210 C 173/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa , obec a číslo zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , obec zastoupenému advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa , obec o zaplacení částky 137 142,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 137 142,47 Kč, kapitalizovaný úrok od 26. 7. 2006 do 9. 8. 2022 ve výši 255 658,64 Kč, úrok ve výši 14,9% ročně z částky 135 942,47 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 26. 7. 2006 do 9. 8. 2022 ve výši 153 821,30 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 137 142,47 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 49 280 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky proti žalovanému. Uvedla, že původní věřitelka (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 25. 7. 2006 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu č [číslo] [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby – nepodnikatele. Žalovaný se s těmito přílohami seznámil a zavázal se je dodržovat. Téhož dne žalovaný čerpal úvěr v dohodnuté výši. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázal bance vrátit, navýšený o úroky ve sjednané neměnné sazbě 14,90 % ročně po celou dobu trvání smluvního vztahu. Úvěr spolu s úrokem měl být žalovaným splácen formou 71 anuitních měsíčních splátek po 3 192 Kč, s tím, že každá splátka bude splatná do 20. dne v tom kterém měsíci.

2. Žalovaný podmínky, k nimž se zavázal, porušil – úvěr nesplácel řádně a včas. Nesplacený dluh z titulu předmětného úvěru se proto stal předčasně splatným. [ulice] splatnost zůstatku úvěru nastala ke dni 2. 1. 2008, když dne 17. 12. 2007 zaslala banka žalovanému výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky.

3. Za dobu od 25. 7. 2006 do 1. 2. 2008 uhradil žalovaný bance celkem 14 057,53 Kč, takže ke dni 1. 2. 2008, kdy byl vystaven historický výpis, činil dluh žalovaného na jistině 135 942,47 Kč. Ke dni 8. 2. 2008 banka žalovanému vyčíslila dlužný úrok z úvěru ve výši 11 998,73 Kč. Žalovaný se kromě jistiny a úroku zavázal uhradit bance cenu za jednotlivé služby spojené s úvěrem a další platby (poplatky). Ke dni 1. 2. 2008 byly žalovanému vyčísleny dlužné poplatky ve výši 1 200 Kč jakožto 3× 400 Kč (částka 400 Kč za zaslání každé upomínky při neprovedení splátky úvěru). Žalovaný již dále ničeho nezaplatil, ač byl po dobu trvání smluvního vztahu bankou i žalobkyní opakovaně písemně upomínán pro nezaplacení jednotlivých splátek dle smlouvy. 4. [příjmení] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016. Tato společnost uzavřela téhož dne smlouvu o postoupení pohledávek, mimo jiné též pohledávky za žalovaným, se žalobkyní. Poté, co žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným, provedla její kvalifikované vyčíslení ke dni 9. 8. 2022, s výsledkem, že k uvedenému dni (9. 8. 2022) žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 135 942,47 Kč, na poplatcích částku 1 200 Kč, na řádném úroku z úvěru částku 255 658,64 Kč a na zákonném úroku z prodlení částku 153 821,30 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků, tedy z částky 137 042,47 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení a dále úrok z úvěru ve výši 14,90% ročně z nesplacené jistiny, tedy z částky 135 942,47 Kč od 10. 8. 2002 do zaplacení.

5. Žalovaný byl k mimosoudnímu plnění ze strany žalobkyně opakovaně marně vyzýval, dne 9. 8. 2020 byla žalovanému doručena předžalobní upomínka s výzvou úhradě dlužné částky, avšak marně. Žalobkyně uplatnila nárok na plnění z předmětné smlouvy proti žalovanému dle sjednané rozhodčí doložky, dne 28. 7. 2008 byl vydán rozhodčí nález sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo]. Následně byl žalobkyní podán návrh na exekuci, vedenou u exekutorského úřadu [okres] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 31. 8. však žalobkyně zaslala příslušnému soudnímu exekutorovi souhlas se zastavením exekuce.

6. Ve věci byl vydán 6. 9. 2022 elektronický platební rozkaz pod č. j. 5244825/2022-10, proti byl však ze strany žalovaného včas podán odpor. V něm uvedl, že navrhuje žalobu zamítnout. V rámci obrany uplatnil několik námitek: namítl promlčení nároku žalobkyně, překážku věci rozhodnuté, vznesl námitku litispendence, namítl, že nebyla splněna notifikační povinnost a poukázal na nepoctivé jednání žalobkyně.

7. K námitce promlčení žalovaný uvedl, že předmětná smlouva o úvěru se stále řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., platného do 31. 12. 2013. Dle tohoto právního předpisu je nutno posuzovat i promlčení nároku, když podle § 397 cit. zák. promlčecí lhůta činí 4 roky. Za situace, kdy se pohledávka za žalovaným se stala splatnou nejpozději ke dni 1. 2. 2008, došlo k promlčení práva žalobkyně došlo ještě před podáním žaloby. Žalovaný vychází z data splatnosti 1. 2. 2008, neboť toto datum je citováno v exekuci, která byla proti žalovanému vedena. K námitce, že vydání rozsudku brání překážka věci rozhodnuté, žalovaný uvedl, že ve shora uvedené věci byl již vydán rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 28. 7. 2008 rozhodčí nález sp. zn. K/ 2008 [číslo], který nebyl dosud zrušen. K námitce litispendence žalovaný uvedl, že žalobkyně se domáhá vydání exekučního titulu, v situaci, kdy návrh na exekuci pro stejnou pohledávku již podala; podání žaloby u nalézacího soudu je proto nelogické a nic na tom nemění skutečnost, že na návrh žalovaného v procesním postavení povinného byla exekuce – se souhlasem žalobkyně jako oprávněné – zastavena. K námitce nesplnění notifikační povinnosti žalovaný uvedl, že mu ze strany žalobkyně ani ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebylo oznámeno postoupení pohledávky ani nové platební místo. Z tohoto důvodu žalobkyni dle názoru žalovaného svědčí nedostatek aktivní legitimace k podání žaloby. K nepoctivému jednání žalobkyně žalovaný poukázal na skutečnost, že nejpozději od vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 10. 5. 2011 muselo být žalobkyni zřejmé, že exekuční titul, kterým disponovala a na jehož základě byla proti žalovanému vedena exekuce, je sporný. Navzdory tomu žalobkyně ještě po dobu více než 10 let pokračovala ve vedení exekuce, nenavrhla její zastavení. Dle žalovaného tomuto nepoctivému jednání žalobkyně nelze přiznat právní ochranu.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2006 bylo vzato za prokázané, že [právnická osoba] se sídlem [adresa], poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč Smlouva byla evidovaná pod [číslo] s tím, že banka bude evidovat svoji pohledávku za žalovaným pod číslem [bankovní účet]. Obsahem smlouvy bylo mimo jiné ujednání, že žalovaný se zavazuje zahájit čerpání peněžních prostředků jednorázově nejpozději 19. 8. 2006, s tím, že vyčerpanou jistinu, navýšenou o dohodnutý úvěr, zaplatí žalovaný bance nejpozději do 20. 7. 2012. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 71 měsíčních splátek anuity 3 192 Kč, vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2006.

9. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 17. 12. 2007 bylo prokázáno, že původní věřitelka vyzývá žalovaného dne 17. 12. 2007 k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do oprav bodl do prodlení s úhradou splatných závazků. Původní věřitelka poskytla žalovanému lhůtu ke splacení částky do 2. 1. 2008.

10. Z rozhodčího nálezu ze dne 28. 7. 2008 sp. zn. K/ 2008 [číslo], vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že rozhodčí nález uložil žalovaném zaplatit ve prospěch žalobkyně část 151 242,38 Kč s úroky ve výši 14,90 % ročně z částky 135 942,47 Kč od 2. 2. 2008 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 147 941,20 Kč od 2. 2. 2008 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, zároveň žalovanému byla uložena povinnost nahradit bance náklady řízení ve výši 44 353,68 Kč.

11. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 10. 2008 č. j. [číslo jednací], pravomocným dne 9. 10. 2009, byla nařízena exekuce na majetek povinného – žalovaného, a to na základě vykonatelného rozhodčího nálezu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 7. 2008, sp. zn. K/ 2008 [číslo], k uspokojení pohledávky oprávněné (banky) ve výši 151 242,38 Kč spolu s úrokem 14,90 % ročně z částky 135 942,47 Kč od 2. 2. 2008 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 147 941,20 Kč od 2. 2. 2008 do zaplacení. Jejím provedením pověřil JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, [exekutorský úřad] [anonymizována čtyři slova] [ulice a číslo], [obec a číslo]. V průběhu exekučního řízení vstoupila na místo dosavadní oprávněné (banky) žalobkyně (pravomocně dne 16. 11. 2016. Dne 28. 7. 2022 podal povinný k soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce a povinný dne 31. 8. 2020 vyjádřil se zastavením exekuce souhlas. Usnesení o zastavení exekuce (ze dne 14. 9. 2022 č. j. [číslo jednací] se stalo pravomocným dnem 1. 10. 2022.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 9. 2016 mezi bankou a společností [právnická osoba] bylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky, mimo jiné i za žalovaným, z původního věřitele na společnost [právnická osoba]

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 9. 2016 mezi společností [právnická osoba], a žalovanou bylo vzato za prokázané, že společnost [právnická osoba], uvedeného dne zaslala žalované oznámení, v němž ho informovala o tom,, že věřitelkou pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru, která je předmětem tohoto sporu, se ke dni 12. 9. 2016 stala žalobkyně.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 8. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu s podrobným skutkovým a právním rozborem a výzvou, aby žalovaný uhradil ve prospěch žalobkyně částku 546 622,41 Kč nejpozději do 19. 8. 2022 na konkrétní číslo účtu. Podací lístek ze dne 9. 8. 2022 prokazuje, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu doporučeně.

15. Soud po zhodnocení provedených důkazů učinil z hlediska skutkového zjištění závěr, podle něhož byl ze strany banky žalovanému poskytnut úvěr 150 000 Kč, banka jako původní věřitel i žalovaný jako dlužník se při uzavření smlouvy dohodli na konkrétních podmínkách, za kterých bude žalovanému úvěr poskytnut, tedy s jak vysokým smluvním úrokem a jakou formou bude žalovaný úvěr splácet, včetně sankcí, jaké budou následovat v případě, přestane – li žalovaný dlužnou částku včetně dohodnutého úroku splácet podle dohody. Ve smlouvě se účastníci sjednali rozhodčí doložku, s tím, že spory vzniklé z předmětného smluvního vztahu budou řešeny rozhodcem. Rozhodčí doložka obsahovala konkrétní ujednání. Pokud se žalovaný bránil tvrzením, že žalobkyně neprokázala faktické poskytnutí částky 150 000 Kč do dispoziční sféry žalovaného, pak k tomu soud uvádí, že uvedenou skutečnost za prokázanou má, neboť z obsahu všech právních jednání banky a posléze i žalobkyně vyplývá porušení povinnosti ze strany žalovaného řádně splácet úvěr, přičemž byl žalovaný opakovaně vystavován nátlakům k vrácení dluhu (předžalobní výzva, výzvy k plnění, výzva k okamžitému zaplacení úvěrové pohledávky, rozhodčí řízení zakončené vydáním rozhodčího nálezu, návrh na exekuci). Ani v jednom případě však žalovaný těmto právním jednáním neoponoval s argumentem, že mu žádná peněžní částka k čerpání poskytnuta nebyla. Soud za této situace neměl důvod žalobkyni neuvěřit v tom, že peněžní prostředky ve shora uvedené výši žalovanému poskytnuty byly. Žalovaný však po faktickém čerpání úvěru od banky své povinnosti porušil, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel. [příjmení] - původní věřitel proto prohlásila úvěr za předčasně splatný a vyzvala žalovaného k jednorázové úhradě dluhu. Poté, co žalovaný dobrovolně dluh neuhradil, obrátila se na rozhodce s odkazem na sjednanou rozhodčí doložku, rozhodce vydal rozhodčí nález a banka předložila uvedený rozhodčí nález jako exekuční titul spolu s návrhem na nařízení exekuce příslušnému soudu. Soud usnesením ze dne 16. 10. 2008 č. j. [číslo jednací], pravomocným dne 9. 10. 2009, nařídil exekuci proti žalovanému, jejím provedením pověřil JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, [exekutorský úřad] [anonymizována čtyři slova] [ulice a číslo], [obec a číslo]. V průběhu exekučního řízení vstoupila na místo dosavadní oprávněné (banky) žalobkyně (pravomocně dne 16. 11. 2016. Dne 28. 7. 2022 podal povinný k soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce a povinný dne 31. 8. 2020 vyjádřil se zastavením exekuce souhlas. Usnesení o zastavení exekuce se stalo pravomocným dnem 1. 10. 2022.

16. Soud ve věci rozhodl již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Při posuzování předmětného sporu však bylo nutno postupovat podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014, tedy před nabytím účinnosti o. z. (viz § 3028 odst. 3) zákona č. 89/2012 Sb., o. z.

17. Z hlediska právního zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou žalovaného - bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 tehdy platného obchodního zákoníku. Podle § 261 odst. 3 písm. d) tohoto zákona se smlouva o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu stran smlouvy. Vzhledem k tomu, že úprava smlouvy o úvěru nebyla v obchodním zákoníku kogentní povahy, strany se od ní mohly odchýlit, a to i tím způsobem, že část obsahu smlouvy určily odkazem na obchodní podmínky ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Protože tak i v daném případě strany učinily, vyšel soud při právním posouzení věci z předmětné smlouvy, rovněž ale ze Všeobecných obchodních podmínek banky a Úvěrových podmínek pro fyzické osoby – nepodnikatele, platných v době uzavření smlouvy. Výzvou k okamžitému splacení úvěrové pohledávky ze dne 17. 12. 2007 a přředžalobní upomínkou, doručenou (doporučeně) žalovanému, které se žalovaný bezprostředně ani v následujících dnech a týdnech před podáním žaloby nebránil, bylo prokázáno, že žalovaný neplnil povinnosti, vyplývající pro něj ze smlouvy a z VOP, přestal řádně splácet, proto banka důvodně a v souladu s VOP prohlásila úvěr za předčasně splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky jednorázově. Následně došlo v roce 2016 k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] F. a týž den z této společnosti na žalobkyni, přičemž toto právní jednání bylo provedeno v souladu s § 524 odst. 1, 2 a násled. občanského zákoníku. Aktivní legitimaci žalobce vzal soud za prokázanou Smlouvou o postoupení pohledávky, podle níž banka postoupila pohledávku za žalovaným z titulu výše citované smlouvy o úvěru [právnická osoba]. F. a [právnická osoba] F. postoupila pohledávku za žalovaným z titulu výše citované smlouvy o úvěru týž den žalobkyni. Co se týče námitky promlčení nároku, soud se při zkoumání této námitky zabýval především otázkou, kdy žalobkyni, případně její právní předchůdkyni začala běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároku. Dle názoru soudu se významným pro posouzení promlčení stalo rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ve spojení s Nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019 č. I. ÚS1091/19, v němž se uvádí, že (cit.)„ …zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 obchodního zákoníku a § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před datem 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení NS sp zn. 31 Cdo 1945/2010, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby…“ V posuzované věci byl návrh na zahájení rozhodčího řízení podán v roce 2008, ve stejném roce byl vydán rozhodčí nález, který banka posléze uplatnila jako exekuční titul proti žalovanému v exekučním řízení, zahájeném proti žalovanému v roce 2009. Z uvedeného jasně vyplývá, že exekuční titul vznikl a exekuční řízení bylo zahájeno před vydáním výše citovaného rozhodnutí NS ČR, tedy přede dne 11. 5. 2011, jak uvádí Nález Ústavního soudu. Prakticky to znamená, že podáním návrhu na zahájení rozhodčího řízení se promlčecí doba staví, stejně tak se staví zahájením exekučního řízení, které běželo od roku 2009 až do roku 2022. V roce 2022 podala žalobkyně předmětnou žalobu. Nárok žalobkyně tudíž promlčen není.

18. Pokud se žalovaný bránil námitkou překážky věci rozhodnuté a námitkou litispendence, pak soud obě tyto námitky vyhodnotil jako neopodstatněné. totožnil se s argumentací žalobkyně, že v případě exekučního řízení, vedeného na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu, je –li exekuce zastavována pro neplatnost rozhodčího nálezu, nevyžaduje se nejprve zrušit samotný rozhodčí nález. Exekuce tak může být zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu, aniž by dotyčný rozhodčí nález musel být rušen. Dle názoru soudu se nejedná o litispendenci ani o překážku věci rozhodnuté, jestliže o téže věci, s mírně upraveným předmětem řízení (žalobkyně v nalézacím řízení nepožaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 25% ročně z dlužné částky, nýbrž požaduje zákonný úrok z prodlení), mezi týmiž účastníky, rozhoduje soud, přestože byl předtím vydán rozhodčí nález, vyhodnocený v exekučním řízení jako neplatný. Nic na tom nemění skutečnost, že tento rozhodčí nález nebyl zrušen.

19. K námitce nesplnění notifikační povinnosti lze uvést, že dle názoru soudu žalobkyně dopisem ze dne 26. 9. 2016 ([právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným na žalobkyni postoupila týž den, kdy ji nabyla od původní věřitelky - banky) prokázala oznámení postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba], coby postupitele na žalobkyni jako na postupníka, žalovanému. Součástí dopisu ze dne 26. 9. 2016 jsou i uvedené kontakty pro řešení pohledávky. Soud proto uzavřel, že povinnost oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky (za ním) na dalšího postupníka splněna byla. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i v případě, pokud by postoupení pohledávky ze strany postupitele žalovanému včas oznámeno nebylo a kdyby ani žalobkyně jako postupník žalovanému postoupení pohledávky neprokázala, nezprošťovalo by to žalovaného povinnosti plnit; ve smyslu § 1882 o. z., rozdíl by spočíval pouze v tom, že povinnost plnit by měl žalovaný nadále vůči postupiteli, nikoliv vůči postupníkovi. To však není případ žalovaného, který postupitelům (bance ani [právnická osoba]) žádné plnění v té době již nepoukazoval.

20. K námitce nepoctivému jednání soud uvádí, že pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně v roce 2016, když od roku 2008 probíhalo exekuční řízení proti žalovanému a v roce 2011 došlo k ustálení judikatury ve významu pojmu„ neplatná rozhodčí doložka“. V roce 2022 podal povinný návrh na zastavení exekuce, k nímž žalobkyně souhlasila. Za situace, kdy nejen žalobkyně, ale i žalovaný podal návrh na zastavení exekuce po více než 10 letech od vydaného rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 soud učinil závěr, že nelze hovořit pouze o liknavosti žalobkyně; ani povinný si nepočínal v souladu se zásadou„ viligantibus iura skripta sunt“, neboli„ bdělému náleží právo“, jinými slovy žalovaný nebyl tím, kdo by se sám aktivně včas zasadil o to, aby jeho práva nebyla krácena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Z obsahu usnesení o zastavení exekuce bylo zjištěno, že soudnímu exekutorovi nebyly přiznány náklady exekuce a oprávněné bylo uloženo uhradit žalovanému náklady exekučního řízení. Soud v těchto skutečnostech nepoctivé jednání žalobkyně nespatřuje, naopak nutno poznamenat, že žalovaný je tím, kdo z titulu smlouvy o úvěru převzal do své dispozice peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč se závazkem tyto prostředky vrátit zpět bance, navýšené o sjednaný úrok, avšak závazek porušil, splátky přestal splácet a dobrovolně ve splátkách nepokračoval ani poté, co proti němu bylo zahájeno a vedeno nejprve rozhodčí řízení, posléze exekuční řízení a nyní nalézací řízení před soudem. Soud tedy uzavírá, že nepoctivé jednání spatřuje především v jednání žalovaného.

21. Žalovaný je podle § 369 obchodního zákoníku s plněním v prodlení, o výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, podle nařízení vlády č. 163/2005 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 832,50 Kč Tyto náklady představují I.) zaplacený soudní poplatek 5 486 Kč, II.) náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 137 143 Kč sestávající z částky 6 620 Kč za každý z 5 úkonů za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., za písemný návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za vyjádření k odporu žalovaného a za účast zástupce žalobkyně u jednání dne 25. 11. 2022 včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále žalobkyně nárokovala ztrátu času 6 započatých půlhodin á 100 Kč za 1 půlhodinu a III.) cestovné ve výši 1 328 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání a zpět dne 25. 11. 2022 na trase [obec] – [obec] – [obec], cestováno vozidlem Škoda Fabia [registrační značka] průměrná spotřeba paliva 6,8 l/100km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 237/2022 Sb., palivo BA, 51,40 Kč na 1 litr, paušální náhrada dle vyhl. 4,70 Kč za 1 km, najeto celkem 175 km. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal k nákladům řízení (s výjimkou soudního poplatku) daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.