21 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 86 324 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 86 324 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 324 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 324 Kč od 23. 7. 2024 do 27. 12. 2024, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému původně domáhala zaplacení částky 162 013 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 8. 2. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 8. 2. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 838 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč), dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Náhrada nákladů byla podle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na jejich zaplacení.

2. V důsledku prodlení žalované došlo k datu 21. 7. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se zesplatněním celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 118 624,32 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud tak neučiní, je dle bodu 6.5. smlouvy povinna žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. v daném případě ode dne 23. 7. 2024 až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila pouze 13 676 Kč, a to ve dvou splátkách dne 15. 3. 2024 a 22. 4. 2024.

3. Z titulu smlouvy o úvěru tak žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 118 624,32 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši 118 624,32 Kč za každý den prodlení, a to počínaje dnem 23. 7. 2024 do zaplacení ve výši 41 991,48 Kč. Konečně žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 99 314,71 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.

4. Podáním ze dne 7. 8. 2025 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do částky 33 698 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 698 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 44 991,48 Kč, co do úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 99 314,71 Kč od 23. 7. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 4 532,66 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 99 314,71 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 393 868 Kč. Usnesením ze dne 13. 8. 2025, č.j. 21 C 44/2025-75, soud řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 86 324 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 86 324 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny) ve výši 12,75 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení.

5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru prostřednictvím poradce, se kterým komunikovala prostřednictvím telefonu. Při této komunikaci byla povinna žalobkyni poskytnout požadované informace a doklady. Na telefonní číslo, které uvedla, byla zaslána SMS zpráva s potvrzením, a na e-mailovou adresu byly zaslány potřebné dokumenty. Poté zadal poradce žádost do systému, tento systém vygeneroval jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na základě kterého byla na účet žalované zaslána částka ve výši 1 Kč, jako variabilní symbol byl uveden podpisový kód. Poté byla zaslána žalované další zpráva, kterou měla za pomoci jedinečného kódu v odpovědi potvrdit, že souhlasí s parametry úvěru a s podpisem smlouvy a dalších souvisejících dokumentů. Po akceptaci žalovanou žalobkyně návrh smlouvy a další uvedené dokumenty akceptovala a podepsala. Schválení úvěru bylo oznámeno žalované oznámením doručeným na e-mailovou adresu, kterou uvedla. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů a databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 25 629 Kč, celkové měsíční náklady činí 14 517 Kč a volné zdroje ke splácení tak činí 10 112 Kč. Žalovaná měla stabilní příjem, což prokazovaly informativní výpisy z bankovního účtu. Výdaje na bydlení žalovaná uvedla ve výši 6 167 Kč měsíčně. Z registrů pak vyplynulo, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost, v době uzavření úvěrové smlouvy nebyla nikde s dlužnou částkou po splatnosti.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. 9. 2025, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

8. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

9. Z listiny nazvané jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 8. 2. 2024 včetně Dodatku č. 1, oznámení o schválení úvěru ze dne 9. 2. 2024 včetně splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, že v listině smlouvy je jako úvěrující označena žalobkyně, jako úvěrovaný pak žalovaná. V listině se uvádí, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavazuje poskytnutou částku s úrokem ve výši 78,084 % ročně zaplatit ve 48 splátkách po 6 838 Kč. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná takto ocitla v prodlení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalované vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaná v prodlení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pro případ, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Ani na jedné z uvedených listin není uveden vlastnoruční podpis žalované, na místě předpokládaném pro jeho podpis na listině smlouvy o úvěru je pouze číselný kód , Anonymizováno, .

10. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku a že si je vědoma výše úvěru, včetně úroků. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalovaná neměla v rozhodné době žádné další závazky po splatnosti. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem částku 25 629 Kč, výdaje byly uvedeny ve výši 14 517 Kč měsíčně a zahrnovaly životní minimum ve výši 4 860 Kč a výdaje na bydlení ve výši 6 167 Kč a výdaje na vyživovanou osobu ve výši 3 490 Kč. Z informací o klientovi bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala telefonní číslo , tel. číslo, a číslo jejího bankovního účtu. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet žalované přišla dne 9. 5. 2023 platba ve výši 20 699 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, a platba od Úřadu práce ve výši 5 315 Kč a z potvrzení provedení platby bylo zjištěno, že dne 7. 12. 2023 byla na účet č. ú. , č. účtu, provedena platba ve výši 31 167 Kč z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dne 11. 1. 2024 byla na téže účet provedena platba ve výši 7 488 Kč z účtu ČSSZ.

11. Z listiny nazvané jako „Důkaz o odeslání 1 Kč“, „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ bylo zjištěno, že na číslo účtu , č. účtu, byla dne 8. 2. 2024 zaslána platba ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a na telefonní číslo , tel. číslo, byla dne 8. 2. 2024 v 15:10:03 hod. zaslána SMS o provedené platbě ve výši 1 Kč.

12. Ze zprávy banky a z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že v únoru 2024 byla z bankovního účtu , č. účtu, vyplacena částka ve výši 100 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem č. , var. symbol, . Ze zprávy banky bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná.

13. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná první splátku úvěru ve výši 6 838 Kč zaplatila dne 15. 3. 2024 a druhou splátku úvěru ve výši 6 838 Kč zaplatila dne 15. 4. 2024.

14. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17. 6. 2024 a ze dne 16. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná měla být ze strany žalobkyně opakovaně upozorňována na prodlení se splátkami a vyzývána k úhradě dlužných částek s tím, že v opačném případě bude úvěr zesplatněn. Nebylo však doloženo skutečné odeslání těchto výzev žalované.

15. Z oznámení ze dne 21. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru, neboť žalovaná se dostal do prodlení s hrazením splátek o délce 65 dní. Žalovaná byla současně vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 120 022 Kč a upozorněna, že v případě, že své závazky neuhradí nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení, přistoupí žalobkyně k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou pod hrozbou podání žaloby vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

17. Z ostatních předložených listin soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

18. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

27. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

30. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, a to o žalobkyní tvrzeném obsahu. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně předložila listinu nazvanou „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “, která neobsahovala vlastnoruční podpis žalované, nýbrž pouze číselný kód. Dle ustanovení § 561 o. z. je k platnosti smlouvy zapotřebí, aby byla opatřena podpisem žalované, může jít i o elektronický podpis. Podle § 562 odst. 1 o. z. v případě právního jednání učiněného elektronickými nebo jinými technickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, že umožňuje zachycení obsahu a určení jednající osoby. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu.

31. Výše uvedené nevylučuje použití i jiného, tzv. prostého elektronického podpisu, tento je však z hlediska důkazní síly slabší, neboť nezaručuje ani zachycení obsahu podepsané listiny, ani zachycení identity podepisující osoby, jinými slovy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany měly dohodnout, ani osobu, která právní jednání učinila. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností by poskytoval pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. prostého podpisu) tyto záruky neposkytují a je třeba tyto skutečnosti v řízení prokazovat dalšími věrohodnými důkazy. Tyto důkazy však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Soud proto nemá jiné možnosti než konstatovat, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť na předložené smlouvě zcela absentuje podpis žalované a v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách.

32. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

33. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a nadále pak po žalované požadovala již pouze částku 86 324 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 324 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Nicméně ani v tomto rozsahu po částečném zpětvzetí nemohl soud žalobě zcela vyhovět.

34. Žalobkyně bez platného závazku poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná jí ve dvou splátkách vrátila celkem 13 676 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 86 324 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna žalobkyni vrátit. Žalobkyně po žalované požadovala rovněž zákonné úroky z prodlení z částky 86 324 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyni sice vedle práva na zaplacení jistiny vznikl dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, je splatnost dluhu ve smyslu § 1958 o. z. dána výzvou věřitele, respektive doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu pak žalobkyně učinila dne 9. 12. 2024 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání výzvy, tj. do 27. 12. 2024 a ode dne 28. 12. 2024 je tak žalovaná v prodlení.

35. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 86 324 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 324 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně a úspěch žalované v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný. Zavinění částečného zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby je nutno přičíst k tíži žalobkyni.