Kč a úrok ve výši 12 % ročně z částky 40 695,78 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, maximálně do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 24. 5. 2025 dosáhne částky 86 529 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

4. Podáním ze dne 6. 2. 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do částky 11 679 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 679 Kč ve výši 12 % ročně od 24. 5. 2025 do zaplacení, co do smluvní pokuty ve výši 11 635,48 Kč, co do úroku ve výši 77,19 % ročně z částky 40 695,78 Kč od 24. 5. 2025 do 16. 6. 2025, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 695,78 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2025 dosáhne částky 86 529 Kč. Usnesením ze dne 12. 2. 2026, č.j. 21 C 3/2026-63, soud řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 37 994 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 994 Kč ve výši 12 % ročně od 24. 5. 2025 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 31. 3. 2026, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

8. Z listiny nazvané jako „Předsmluvní formulář“, informace pro klienta a žádost o úvěr, z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že jako úvěrující je označena žalobkyně, jako klient pak žalovaný. V listině se uvádí, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku s úrokem ve výši 77,20 % ročně zaplatit v 18 splátkách po 4 006 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Ani na jedné z uvedených listin není uveden vlastnoruční podpis žalovaného.

9. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl v rozhodné době 1 závazek po splatnosti, a to ve výši 21 499 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na jeho účet přišla částka ve výši 43 835 Kč od , právnická osoba, . označená jako výplata na účet.

10. Z listiny nazvané jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že v listině smlouvy je jako úvěrující označena žalobkyně, jako klient pak žalovaný. V listině se uvádí, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku s úrokem ve výši 77,20 % ročně zaplatit v 18 splátkách po 4 006 Kč. Na listině není uveden vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis na listině smlouvy o úvěru je pouze číselný kód , Anonymizováno, . Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr žalovanému s uvedenými parametry měla schválit a měla mu zaslat splátkový kalendář.

11. Ze zprávy banky a z dokladu o vyplacení úvěru a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 8. 1. 2025 byla z účtu č. , č. účtu, vyplacena částka ve výši 42 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Ze zprávy banky bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr zaplatil částku 4 006 Kč, která byla započtena na první splátku.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne 22. 4. 2025 a ze dne 19. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl být ze strany žalobkyně opakovaně upozorňován na prodlení se splátkami a vyzýván k úhradě dlužných částek s tím, že v opačném případě bude úvěr zesplatněn. Nebylo však doloženo skutečné odeslání těchto výzev žalovanému.

14. Z oznámení ze dne 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru, neboť žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek o délce 65 dní. Žalovaný byl současně vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 49 673 Kč a upozorněn, že v případě, že své závazky neuhradí nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení, přistoupí žalobkyně k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 12. 2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data jejího odeslání. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

16. Z ostatních předložených listin soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

17. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

27. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, obsahovala toliko číselný kód. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronickým podpisem, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu.

28. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

29. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

30. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a nadále pak po žalovaném požadovala již pouze částku 37 994 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 994 Kč od 24. 5. 2025 do zaplacení. Nicméně ani v tomto rozsahu po částečném zpětvzetí nemohl soud žalobě zcela vyhovět.

31. V řízení vyšlo najevo, že žalobkyně bez platného závazku poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 4 006 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 37 994 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 29. 12. 2025 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání výzvy, tj. do 12. 1. 2026 a ode dne 13. 1. 2026 je tak žalovaný v prodlení.

32. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 994 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 994 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 567 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše 19 029,30 Kč. Zavinění částečného zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby je nutno přičíst k tíži žalobkyni. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 900 Kč (rozdíl mezi zaplacený soudním poplatkem ve výši 3 066 Kč a vráceným, soudním poplatkem ve výši 166 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 308 Kč (původně žalované částky) sestávající z částky 3 580 Kč za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a.t, z částky 3 580 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 3 580 Kč za podání návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z tarifní hodnoty 11 679 Kč (částky, do které se bere žaloba zpět) sestávající z částky 790 Kč za zpětvzetí podle § 11 odst. 2 a. t. a ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 13 330 Kč ve výši 2 799 Kč. Zaplacení nákladů soud uložil žalovanému k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Za podání ze dne 9. 2. 2026 soud náhradu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení a důkazů, které měly být obsaženy již v žalobě. Soud nepřiznal náhradu nákladů ani za podání ze dne 24. 2. 2026, neboť nedosahuje kvality úkonu právní služby (jde o prostou omluvu z jednání).