210 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 93 018,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 46 000 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení a částku 1 522,37 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 45 496,16 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 47 307,46 Kč od 9. 8. 2025 do 27. 12. 2025 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 307,46 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 018,53 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru, poskytnutého žalobkyní žalovanému formou smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 9. 4. 2025. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 58 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný úvěr vyčerpal ve výši 46 000 Kč, kdy mu bylo prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 9. 4. 2025 zaslána částka 16 000 Kč a 30 000 Kč, žalobkyni úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným je tvořena jistinou ve výši 46 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 44 188,70 Kč, poplatkem za vyplacení tranši úvěru ve výši 909,90 Kč, poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 69,54 Kč a poplatkem za službu „Presto“ ve výši 328,02 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného od 21. 5. 2025 do 19. 8. 2025. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.flexifin.cz a vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází vedených společností , Anonymizováno, , která spravuje a provozuje registr bankovních a nebankovních klientských informací, dále prostřednictvím insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného – z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně po posouzení shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet.

2. Soud věc projednal při jednání dne 20. 4. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 51). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 30. 3. 2026 (č. l. 45). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Soudem bylo na den 6. 5. 2026 nařízeno ústní jednání, ke kterému se předem omluvila žalobkyně spolu se svou právní zástupkyní. Žalovaný se k jednání nedostavil, předem se neomluvil, ačkoliv byl řádně k tomuto jednání předvolán, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v jejich nepřítomnosti.

3. Z předložené smlouvy ze dne 9. 4. 2025 o revolvingovém spotřebitelském úvěru a Všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností čerpat až do výše 58 300 Kč s postupným čerpáním. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s roční úrokovou sazbou nákladů ve výši 1 294,10 % a úrokovou sazbou ve výši 0,883 % denně (což v přepočtu znamená, že se jedná o úrok ve výši 322 % ročně), přičemž první splátka byla splatná dne 9. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 14. 3. 2030. Žalovaný vyčerpal 46 000 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách , Anonymizováno, V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků žalovanému byla prokázána bankovním výpisem žalobkyně. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit poplatky, jak shora žalobkyně uvádí. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.

4. Z e-mailu ze dne 8. 8. 2025 soud vzal za prokázané, že uvedeným e-mailem žalobkyně žalovanému s okamžitou platností vypověděla smlouvu o půjčce.

5. Z výzvy k úhradě ze dne 14. 12. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 23) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 18. 12. 2025 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 95 305,29 Kč do 3 dnů.

6. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, není patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro , jméno FO, .

7. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl8. Soud po provedeném dokazování nemohl vzít za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“, že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalovaného na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost.

9. I pokud by však bylo zjištěno, že žalovaný aktivně učinil úkon (mimo písemnost), který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě slova „Klient“, je třeba zdůraznit, že ani v této situaci by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 34/2025-82). Pouhá skutečnost, že žalobkyně případně ověřovala totožnost žalovaného, nevypovídá nic o tom, zda sám žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu a jaký měl být obsah smlouvy, kterým by se žalovaný hodlal řídit.

10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla dne 9. 4. 2025 ve prospěch bankovního účtu, s nímž měl v té době právo nakládat jen žalovaný, peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč. Dopisem odeslaným dne 18. 12. 2056 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“12. Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě peněžních prostředků ve výši 46 000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni vše, co mu žalobkyně plnila, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první o. z. Co do částky 46 000 Kč proto soud žalobě vyhověl. Naopak z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce nebo smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo jinak projevil vůli být jí vázán. Nedošlo proto ani k ujednání o povinnosti žalovaného platit úroky, poplatky za poskytnutí peněžních prostředků a za další smluvené služby a smluvní pokutu.

14. Žalovaný byl povinen plnit na výzvu žalobkyně ve lhůtě, kterou žalobkyně určila, v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně v dopise určila lhůtu v délce 3 dnů, přičemž dopis odeslala dne 18. 12. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka obsahující danou výzvu odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 21. 12. 2025. Poslední den výše uvedené 3denní lhůty počítané od dojití zásilky tak s ohledem na § 607 o. z. připadl, s ohledem na Vánoční svátky, na 27. 12. 2025. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dne 28. 12. 2025 dostal do prodlení podle § 1968 o. z., čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl i v rozsahu úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 46 000 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení.

15. Avšak i v případě, pokud by mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru došlo, byla by taková smlouva absolutně neplatná na základě § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před případným uzavřením takové smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože by se jednalo o spotřebitelský úvěr vymezený v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Žalobkyně sama uvedla, že před tvrzeným uzavřením smlouvy ověřovala výdaje žalovaného jen podle jeho prohlášení. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Všechny žalobkyní předložené písemnosti, které se měly vztahovat k posuzování schopnosti žalovaného splácet ujednané splátky, byly vyhotoveny jen samotnou žalobkyní a nebyly podepsány žalovaným. I v případě neplatnosti smlouvy o úvěru by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru bez úroků, bez všech poplatků a bez smluvní pokuty.

16. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, aniž by požádala o odročení, a proto přišla o možnost být soudem vyzvána a poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť takovou výzvu a poučení soud činí jen vůči účastníkovi přítomnému při jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

17. Co do zbytku, tedy v rozsahu úroku, v rozsahu všech poplatků, v rozsahu smluvní pokuty a v rozsahu úroku z prodlení nad rámec přiznaného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy úspěch a neúspěch sporných stran byl přibližně stejný.