210 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 300 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 58 339,78 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím z důvodů, že dne 6. 8. 2024 byla mezi nimi uzavřena dohoda o uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři. Žalovaný podle uvedené dohody učinil nesporným svůj dluh vůči , jméno FO, , narozené , datum, , bytem , Adresa žalobce, , ve výši nejméně 190 000 Kč vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce, přičemž pohledávka odpovídající tomuto dluhu žalovaného byla dne 9. 6. 2024 na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena na žalobce. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky, byla v dohodě výslovně zmíněna. Dále žalovaný podle výše uvedené dohody učinil nesporným svůj dluh vůči žalobci ve výši 300 000 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Zároveň byl podle dohody žalovaným oproti uvedeným nárokům žalobce částečně započten jeho nárok na náhradu škody vůči žalobci ve výši 160 000 Kč vzniklé tím, že žalobce užíval motorové vozidlo žalovaného a v rámci užívání je poškodil. Žalovaný a žalobce se dohodli, že žalovaný uhradí žalobci zbývající část dluhu, a to v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaný podle dohody uznal svůj dluh vůči žalobci právě v této zbývající výši, tedy ve výši 300 000 Kč, a to co do důvodu a výše, a prohlásil, že tento dluh v celém jeho rozsahu trvá. Mezi žalobcem a žalovaným bylo v rámci dohody dále ujednáno, že dluh žalovaného bude splácen v měsíčních splátkách po 4 000 Kč tak, aby byla splátka připsána na bankovním účtu žalobce vždy nejpozději 30. den v měsíci. Současně bylo mezi žalobcem a žalovaným v dohodě ujednáno, že pokud žalovaný neuhradí některou splátku ve sjednané výši nebo v termínu splatnosti, stane se celý zbytek dluhu splatným dnem následujícím po dni splatnosti neuhrazené splátky a žalobce bude oprávněn jej po žalovaném v plné výši požadovat. Žalovaný však neuhradil ani jednu splátku podle dohody. Ke ztrátě výhody splátek tak došlo nejpozději dne 1. 9. 2024. Žalovaný žalobci neuhradil ze splátek dluhu ničeho ani přes své následné přísliby, ani přes výzvu, kterou mu žalobce zaslal doporučeně dne 12. 12. 2024 a jež mu byla bezúspěšně doručována. Žalobce popřel existenci pohledávky žalovaného, kterou žalovaný v průběhu řízení v této věci započetl proti žalobcově pohledávce, a namítl neplatnost takového započtení.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a žalobou uplatněný nárok neuznal ani zčásti. Uvedl, že naopak on má vůči žalobci pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vzniknou tím, že s žalobcovým vědomím nechal v servisu provést opravu osobního vozidla ve vlastnictví žalobce. Jednalo se přitom o nutnou opravu, aby vozidlo mohlo být vůbec užíváno. Žalobce tuto opravu žalovanému neuhradil ani přes opakované urgence. Oprava byla ve výši 180 000 Kč. Žalovaný v rámci svého písemného vyjádření ve věci ze dne 5. 5. 2025 (č. l. 24 p. v.) tuto svou pohledávku započetl proti tvrzené pohledávce žalobce za žalovaným. Mezi účastníky došlo v minulosti k opakované výpomoci, podání žaloby v této věci proto žalovaný považoval za předčasné. Žalovaný nebyl ke dni 6. 8. 2024 informován o tom, že by došlo k postoupení pohledávky , jméno FO, ve výši 190 000 Kč na žalobce. Důvod dluhu žalovaného uvedený v dohodě o uznání dluhu a dohodě o splátkovém kalendáři ze dne 6. 8. 2024 byl vymezen velmi vágně a neurčitě, takže byl snadno zaměnitelný.

3. Soud věc projednal při jednání dne 2. 7. 2025 (č. l. 31–32), při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek.

4. Z písemnosti označené jako dohoda o uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři (č. l. 6–7) soud zjistil, že žalovaný dne 6. 8. 2024 písemně prohlásil, že k danému dni trvá jednak jeho dluh vůči žalobci ve výši nejméně 190 000 Kč vzniklý žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce původně vůči , jméno FO, , narozené , datum, , bytem , Adresa žalobce, , jež postoupila pohledávku odpovídající tomuto dluhu smlouvou o postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován a což vzal na vědomí. Dále žalovaný prohlásil, že ke dni 6. 8. 2024 trvá jeho dluh vůči žalobci ve výši 300 000 Kč vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2021. Žalobce a žalovaný se současně dohodli, že oproti uvedeným pohledávkám žalobce se započítává pohledávka žalovaného vůči žalobci ve výši 160 000 Kč představující náhradu škody, kterou žalobce způsobil žalovanému v důsledku havárie vozidla , Anonymizováno, rok výroby 2012, VIN , VIN kód, , SPZ , SPZ, , jež bylo po celou dobu ve vlastnictví žalovaného. Po popsaném započtení celkový dluh žalovaného vůči žalobci podle jejich písemné dohody činil 300 000 Kč a žalovaný prohlásil, že tento dluh v celém jeho rozsahu trvá, a písemně jej uznal co do důvodu a výše. Žalovaný se zároveň zavázal uvedený dluh splatit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně počínaje červencem 2024 tak, aby splátka byla nejpozději 30. dne v měsíci připsána na bankovní účet č. , č. účtu, vedený u společnosti , právnická osoba, ., s čímž žalobce souhlasil. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že pokud žalovaný neuhradí některou splátku ve sjednané výši nebo v termínu splatnosti, stane se dnem následujícím po splatnosti neuhrazené splátky splatným celý zbytek dluhu a žalobce bude oprávněn jej po žalovaném požadovat v plné výši. Žalovaný byl v písemnosti označen adresou , adresa, .

5. Dále soud z předžalobní výzvy ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 8) včetně podací stvrzenky (č. l. 8 p. v.) a náhledu sledování zásilek (č. l. 9) zjistil, že advokátka zastupující žalobce v tomto řízení vyzvala žalovaného k zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení dopisem odeslaným jako doporučená zásilka prostřednictvím , právnická osoba, ., dne 16. 12. 2024 na adresu žalovaného , adresa, .

6. Pravost a správnost písemných důkazů nebyly při jejich provádění žádným z účastníků zpochybňovány a ani soud neměl důvod o nich pochybovat, zvlášť když mezi jednotlivými provedenými důkazy nebyl zjištěn žádný rozpor.

7. Soud neprovedl žalovaným navrhované důkazy (č. l. 24 p. v.) potvrzením o zaplacení ani potvrzením ze servisu, neboť žalovaný tyto listiny k důkazu sice označil, ale soudu je nepředložil, byť k tomu byl povinen a i sám se k tomu již při jejich označení zavázal. Jelikož žalovaný tyto listiny, které sám k důkazu označil a k jejichž předložení se sám zavázal již dne 5. 5. 2025, nepřeložil ani při jednání před soudem, které se konalo až dne 2. 7. 2025, soud mu další lhůtu k jejich obstarání neposkytl. Navíc skutečnosti tvrzené žalovaným, které měly být těmito důkazy prokázány, o tom, že žalovaný nechal v servisu provést opravu žalobcova vozidla, nebyly pro rozhodnutí věci významné vzhledem k nezpůsobilosti žalovaným namítané pohledávky k započtení, jak je vyloženo níže. Ze stejného důvodu byl nadbytečným i žalovaným navrhovaný důkaz jeho účastnickým výslechem. Důkaz přitom slouží k prokázání účastníkových tvrzení, nikoliv ke zjištění, co by vůbec mohl účastník ve svém zájmu v řízení tvrdit. Kromě toho nelze přehlédnout, že důkaz výslechem účastníka lze podle § 131 odst. 1 o. s. ř. provést jen k prokázání takových skutečností, které nelze prokázat jinak. Žalovaný přitom nijak nevysvětlil, proč by snad některá jeho tvrzení nemohla být prokázána žádným jiným důkazem než jeho výslechem. Jiné důkazy žalovaný po výzvě ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání před soudem dne 2. 7. 2025 (č. l. 31 p. v.) ani neoznačil, byť byl soudem současně poučen o následcích nesplnění této výzvy.

8. Právě tak soud neprovedl ani žalobcem navrhovaný důkaz dohodou o pronájmu motorového vozidla (č. l. 28 p. v.), protože žalobce tuto listinu sice k důkazu označil, ale soudu ji nepředložil, ačkoliv k tomu byl povinen. Navíc tvrzení žalobce, která měla být tímto důkazem prokázána, ohledně jiné jeho pohledávky vůči žalovanému týkající se vozidla Audi A6 nebyla pro rozhodnutí věci významná, protože danou pohledávku žalobce předmětem tohoto řízení neučinil.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr i skutkovém stavu. Prohlášením ze dne 6. 8. 2024 učiněným v písemné formě žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu jako souhrn dluhů ze smluv o zápůjčce a co do celkové výše 300 000 Kč a zavázal se jej splácet v ujednaných splátkách se splatností do 30. dne v měsíci. Mezi účastníky bylo ujednáno, že pokud nebude některá splátka zaplacena v ujednané výši do data splatnosti, dnem následujícím se stane splatným celý dluh.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[n]eplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“11. Podle § 586 odst. 1 o. z., „[j]e-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.“12. Podle § 1982 odst. 1 o. z., „[d]luží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.“ Podle § 1982 odst. 2 o. z. „[z]apočtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.“13. Podle § 1987 odst. 2 o. z. „[p]ohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.“14. Podle § 2053 o. z., „[u]zná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“15. Podle § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) „[s]kutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“16. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný prohlášením učiněným v písemné formě uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a co do výše 300 000 Kč. S ohledem na § 2053 o. z. se tak má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, přičemž takovou skutečnost měl soud za prokázánu v souladu s § 133 o. s. ř., neboť opak v řízení nevyšel najevo.

17. Obranu žalovaného proti uplatněnému nároku soud neshledal důvodnou.

18. Předně se soud neztotožnil s názorem žalovaného, že by dluh byl v jeho vlastním písemném prohlášení vymezen příliš neurčitě. Souhrn dluhů, který byl předmětem uznání, byl vymezen jejich výší a označením smluv, ze kterých dané dluhy vznikly, a tedy natolik určitě, aby tyto dluhy nebyly zaměnitelné s jinými. V řízení přitom ani nevyšlo najevo, že by měl žalobce vůči žalovanému ještě jiné pohledávky podobné výše pocházející ze smluv, které by snad mohly být se smlouvami uvedenými v prohlášení žalovaného zaměnitelné.

19. Dále se soud neztotožnil ani s námitkou žalovaného, že věřitelem jednoho z dluhů, které byly předmětem uznání, nebyl v době uznání žalobce. I tento dluh byl žalovaným v rámci jeho písemného prohlášení výslovně uznán jako jeho dluh již vůči žalobci, byť původně plynoucí ze smlouvy uzavřené s jinou věřitelkou. Výše popsané účinky uznání dluhu podle § 2053 o. z. ve spojení s § 133 o. s. ř. se vztahují na existenci dluhu včetně jeho úplného vymezení, přičemž dluh je vymezen i osobami dlužníka a věřitele. Účinky uznání dluhu tedy dopadají i na skutečnost, že tento dluh měl žalovaný v době uznání již vůči žalobci, přičemž žádný opak v řízení najevo nevyšel.

20. Konečně důvodnou nebyla ani námitka žalovaného, při níž jednostranně započetl proti žalobcem uplatněné pohledávce svou vlastní tvrzenou pohledávku. Žalovaným namítaná pohledávka totiž není způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., jelikož je jednak neurčitá, jednak ze strany žalobce sporná, a proto nejistá. Dokazování existence žalovaným namítané sporné pohledávky by přitom oddálilo rozhodnutí o pohledávce uplatněné žalobcem, o níž bylo možné na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout již při prvním jednání před soudem. Žalovaným namítaná pohledávka a pohledávka žalobcova zároveň nevychází ze stejného právního vztahu, například ze stejné smlouvy, tak aby bylo žádoucí umožnit a preferovat jejich vzájemné jednostranné započtení. Žalobce namítl neplatnost tohoto žalovaným učiněného jednostranného započtení podle § 580 odst. 1 a § 586 odst. 1 o. z., účinky započtení proto nemohly nastat [srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (uveřejněný pod č. 37/2021 Sb. rozh. obč.)].

21. Z výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl včetně příslušenství tvořeného úrokem z prodlení. Nesplacením celého peněžitého dluhu řádně a včas do dne následujícího po splatnosti první nezaplacené splátky, tedy do dne 31. 8. 2024, se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, jenž ve věci úspěch neměl. Takové náklady řízení podle § 137 odst. 1 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 000 Kč (č. l. 10 a 17), odměny za zastupování advokátkou podle § 137 odst. 2 o. s. ř., z hotových výdajů advokátky a z náhrady za daň z přidané hodnoty.

23. Výši odměny advokátky soud určil podle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. jako mimosmluvní odměnu advokátky podle § 1 odst. 2 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 300 000 Kč. Zástupkyně žalobce učinila 4 úkony právní služby potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce, a to převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu dne 21. 11. 2024 (plná moc na č. l. 4), jednoduchou výzvu k plnění – – předžalobní výzva ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 8) podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba ze dne 5. 2. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast na jednání před soudem dne 2. 7. 2025 (č. l. 31–32) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 advokátního činí 9 500 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby s výjimkou jednoduché výzvy k plnění, za niž podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny, tedy v částce 4 750 Kč. Celková výše odměny za zastupování za 4 uvedené úkony právní služby tak činí 33 250 Kč.

24. Náhradu hotových výdajů advokátky soud stanovil podle § 151 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu. Náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobce se skládá z paušální náhrady, a to za první 2 výše uvedené úkony právní služby, jež byly poskytnuty do konce roku 2024, po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. a za 2 zbývající výše uvedené úkony právní služby, jež byly poskytnuty až v roce 2025, po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy celkem 1 500 Kč. Soud vyložil přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. jako dopadající nejen na odměnu, jak plyne z jeho doslovného znění, ale i na náhrady advokáta v souladu s úmyslem normotvůrce obsaženým v odůvodnění dané vyhlášky (veřejně dostupné prostřednictvím Elektronické knihovny VeKLEP na Portálu informačního systému ODok Úřa-du vlády České republiky).

25. Dále je náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobce tvořena náhradou cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, jež sestává z náhrady jízdních výdajů podle § 156 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákoník práce“) za cestu z adresy sídla advokátky zastupující žalobce k jednání před soudem a zpět dne 2. 7. 2025. Pro cestu byl podle žalobcem předloženého osvědčení o registraci vozidla (č. l. 38) použit osobní automobil Chrysler 300C, VIN , VIN kód, , s údajem o spotřebě benzinu o velikosti 11,3 l · 100 km-1, přičemž délka jízdy podle internetových stránek www.mapy.cz i žalobcem předložené mapy (č. l. 37) činila přibližně 78 km v obou směrech dohromady. Za uvedenou cestu tak podle § 157 odst. 3 a odstavce 4 písm. b), § 158 odst. 1, 2, odstavce 3 věty poslední a odstavce 4 věty první a § 189 odst. 1 písm. a) a c) zákoníku práce při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, (dále jen „vyhláška č. 475/2024 Sb.“) a při průměrné ceně 35,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2025 Sb. náleží náhrada jízdních výdajů ve výši 768 Kč [tj. (5,80 Kč + 11,3 · 35,80 Kč : 100) · 78 = 9,8454 Kč · 78 = = 767,9412 ≐ 768 Kč]. Podle § 183 odst. 5 věty poslední zákoníku práce se tato náhrada zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru, tedy na částku 768 Kč.

26. Náhrada za promeškaný čas náleží zástupkyni žalobce za čas strávený na cestě z , adresa, a zpět v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu podle § 2 odst. 1 a § 14 odst. 1 písm. a) a odstavce 3 advokátního tarifu, tedy celkem ve výši 300 Kč. Při určení náhrady za promeškaný čas soud vycházel z předpokládaného času stráveného na cestě podle internetových stránek www.mapy.cz i žalobcem předložené mapy (č. l. 37) o délce přibližně 51 minut v každém směru. Podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu však advokátce zastupující žalobce nenáleží náhrada za promeškaný čas za stejné časové období, za které má nárok na odměnu za úkon právní služby. V případě úkonu právní služby spočívajícího v účasti na jednání před soudem předpokládá § 11 odst. 1 písm. g) trvání takového úkonu po dobu 2 hodin. Jestliže ve skutečnosti jednání trvalo kratší dobu, náhrada za promeškaný čas advokátce nenáleží za čas zbývající do 2 hodin délky jednání. Protože jednání dne 2. 7. 2025 trvalo jen 45 minut od 9.00 do 9.45 hodin, zůstalo z času připadajícího na daný úkon právní služby nevyčerpáno 75 minut, jež zcela pokrývaly zpáteční cestu advokátky o účtované délce 51 minut. Advokátce zastupující žalobce tak náleží náhrada za promeškaný čas jen za cestu jedním směrem z jejího sídla do místa provádění úkonu o délce 2 i jen započatých půlhodin, tedy ve výši 300 Kč27. Soud žalobci nepřiznal jím požadovanou (č. l. 34–35) odměnu a paušální náhradu hotových výdajů advokátky za vyjádření žalobce ze dne 5. 6. 2025 (č. l. 28–29), jelikož nešlo o úkon potřebný k účelnému uplatňování práva žalobce. Žalobce k takovému vyjádření nebyl soudem vyzván a nové skutečnosti v něm uvedené nebyly pro rozhodnutí této věci významné.

28. Advokátka zastupující žalobce vykonává advokacii jako společník právnické osoby , právnická osoba, , IČO , IČO, , zřízené za účelem výkonu advokacie a předložila soudu osvědčení o registraci této právnické osoby jako plátce daně z přidané hodnoty (č. l. 5 a 36). Proto k nákladům řízení žalobce podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou soud určil v souladu s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř. podle sazby této daně ve výši 21 % z odměny za zastupování, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 35 818 Kč na částku 7 521,78 Kč.

29. Soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 58 339,78 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.