210 C 133/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 76 778,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 455,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 455,58 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení.

II. Co do částky 58 322,73 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 454,79 Kč od 22. 10. 2024 do 15. 1. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 998,94 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 160,48 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 630,11 Kč a co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 65 246,72 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení částky 76 778,58Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 26. 9. 2022 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Tuto smlouvu žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky opakovaně až do sjednané výše 90 000 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal 90 929,03 Kč. V rámci smluvních ujednání se žalovaný zavázal k plnění konkrétních podmínek, které porušil. Ocitl se v prodlení s plněním, k němuž se zavázal, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr předčasně zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto došlo dne 21. 10. 2024 k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyni; předmětem této smlouvy byla mimo jiné i pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy, jak výše uvedeno. Smlouva nabyla účinnosti téhož dne a o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn.

2. Od doby uzavření smlouvy o úvěru do dne uzavření smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradil částku 72 473,45 Kč. Poté již do dne podání žaloby neuhradil ničeho.

3. Žalobkyně po nabytí pohledávky nárokuje po žalovaném: neuhrazenou jistinu ve výši 65 246,72 Kč, dlužný poplatek 2 208,07 Kč, dlužný úrok z jistiny do dne zesplatnění (28. 5. 2024) ve výši 9 323,79 Kč, kapitalizovaný úrok od 29. 5. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 6 630,11 Kč, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 29. 5. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 4 160,48 Kč.

4. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl doručení řádně vykázáno. Svou nepřítomnost u jednání neomluvil, zůstal zcela nečinný. Za této situace soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti, pouze na základě listinných důkazů, založených ve spise žalobkyní.

5. Ze smlouvy o úvěru č., hodnota, , uzavřené dne 61. 9. 2022 mezi žalovaným jako dlužníkem a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , jako věřitelem, vzal soud za prokázané, žalovaný jako spotřebitel uzavřel tuto smlouvu, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla možnost opakovaného čerpání částek až do výše 90 000 Kč, s roční pevnou úrokovou sazbou 42 %, RPSN 51,96 %.Žalovaný se ve smlouvě zavázal ke konkrétnímu způsobu splácení úvěru, se splatností každý 28. den v tom kterém měsíci. Z oznámení o zesplatnění úvěru bylo prokázáno, že po marné výzvě k plnění ze dne 23. 4. 2024, adresované žalovanému, došlo ke dni 28. 5. 2024 k předčasnému zesplatnění úvěru.

6. Z přehledu plateb bylo vzato za prokázané, že žalovaný nesplácel jednotlivé splátky řádně a včas, jak se zavázal.

7. Z předžalobní výzvy bylo vzato za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala prostřednictvím svého zástupce k mimosoudnímu plnění pod pohrůžkou podání žaloby, výzva obsahuje skutkové a právní zhodnocení nárokovaných částek.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo vzato za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny) s účinností ke dni 21. 10. 2024.

9. Ohledně skutkového stavu soud po zhodnocení výše provedených důkazů učinil závěr, podle něhož byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky opakovaně až do výše 90 000 Kč za dodržení určitých podmínek, právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaný jako dlužník se při uzavření smlouvy dohodli na konkrétních podmínkách, za kterých bude žalovanému úvěr ve výši až do 90 000 Kč poskytnut - tedy s jak vysokým smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí a jakou formou bude žalovaný úvěr splácet, včetně sankcí, které budou následovat v případě, přestane – li žalovaný dlužnou částku včetně dohodnutého úroku splácet řádně a včas podle dohody. Žalovaný po faktickém čerpání úvěru od žalobce své povinnosti porušil, poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácel, z vyčerpaných peněžních prostředků 90 929,03 Kč uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni 72 473,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila předmětný úvěr za předčasně splatný a vyzvala žalovaného k jednorázové úhradě dluhu, avšak marně. Částka, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, činila 90 929,03 Kč a kromě žalovaným vrácené částky 72 473,45 Kč po žalovaném požadovala (stejně tak jako žalobkyně) vrátit částku 76 778,58Kč s příslušenstvím.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný uzavřel smlouvu se žalovanou především tím, že se podle ní zachoval a začal úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Je však nezbytné uvést, že v daném případě soud shledal smlouvu, jak výše uvedeno, absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když úrok z poskytnuté jistiny činil 42 %. Soud uzavřel, že úrok v uvedené smlouvě byl sjednán nepřiměřeně vysoký, v rozporu s dobrými mravy, což činí smlouvu absolutně neplatnou a k absolutní neplatnosti právního jednání je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Sjednanou výši úroku přes 40 % ročně nelze respektovat ani při nesporné skutečnosti, že nebankovní společnosti se oproti bankám vystavují vyššímu riziku nesplácení úvěrů. Soud proto vyhodnotil smlouvu o úvěru jako právní jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné, k němuž nelze přihlížet, nelze mu poskytnout právní ochranu.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě od počátku neplatného právního jednání fakticky poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 90 929,03 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil pouze 72 473,45 Kč. Rozdíl ve výši 18 455,58 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni (poté, co nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek) v době přiměřené jeho možnostem.

15. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 31. 12. 2024 k úhradě dlužné částky do dne 15. 1. 2025, proto požadavek žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení je důvodný až ode dne 16. 1. 2025. O tohoto dne soud podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonné úroky z prodlení žalobkyni přiznal.

16. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

18. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k tomu, že neúspěch žalobkyně ve věci byl výrazně větší nežli její úspěch; u žalovaného tomu bylo obráceně, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.