210 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0, IČO Anonymizováno podnikající sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky právnická osoba Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do datum, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši částka, podle které měl žalovaný uvedený úvěr splatit do dne datum, avšak svůj závazek nesplnil. Ocitl se tak v prodlení s úhradou 5 splátek, přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky připadá na žalovaného jako dlužníka jednorázová sankce ve výši částka; celková pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu prodlení tak činí částka. Ve smlouvě má žalobkyně rovněž zakotveno oprávnění požadovat požalovaném poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne čerpání úvěru až do jeho úplného splacení. V daném případě nárokuje žalobkyně po žalovaném poplatek ve výši částka.

2. Žalobkyně tedy po žalovaném nárokuje dosud nesplacenou jistinu ve výši částka, sankci za prodlení ve výši částka a poplatek ve výši částka, dohromady částka.

3. Plnění po žalovaném žalobkyně vymáhala mimosoudně, předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalovaný však zůstal nečinný, proto nezbývalo, nežli se obrátit na soud.

4. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl doručení vykázáno uložením – v souladu s občanským soudním řádem. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne datum půjčila žalobkyně žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o dohodnutý o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% z dlužné částky denně až do jeho úplného splacení, vrátit formou 5 splátek po částka do datum, zavázal se tedy do datum vrátit žalobkyni částku částka. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobce. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu ze dne datum. Tím byla i potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměla důvod peníze přebírat, zejména pokud sama žalovaný nic netvrdila o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovanou nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.

6. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci částka jako poplatek za zaslané výzvy k plnění.

7. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než připouštěla žalobkyně. Soud tedy vycházel z toho, že nic více, nežli je tvrzeno, uhrazeno nebylo.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, Anonymizováno Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala jakékoliv objektivně podložené údaje, neprokázala a ze spisu nevyplývá, že by si ke dni uzavření smlouvy ověřila příjem žalovaného a všechny jeho závazky Chybí tvrzení o příjmech žalovaného a členů jeho domácnosti, není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žalovaný žije. Zkoumány nebyly ani výdaje žalovaného a jeho domácnosti.

19. Žalobkyně ani žádné listiny či jiné důkazy, které by výsledek prověření úvěryschopnosti žalované prokazovaly, (např. výpis z databáze NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku atp.) neoznačila k důkazu.

20. Soud zdůrazňuje, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.

21. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen na základě spotřebitelské smlouvy splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s tímto ustanovením, je předmětná smlouva o absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o úvěru pro neplatnost vůbec nevznikla.

23. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem částka, z nichž žalovaný žalobkyni doposud nevrátil ničeho. Částka ve výši částka tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by tato lhůta byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem datum je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou přiznal žalobkyni částku částka, představující bezdůvodné obohacení žalovaného, jak výše popsáno a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení. adresa k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni 12 % veškerých nákladů řízení, což představuje částku částka. Náklady řízení ve výši 100 % činí částka a jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši částka, z odměny advokáta stanovené dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 ve výši částka, tj. v částce částka za každý ze 3 úkonů právní služby uvedených v § 11 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka) dle § 13 odst. 1, 3 a 4 a. t. tři náhrady hotových výdajů advokáta po paušální výši částka za jeden úkon, tj. částka, K těmto nákladům soud připočetl 21% DPH, neboť zástupce žalované osvědčil, že je plátcem uvedené daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř. ) právnická osoba s § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši částka k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci). JUDr. Eva Kučerová samosoudkyně