210 C 199/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa , obec a číslo zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , obec o zaplacení 74 428,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 384 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 384 Kč ve výši 14 % ročně od 19. 10. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 66 044,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 484 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 74 428,13 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 25. 6. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 44 000 Kč, s tím, že žalovaný uvedenou částku, navýšenou o 89 558 Kč (56 558 Kč + 33 000 Kč), vrátí žalobkyni formou 59 měsíčních splátek po 2 226 Kč počínaje dnem 1. 8. 2020. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, uhradil pouze 35 616 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 6. 6. 2022 zesplatněna a žalobkyně nyní žádá po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 38 941, na úrocích ze zápůjčky 9 727 Kč, na měsíčních poplatcích 4 400 Kč. Na zákonném úroku z prodlení z dlužné částky žalobkyně po žalovaném požaduje částku 565,65 Kč do dne zesplatnění zápůjčky a částku 2 410,69 Kč po zesplatnění zápůjčky. Dále žalobkyně po žalovaném nárokuje smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky s výjimkou smluvních pokut a smluvní pokutu 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky. Z titulu smluvních pokut žalobkyně nárokuje částku 6 453 Kč + 7 696,44 Kč. Konečně žalobkyně po žalovaném nárokovala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky (upomínky, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením dlužníka), a to ve výši 4 800 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 6. 2020 [číslo] žalobkyní a žalovaným ve spojení s předsmluvními informacemi a žádostí o zápůjčku bylo shledáno, že žalobkyně se poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 44 000 Kč převodem na účet žalovaného, kdy žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou 59 měsíčních splátek po 2 226 Kč počínaje dnem 1. 8. 2020. Z tvrzení žalobkyně se podává, že z titulu předmětné zápůjčky žalovaný uhradil částku 35 616 Kč. Z úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacenízápůjčky..Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ještě před podáním žaloby. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na dluh vůči žalobkyni, či jejího právního předchůdce cokoliv zaplatil.

4. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

5. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze podle § 2392 odst. 1 o. z. ujednat úroky.

9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru jsou platby, spojené s prodlením spotřebitele omezeny. Podle odst. 1 tohoto ustanovení věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze za a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, za b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo za c) smluvní pokutu.

11. Smlouva byla uzavřena zapůjčitelem jako podnikatelem a vydlužitelem jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu [číslo] o. z., u níž neměl žalovaný jako vydlužitel možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.

12. Soud musí při posouzení platnosti ujednání v první řadě přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

15. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

16. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

17. Z uvedeného vyplývá, že byť je podle nového občanského zákoníku ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně omezena na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny, je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“.

18. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

19. Tuto úpravu ale nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneuživající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.

20. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o administrativním poplatku za poskytnutí zápůjčky ve smlouvě je ve skutečnosti ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná vedle smluvního úroku o další platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto poplatku a o úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (zápůjčka) neměl být poskytován vůbec. Tomu ostatně odpovídá nejen povinnost věřitele posoudit schopnost dlužníka splácet podle zákona o spotřebitelském úvěru a informační povinnost podle zákona, ale i obecná lidská zkušenost.

21. Soud má zato, že v rozmezí dvoj či troj násobku obvyklých sazeb bank (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005), je třeba se přidržet dolní hranice, zejména jde-li o spotřebitelské či adhezní smlouvy, u kterých lze v konfrontaci s aktuální situací zadlužování obyvatel (zjevné z úřední činnosti soudu) uvažovat o hranicích ještě nižších. Respektování smluvní autonomie stran musí mít určité meze a v konečném důsledku se judikatura nemůže vyhnout jasné definici limitů zjevného porušení obecných zájmů, pokud ani ve vztahu ke spotřebitelům dosud nejsou stanoveny uvedeným zákonem ani jiným právním předpisem.

22. Celkový úrok ve výši 25- 30 % ročně (jako dvojnásobek obvyklých úroků bank) jako limitní sazba úroku předmětné hotovostní půjčky se tak soudu jeví jako skutečné maximum, jehož překročení je důvodem pro zásah soudu z úřední povinnosti. V daném případě činil smluvní úrok dokonce více nežli 200 % za 5 let, tedy přes 40% ročně, což představuje zjevně lichvářský úrok. Proto soud smlouvu vyhodnotil jako absolutně neplatnou, která nemá v právním řádu nejmenší ochranu.

23. Protože ale zůstává nespornou skutečností, že z poskytnuté zápůjčky 44 000 Kč žalovaný vrátil pouze 35 616 Kč, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny zápůjčky po právu a uložil podle § § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 384 Kč. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po výzvě žalobkyně k vrácení dluhu, po zohlednění skutečnosti, že soud nemůže přiznat zákonný úrok z prodlení před datem, požadovaným žalobkyní v žalobě. Co do zbylých nároků žalobkyně byla žaloba zamítnuta 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že nepřiznal ve sporu výrazně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení, neboť žalovanému náklady, spojené s tímto řízením, nevznikly.

25. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek v průběhu řízení doměřil (a žalobkyně soudní poplatek před vyhlášením rozsudku uhradila).