210 C 43/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa , právnická osoba jméno , SGN číslo , příjmení jméno , Malta zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , obec o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 200 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 800 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a co do částky 1 640 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 383 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaný spolu uzavřeli dne 21. 12. 2007 smlouvu o půjčce ([číslo]) ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 15 000 Kč, též částku 10 440 Kč, sestávající ze souhrnného poplatku, celkem tedy částku 25 440 Kč. Půjčku se žalovaný zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, původnímu věřiteli uhradil závazek pouze částečně - splatil částku 8 800 Kč.

2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, s účinností od 1. 7. 2015. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 16 640 Kč, sestávající z nedoplacené dlužné jistiny a úroku, jak výše uvedeno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne 21. 12. 2007, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání oznámení o postoupení pohledávky, potvrzením o zaplacení kupní ceny, výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] S. á. r. l., poštovním podacím archem, předžalobní upomínkou a dokladem o odeslání předžalobní upomínky.

5. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Smlouvou o půjčce, jak výše uvedeno, bylo prokázáno, že dne 21. 12. 2007 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 15 000 (což učinil) a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku (tj. jistinu) společně se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 53 pravidelných týdenních splátkách 480 Kč. Ze žalobních tvrzení se podává, že k úhradě zbývá částka 15 000 Kč neuhrazená jistina + 1 640 Kč z dosud neuhrazeného souhrnného poplatku, v žalobě označovaného jako„ úrok“, za situace, kdy žalovaný splatil z titulu předmětné smlouvy částku 8 800 Kč. Uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci od původního věřitele, jak výše uvedeno.

6. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.

7. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 524 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

11. Soud se nejprve zabýval svojí pravomocí spor rozhodnout. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie a žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo.

12. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka peněžité částky 15 000 Kč. U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobkyně m žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že původní věřitel svou povinnost, vyplývající ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 15 000 Kč, splnil, to ostatně žalovaný podpisem smlouvy v obou případech stvrdil, když potvrdil, že převzal tuto půjčku.

14. Pokud jde ale o„ souhrnný poplatek“ ve výši 10 440 Kč, přidružený k jistině, soud uzavřel, že jeho pravá povaha je zřejmá. Ve skutečnosti se jedná o úrok, který však vzhledem ke své výši neúměrně navyšuje cenu půjčovaných peněz. Soud v souladu se zákonem toto ujednání posuzoval podle obsahu, nikoliv podle označení. Platba je dle názoru soudu neurčitá, nepřehledná, není vysvětleno a doloženo, z jakých konkrétních úkonů se částka 10 440 Kč skládá, není zřejmé, jak původní věřitel právě k této částce dospěl.

15. Pokud byla půjčka sjednána na dobu 53 týdnů, její fakticky požadované navýšení o částku 10 440 Kč při jistině půjčky 15 000 Kč lze podřadit pod "úrok", který ale svou výší podstatně přesahuje běžnou, obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007).

16. Ve smyslu § 41 obč. zák. je však možné neplatné ustanovení o poplatku či odměně oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že původní věřitel a potažmo tedy i žalobkyně má nárok pouze na splacení dosud nesplacené výše jistiny. Zbývající část smlouvy o půjčce byla shledána absolutně neplatnou, když k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet ze zákona, z úřední povinnosti. Na absolutně neplatné právní úkon nutno pohlížet tak, jako kdyby nikdy nevznikl.

17. Nezpochybnitelnou povinností žalovaného v souladu se zákonem je splatit původnímu věřiteli částku, tvořící jistinu, tedy celkem 15 000 Kč. Z tvrzení samotné žalobkyně se podává, že žalovaný původnímu věřiteli vrátil z půjčené jistiny částku 8 800 Kč, takže by žalovaný měl doplatit na jistině 6 200 Kč, na neplatně sjednaném„ souhrnném poplatku“ či„ úroku“ - ničeho. Žalovaným uhrazenou částku 8 800 Kč soud proto započítal na úhradu dlužné jistiny, takže k doplacení zbývá částka 6 200 Kč. Právě tuto částku žalovaný žalobkyni dluží. Soud žalobci přiznal kromě částky 6 200 Kč též se zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když v prodlení s plněním se žalovaný prokazatelně ocitl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., po odečtení neúspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného. V případě 100% úspěchu by měla žalovaná nárok na náklady řízení ve výši 2 252 Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 14b citované vyhlášky za n3 úkony po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč, 21% DPH z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. V posuzované věci měl však žalobkyně úspěch cca ze 17 %, čemuž odpovídá částka, uvedená ve výroku III. rozsudku. Důvody k použití § 150 o. s. ř. nebyly shledány.