210 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO Anonymizováno podnikající sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , právnická osoba, Kč od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, , se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši , částka, , podle které měl žalovaný uvedený úvěr splatit do dne , datum, , avšak svůj závazek nesplnil. Ocitl se tak v prodlení s úhradou 5 splátek, přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky připadá na žalovaného jako dlužníka jednorázová sankce ve výši , částka, ; celková pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu prodlení tak činí , částka, . Ve smlouvě má žalobkyně rovněž zakotveno oprávnění požadovat požalovaném poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne čerpání úvěru až do jeho úplného splacení. V daném případě nárokuje žalobkyně po žalovaném poplatek ve výši , částka, .

2. Žalobkyně tedy po žalovaném nárokuje dosud nesplacenou jistinu ve výši , částka, , sankci za prodlení ve výši , částka, a poplatek ve výši , částka, , dohromady , částka, .

3. Plnění po žalovaném žalobkyně vymáhala mimosoudně, předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaný však zůstal nečinný, proto nezbývalo, nežli se obrátit na soud.

4. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl doručení vykázáno uložením – v souladu s občanským soudním řádem. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne , datum, půjčila žalobkyně žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o dohodnutý o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% z dlužné částky denně až do jeho úplného splacení, vrátit formou 5 splátek po , částka, do , datum, , zavázal se tedy do , datum, vrátit žalobkyni částku , částka, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobce. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu ze dne , datum, . Tím byla i potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměla důvod peníze přebírat, zejména pokud sama žalovaný nic netvrdila o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovanou nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.

6. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci , částka, jako poplatek za zaslané výzvy k plnění.

7. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než připouštěla žalobkyně. Soud tedy vycházel z toho, že nic více, nežli je tvrzeno, uhrazeno nebylo.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala jakékoliv objektivně podložené údaje, neprokázala a ze spisu nevyplývá, že by si ke dni uzavření smlouvy ověřila příjem žalovaného a všechny jeho závazky Chybí tvrzení o příjmech žalovaného a členů jeho domácnosti, není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žalovaný žije. Zkoumány nebyly ani výdaje žalovaného a jeho domácnosti.

19. Žalobkyně ani žádné listiny či jiné důkazy, které by výsledek prověření úvěryschopnosti žalované prokazovaly, (např. výpis z databáze NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku atp.) neoznačila k důkazu.

20. Soud zdůrazňuje, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.

21. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen na základě spotřebitelské smlouvy splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s tímto ustanovením, je předmětná smlouva o absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o úvěru pro neplatnost vůbec nevznikla.

23. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem , částka, , z nichž žalovaný žalobkyni doposud nevrátil ničeho. Částka ve výši , částka, tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by tato lhůta byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem , datum, je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou přiznal žalobkyni částku , částka, , představující bezdůvodné obohacení žalovaného, jak výše popsáno a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. , adresa, k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni 12 % veškerých nákladů řízení, což představuje částku , částka, . Náklady řízení ve výši 100 % činí , částka, a jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši , částka, , z odměny advokáta stanovené dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 ve výši , částka, , tj. v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby uvedených v § 11 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka) dle § 13 odst. 1, 3 a 4 a. t. tři náhrady hotových výdajů advokáta po paušální výši , částka, za jeden úkon, tj. , částka, , K těmto nákladům soud připočetl 21% DPH, neboť zástupce žalované osvědčil, že je plátcem uvedené daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř. ) , právnická osoba, s § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.