210 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , právnická osoba jméno , SGN číslo , příjmení jméno , Malta zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , obec o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 1 000 Kč a co do částky 2 200 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 253 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] [IČO] (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaný spolu uzavřeli dne 26. 5. 2007 smlouvu o půjčce ([číslo]) ve výši 5 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 5 000 Kč též částku 3 200 Kč, sestávající ze souhrnného poplatku, celkem tedy částku 8 200 Kč. Půjčku se žalovaný zavázal splácet v 40 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil závazek pouze částečně - splatil pouze 1 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném proto do úplného splnění dluhu požaduje splatit dlužnou jistinu ve výši 5 000 Kč, ze souhrnného poplatku 2 200 Kč, dohromady tedy 7 200 Kč.

1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, s účinností od téhož dne. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 7 200 Kč, sestávající z nedoplacené dlužné jistiny 5 000 Kč a nedoplaceného souhrnného poplatku 2 200 Kč, jak výše uvedeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv měl doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.

3. Soud se nejprve zabýval svojí pravomocí spor rozhodnout. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie a žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na území Slovenské republiky, jedná se o řízení s tzv. mezinárodním prvkem a soud je povinen zabývat se tím, zda je dána jeho příslušnost pro takové řízení. Ve věci proto nutno postupovat podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Pokud jde o nároky ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru bez sledování účelu použití prostředků, je v otázce příslušnosti nutno postupovat podle čl. 5 odst. 1 písm. b), druhá odrážka, upravující poskytování služeb, neboť (v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie) poskytnutí úvěru je službou. V souladu s tím je pro řízení dána příslušnost (pravomoc) českých soudů, protože úvěr byl žalovanému poskytnut v České republice.

5. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne 26. 5. 2007, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě včetně poštovního podacího archu a dokladem o úhradě poštovného.

6. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Smlouvou o půjčce, jak výše uvedeno, bylo prokázáno, že dne 26. 5. 2007 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částky 5 000 Kč (což učinil) a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku (tj. jistinu) společně se souhrnným poplatkem ve výši 3 200 Kč, celkem tedy 8 200 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč. Ze žalobních tvrzení se podává, že k úhradě zbývá částka 7 200 Kč, za situace, kdy žalovaný splatil z titulu předmětné smlouvy částku 1 000 Kč. Uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci od původního věřitele, jak výše uvedeno a tvořena dosud neuhrazenou jistinou.

7. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.

8. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 524 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka peněžité částky 5 000 Kč. U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobkyně m žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že původní věřitel svou povinnost, vyplývající ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 5 000 Kč, splnil, to ostatně žalovaný podpisem smlouvy v obou případech stvrdil, když potvrdil, že převzal tuto půjčku.

14. Pokud jde ale o„ souhrnný poplatek“ ve výši 3 200 Kč, přidružený k jistině, soud uzavřel, že jeho pravá povaha je zřejmá. Ve skutečnosti se jedná o další, tentokrát už skrytý úrok, který navyšuje cenu půjčovaných peněz. Soud v souladu se zákonem toto ujednání posuzoval podle obsahu, nikoliv podle označení. Platba s názvem„ souhrnný poplatek“ je dle názoru soudu neurčitá, tudíž nepřehledná, není vysvětleno a doloženo, z jakých konkrétních úkonů se částka 10 440 Kč skládá, není zřejmé, jak původní věřitel právě k této částce dospěl.

15. Pokud byla půjčka sjednána na dobu 40 týdnů, její fakticky požadované navýšení o částku 3 200 Kč, které lze v podstatě podřadit pod "úrok", podstatně přesahuje běžnou, obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 - 25 % ročně (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaný při sjednávání půjčky pravděpodobně jednala v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007).

16. Ve smyslu § 41 obč. zák. je však možné neplatné ustanovení o poplatku či odměně oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že původní věřitel a potažmo tedy i žalobkyně má nárok pouze na splacení dosud nesplacené výše jistiny. Zbývající část smlouvy o půjčce byla shledána absolutně neplatnou.

17. Povinností žalovaného v souladu se zákonem je splatit původnímu věřiteli pouze částku 5 000 Kč, když úrok z půjčky ve výši, která by byla v souladu se zákonem, nebyl výslovně sjednán. Z tvrzení samotné žalobkyně se podává, že žalovaný původnímu věřiteli vrátil z titulu předmětné smlouvy částku 1 000 Kč, takže by měl doplatit na jistině 4 000 Kč, na neplatně sjednaném„ souhrnném poplatku“ ničeho. Žalovaným uhrazenou částku 1 000 Kč soud započítal na úhradu dlužné jistiny, takže k doplacení zbývá částka ve výroku rozsudku uvedená. Právě tuto částku žalovaný žalobkyni dluží.

18. Soud žalobci přiznal kromě částky 4 000 Kč též se zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb., když v prodlení s plněním se žalovaný prokazatelně ocitl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2) o.s.ř., jelikož úspěch žalobce odečtený od úspěchu žalované nepřipouští jinou možnost. V posuzované věci měla žalobkyně úspěch z 60%, čemuž odpovídá částka 1 253 Kč, když při 100% úspěchu by soud žalobkyni na nákladech řízení přiznal částku 2 089 Kč (podle § 14b advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb., se jedná o 3 úkony po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč, k tomu 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z nákladů řízení -vyjma soudního poplatku). Důvody k použití § 150 o.s.ř. nebyly shledány.