210 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D., LL.M. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , IČO IČO žalované podnikající sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 22 947,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % denně z částky 10 300 Kč od 30. 12. 2024 do zaplacení a částku 1 200 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 4 465,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 4 465,25 Kč od 30. 12. 2024 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení 0,5 % denně a zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 11 100 Kč od 30. 12. 2024 do zaplacení a co do částek 800 Kč a 7 382 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 22 947,25 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela dne 13. 11. 2024 se žalovanou při její podnikatelské činnosti smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč. Finanční prostředky byly žalované vyplaceny dne téhož dne na účet, uvedený ve smlouvě. Úvěr byl splatný formou 32 měsíčních splátek po 4 821,75 Kč počínaje dnem 13. 12. 2024 a konče dnem 13. 2. 2025.

2. Žalovaná však nesplatila ani 1. splátku, proto se podle smlouvy stal úvěr splatným již dnem 29. 12. 2024 (15. kalendářním dnem do počátku prodlení). V souvislosti s porušením smlouvy se žalobkyně po žalované domáhala následujících plateb: dlužné jistiny (10 000 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru (4 465,25 Kč), poplatku za vyhodnocení žádosti o úvěr (300 Kč), smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky – součtu dlužné jistiny a obou výše uvedených poplatků (7 382 Kč), účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním (800 Kč) a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky – součtu dlužné jistiny a obou výše uvedených poplatků - (14 765,25 Kč) od 30. 12. 2024 do zaplacení, konečně pak paušální částku 1 200 Kč dle vl. nař. č. 351/2013 Sb.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle předložené smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 13. 11. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na podporu a rozvoj podnikání. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25Kč, dále poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Celková částka 14 765,25Kč byla splatná za 3 měsíce po měsíčních splátkách á 4 821,75 Kč, první splátka splatná 13. 12. 2024, poslední splátka splatná 13. 2. 2025. Za odeslání jedné doporučené upomínky byl sjednán poplatek 500 Kč, za odeslání jedné sms upomínky činil poplatek 50 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ prodlení úvěrovaného se zaplacením úvěru sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení a dále úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení. Ve smlouvě o úvěru bylo výslovně uvedeno, že žalovaný vystupuje v postavení podnikatele. Z přehledu e – mailové a SMS komunikace bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně upomínána o zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2025. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by úvěr splatila, byť i jen částečně. Soud tedy vycházel z toho, že nic uhrazeno nebylo.

5. Z potvrzení o provedení tuzemské platby soud zjistil, že dne 13. 11. 2024 byla odeslána částka ve výši 10 000 Kč na bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru mezi identifikačními údaji žalované. Ve zprávě pro příjemce byl odkaz na číslo úvěrové smlouvy, které se s číslem předmětné smlouvy o úvěru shoduje.

6. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr: Žalobkyně a žalovaná (jako podnikající fyzická osoba) sjednali dne 13. 11. 2024 smlouvu o úvěru, podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 13. 2. 2025 částku celkem 14 765,25 Kč formou 3 splátek po 4 821,75 Kč, splatných ke dnům 13. 12. 2024, 13. 1. 2025 a 13. 2. 2025. Svůj závazek však nesplnila, nezaplatila ani první z dohodnutých splátek, nezaplatila ani žádné další platby, sjednané ve smlouvě, jak výše uvedeno.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda.

9. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

10. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z hlediska právního vyhodnocení věci soud dospěl k závěru, podle něhož žalobkyně s žalovaným uzavřeli, každý v rámci svého podnikání, podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s poplatky, tj. v celkové výši 14 765,25 Kč do 3 měsíců od odeslání finančních prostředků žalované. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním, měla tato skutečnost za následek zesplatnění celého dluhu žalovaného.

18. Soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení (zaplacení) jistiny ve výši 10 000 Kč, který žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení dlužné jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. dne prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny soud přiznal žalobkyni od 30. 12. 2024, tedy ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění dluhu. Soud žalobkyni přiznal jako přiměřený i poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Ohledně dalších nároků však soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:

19. Pokud jde o poplatek za poskytnutý úvěr, defacto úrok z úvěru, tento činil 4 465,25 Kč. Jedná se o 44,6 % z poskytnutého úvěru, který měl být splacen nejpozději do 3 měsíců. Úroková sazba 44,6 % se tedy vztahovala na pouhý 3 měsíční úvěr, což v přepočtu znamená, že roční úrok u předmětného úvěru činil okolo 175 %. Tak vysoký úrok (44,6 % na dobu 3 měsíců) je z hlediska dobrých mravů absolutně neplatný, zákony ČR takovému lichevnímu úroku nemohou poskytovat a neposkytují ochranu. Proto byl nárok žalobkyně na přiznání částky 4 465,25 Kč zamítnut.

20. Co se týče smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky a smluvní pokuty (označené jako smluvní úrok z prodlení) ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, nelze přehlédnout, že v daném případě ke smluvní pokutě přistoupila další sankce, další smluvní pokuta. Porušení jedné smluvní povinnosti - prodlení se splácením dluhu - však nemůže být sankcionováno více různými způsoby; taková sankční ujednání nelze vyhodnotit jinak nežli jako neplatná a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Jako neplatné tak soud vyhodnotil ujednání o sankčních poplatcích po 50 Kč za SMS upomínky, jichž v daném případě bylo 6, rovněž sankční poplatek za jednu písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Neplatným bylo rovněž shledáno ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 % z celkové dlužné částky (mimo jiné i pro neúměrnou výši této smluvní pokuty) i ujednání o smluvní pokutě („úroku z prodlení“) ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (rovněž neúměrně vysoké), a to právě pro kumulaci více sankcí za porušení jedné smluvní povinnosti.

21. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalované, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o. z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovanou, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o. z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o. z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.). Nelze pochybovat o tom, že žalovaná se v předmětném právním vztahu ocitla v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupovala coby podnikatelka, a nikoli jako spotřebitelka. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně oproti žalované má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaná si vzala úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro ni nevýhodných podmínek.

22. S odkazem na výše uvedené byla proto žaloba byla zamítnuta co do částky 4 465,25 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru), co do částky 7 382 Kč (smluvní pokuta 50 % z dlužné částky, představující dlužnou jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr), rovněž byla zamítnuta co do částky 800 Kč (náhrada účelně vynaložených nákladů – opakované upomínání žalované o zaplacení dluhu) a úspěch žalobkyně neměla ani co do požadovaného úroku z prodlení 0,5% denně (tedy 182 % ročně), kdy byl zamítnut rozdíl mezi úrokem z prodlení 0,5 % denně a zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 10 300 Kč, jdoucím od 30. 12. 2024 do zaplacení.

23. Částka 1 200 Kč byla žalobkyni přiznána podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle něhož jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky mají za úkol kompenzovat věřiteli náklady, které mu vzniknou s vymáháním pohledávky ještě před podáním žaloby a které jsou obvykle pro věřitele obtížně prokazatelné (telefonické hovory, využívání služeb , právnická osoba, – písemné upomínky, osobní vyhledávání dlužníků atd.).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla úspěch méně než z poloviny, nebylo zjištěno, že by žalovanému vznikly náklady řízení, náklady tak nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení.