210 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného B o zaplacení částky 29 870 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 5. 2025 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 420 Kč a 1 450 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 12. 2024 do 11. 5. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 919 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž byla uzavřena vyplněním žádosti žalovaného a následným potvrzením ze strany žalobkyně, která žalovanému zaslala unikátní číselný kód, po jehož zadání do systému byly žalovanému převedeny peněžní prostředky na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, splatné dne 8. 11. 2024. Na úhradu dluhu nezaplatil ničeho, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 10. 1. 2025 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný tak žalobkyni dluží jistinu ve výši 20 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 11. 1. 2025 do 25. 2. 2026 ve výši 8 220 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovanému žalobkyně při jednání uvedla, že úvěruschopnost byla zkoumána prostřednictvím aplikace Kontomatik automatizovaně. Pouze pokud je aplikací vyhodnoceno určité riziko, je úvěruschopnost dále zkoumána osobně některým z pracovníků. Příjmy (33 593,98 Kč) a výdaje (23 383,32 Kč) žalovaným uvedené v žalobě odpovídají zprůměrovaným položkám z aplikace. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025, že i v případě, že nejsou ověřeny příjmy a výdaje, není dána neplatnost smlouvy, pokud je žalovaný schopen úvěr splácet.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z grafického popisu procesu uzavření smlouvy bylo zjištěno, že proces uzavírání smlouvy dle tvrzení žalobkyně vypadá tak, že se klient na webových stránkách žalobkyně nejprve zaregistruje pomocí svých osobních údajů a zaslaného SMS kódu, následně zadá parametry úvěru a klikne na tlačítko „odeslat žádost“. V další fázi potvrdí správnost osobních údajů jako je jméno, příjmení, rodné číslo, e-mail, počet členů domácnosti, typ zaměstnání a adresa. Následně odsouhlasí smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušných políček, pod kterými se konkrétní návrh smlouvy skrývá, a klikne na tlačítko „potvrdit“. Schopnost splácet úvěr je ověřena z bankovního účtu. Poté je na zadané telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód, který má být vyplněn do příslušného pole na webových stránkách jako souhlas se smluvními podmínkami.

7. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že na listině je jako jedna strana smlouvy označena žalobkyně jakožto věřitel a na druhé straně je označen žalovaný jakožto klient. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč ve formě bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, s tím, že úvěr bude poskytnut dne 23. 9. 2024 z bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, na bankovní účet žalovaného , IBAN, s RPSN 5538 %. Dále se uvádí, že se žalovaný zavazuje splatit celkovou částku k úhradě tak, že úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti a zbytek celkové částky splatí nejpozději ke dni skončení smlouvy. Pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli ze splátek či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je v prodlení. Na listině není připojen vlastnoruční podpis žalovaného. Z oznámení o schválení úvěru a z potvrzení o provedené platbě se podává, že dne 8. 10. 2024 v 7:53 hod. byl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč schválen a vyplacen.

8. Z výpisu z běžného účtu identifikovaného dle IBAN , IBAN, za období od 1. 9. 2023 do 7. 10. 2024 v aplikaci Kontomatik bylo zjištěno, že na účtu bylo v tomto období velké množství jak příjmových, tak výdajových položek. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými ve shora uvedených listinách.

9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 12. 2024 bylo zjištěno, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru žalobkyně dne 25. 12. 2024 úvěr zesplatnila.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván, aby dlužnou částku zaplatil nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

11. Z ostatních listinných důkazu nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti.

12. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně na bankovní účet žalovanému dne 23. 9. 2024 postupně vyplatila částku v celkové výši 20 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala prostřednictvím aplikace Kontomatik. Dne 4. 4. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

13. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalovaný zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem za sjednaných podmínek, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentuje podpis žalovaného.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru včetně jejího dodatku, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojila svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis, ovšem to pouze za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby.

25. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu.

26. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť soudu byly předloženy pouze žalobkyní jednostranně vyhotovené listiny, které mohly být jakkoliv změněny, a není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

27. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost a že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání, žalobkyně však žádná další tvrzení ani důkazní návrhy soudu neposkytla. Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

28. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a správně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný by podle textu smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako poskytovatelka úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Bylo by tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru, ke které soud přihlíží i bez návrhu.

29. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že z bankovního účtu žalovanému zjistila příjmy a výdaje, avšak z předloženého výpisu z aplikace Kontomatik se podávají naprosto odlišné částky. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, jakým způsobem došla k výše uvedeným částkám, kdy zjevně nejde o matematický průměr položek. Neobjasnila, jaké výdaje jsou určené na bydlení, odkud příjem žalovaný měl (ze zaměstnání, podnikání apod.). Na účtu žalovaného přitom docházelo k transakcím. Žalobkyně se patrně spoléhala na automatizované zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím aplikace Kontomatik, výsledek však sama nezkontrolovala a ani jej přiléhavě nevysvětlila. Žalobkyně měla v situaci, kdy z bankovního výpisu vyvstaly důvodné pochybnosti o příjmové a výdajové stránce žalovaného, pátrat po účelu plateb a případně měla po žalovaném požadovat další údaje či listiny, které by tyto pochybnosti vyvrátily (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2023, č. j. , incidenční spisová značka, ). Pokud jde o odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025, je nadbytečné se k němu blíže vyjadřovat, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl v době tvrzeného uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný; dosud na dlužnou částku neuhradil ničeho, tedy ani bezprostředně po tvrzeném uzavření smlouvy nezačal úvěr splácet. Pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti nerozptýlila žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

30. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nemohl by dojít k jinému závěru, než že žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudila s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

31. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.

32. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 12. 5. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 4. 4. 2025 s lhůtou k plnění 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Splatnost tak nastala dne 11. 5. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení.

33. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 5. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, tedy v částce 1 919 Kč, přičemž tato částka představuje 33,91 % z jejich celkové výše 5 595 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného v řízení). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 195 Kč + 299 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 29 870 Kč sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravu zastoupení, výzvě k plnění, návrhu ve věci samé a účasti na jednání dle § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a dále 1 úkon za 2 300 Kč + 1 režijní paušál za 450 Kč za účast zástupce u jednání. V souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 5. 2026 (, Anonymizováno, – , adresa, a zpět) náhrada za 64 ujetých km v částce 604,12 Kč (34,70 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a. t. Náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč jako 4 započaté půlhodiny po 150 Kč a cestovné soud přiznal pouze z ½, a to vzhledem ke dvěma jednáním žalobkyně, těsně navazujícím po sobě, když druhou polovinu právě těchto nákladů řízení soud přiznal v řízení, vedeném u zdejšího sodu pod sp. zn . 210 C 51/2026. Zástupce žalobkyně uvedl, že není plátcem DPH.

36. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Vzhledem k chybnému výpočtu nákladů řízení soud do písemného vyhotovení zapracoval opravné usnesení podle § 164 o. s. ř. , tak, aby výpočet skutečně odpovídal odůvodněnému postupu výpočtu, jak uvedeno v odstavci „35“ tohoto odůvodnění.