210 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení částky 16 198 Kč s příslušenstvím o opravném usnesení k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 7. 2024 č. j. 210 C 73/2024 - 33 A. Rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 7. 2024 č. j. 210 C 73/2024 – 33 ve výroku a v odůvodnění se opravuje tak, že správně zní:I. „Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 668 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 668 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 250 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení a co do částky 2 948 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 474,95 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč + poplatku ve výši 3 250 Kč, celkem 13 250 Kč, k tomu žádala přiznat náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 948 Kč, když smluvní pokuta jinak činí 3 280 Kč, ale žalobkyně od této výše odečetla celkovou úhradu, kterou žalovaná z titulu předmětné smlouvy žalobkyni zaplatila (332 Kč, viz níže). Rovněž se domáhala zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Uvedla, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 6. 3. 2023 mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem, na základě které žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázala splatit nejpozději do splatnosti, když jistina a poplatek byly splatné dne 20. 4. 2023. Žalovaná však své závazky porušila, nehradila je řádně a včas – na svůj dluh uhradila pouze částku 332 Kč. Dále žalobkyně po žalované požadovala smluvní pokutu 2 890 Kč představující 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč ode dne 21.04.2023 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 14.03.2024, kdy byl podán tento návrh, po odečtení částky 332 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání se nedostavila, proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků (žalobkyně se z účasti u jednání předem omluvila).

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 6. 2022, z potvrzení o platbě a upomínkách (včetně předžalobní upomínky), vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 6. 6. 2022 žalobkyně a žalovaná uzavřely v elektronické podobě smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na účet dne 6. 6. 2022 částku 10 000 Kč. Žalovaná žalobkyni podle jejího tvrzení poskytla plnění pouze ve výši 332 Kč, jinak neuhradila ničeho. O zaplacení zbývajícího dluhu byla žalovaná žalobkyní opakovaně upomínána.

4. Žalovaná netvrdila a ani z listinných důkazů nevyplývalo, že by žalovaná z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce uhradila částku vyšší než tvrdí žalobkyně, tedy nežli částku 332 Kč.

5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

12. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

13. Žalobkyně však při posuzování vycházela víceméně jen z údajů, které jí uvedla žalovaná, neprokázala, že by údaje od žalované měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Pokud jde o příjmy, neprokázala a ze spisu nevyplývá, že by si ke dni uzavření smlouvy tyto ověřila. Chybí tvrzení o příjmech domácnosti, není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žalovaná žije. Zkoumány nebyly ani výdaje žalované a celkové její domácnosti.

14. Žalobkyně ani žádné listiny či jiné důkazy, které by výsledek prověření úvěruschopnosti žalované prokazovaly, neoznačila k důkazu.

15. Soud zdůrazňuje, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.

16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

17. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna na základě spotřebitelské smlouvy splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož zápůjčka byla žalované poskytnuta v rozporu s tímto ustanovením, je předmětná smlouva o absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o zápůjčce pro neplatnost vůbec nevznikla, nevznikla proto ani smlouva o pojištění, neboť se jedná o smlouvu na ní závislou (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, podle nějž pojištění nebylo možné sjednat bez uzavření smlouvy o úvěru.

18. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila pouze částku 332 Kč. Částka 9 668 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

19. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou dopisem ze dne 23. 7. 2022 k úhradě dlužné částky – ihned. Žalovaná se nijak nebránila, avšak zůstala nečinná. Počínaje dnem 24. 7. 2022 je tak žalovaná v prodlení. Žalobkyně však po žalované požaduje zákonný úrok z prodlení až ode dne 21. 4. 2023, což je soud povinen respektovat. Od tohoto dne tedy žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části 9 668 Kč, představující výši bezdůvodného obohacení, jak uvedeno shora a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 4. 2023 do zaplacení.

21. Ve zbývající části (tj. co do poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

22. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., Ve věci dosáhla žalobkyně pouze částečného úspěchu, odpovídajícího 17,2 % (odečtem úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně). Tomuto poměru odpovídá částka ve výroku uvedená, když 100 % náklady řízení žalobkyně by činily 2 452 Kč (soudní poplatek 1 000 Kč, 3 úkony po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč, vše podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění – advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. soud připočetl k nákladům řízení – s výjimkou soudního poplatku – 21 % DPH, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.“B. Pokud jde o záhlaví rozsudku, o poučení, o datum vydání rozsudku a o jméno soudce, zůstává rozsudek nezměněn.Odůvodnění:Dne 12. července 2024 vyhlásil zdejší soud rozsudek, ovšem při jeho písemném vyhotovení došlo k pochybení, které nezbývá nežli opravit postupem podle § 164 o. s. ř. Soud proto vydal opravné usnesení, v němž je text opraveného rozsudku včetně výrokových částí a jejich odůvodnění.