210 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 33 305 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 11 305 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 305 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 33 305 Kč od 19. 9. 2025 do 24. 2. 2026, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 467,43 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 305 Kč spolu s příslušenstvím až do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, se adresa, IČO: IČO - a žalovaný uzavřeli dne 11. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku celkem 5 500 Kč. Žalovaný následně požádal o navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 9. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do smluveného data splatnosti 18. 9. 2025 peněžní prostředky nevrátil Ocitl se tak v prodlení s vrácením úvěru.

2. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 11 305 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka za žalovaným v celkové výši 33 305 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč a ze smluvního úroku 11 305 Kč, když obojí mělo být splatné nejpozději do 18. 9. 2025. Dále žalobkyně požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru.

3. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni formou smlouvy o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný řádně písemně informován. Ani na výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky však žalovaný nereagoval, proto nezbývá, nežli se obrátit na soud.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání se nedostavil, proto soud věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků (žalobkyně se z účasti u jednání předem omluvila).

5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 11. 7. 2025 vzal jsou za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla částka 5500 korun splatná po 30 dnech s úrokem 279,83 % ročně, RPSN 1141 %. Z dodatků ke smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný takto čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši celkem 22 000 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu bylo vzato za prokázané, že ve prospěch účtu č. č. účtu byla postupně odeslána částka 22 000 Kč.

7. Z dopisu ze dne 18. 9. 2025 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nabízí žalovanému poslední možnost dohody na úhradě dluhů, s tím že ke dni 18. 9. 2025 činí dluh 33 468 Kč.

8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sděluje žalovanému, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy č. hodnota bude postoupena na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky 43 365, 34 Kč do tří dnů na konkrétní číslo účtu, s tím že částka se skládá z neuhrazené jistiny 37 525,33 Kč a nákladů právního zastoupení 5 840 Kč.

10. Ze smlouvy o podstoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka zažalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota byla postoupena na žalobkyni počkat 11. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o smlouvu o úvěru ze dne 11. 7. 2025, z potvrzení o platbě a upomínkách (včetně předžalobní upomínky), vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec úvěruschopnost žalovaného posuzovala, alespoň z předložených listinných důkazů to nikterak nevyplývá. Chybí tvrzení žalovaného + ověření právní předchůdkyní žalobkyně o příjmech domácnosti, není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žalovaný žije, zda je zaměstnán, zda nefiguruje v seznamu dlužníků, zda na něj není vedena exekuce. Zkoumány nebyly ani výdaje žalovaného a celkové jeho domácnosti.

21. Žalobkyně ani žádné takové listiny či jiné důkazy, které by výsledek prověření úvěruschopnosti žalované prokazovaly, neoznačila k důkazu.

22. Soud zdůrazňuje, že bylo na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.

23. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného; počínala se tedy v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen na základě spotřebitelské smlouvy splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož úvěr byla žalovanému poskytnut v rozporu s tímto ustanovením, je předmětná smlouva o absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o – mimo jiné naprosto nepřijatelném – úroku z úvěru 11 305 Kč a případně ujednání dalších.

25. Smlouva o úvěru, byť byla fakticky uzavřena, pro neplatnost vůbec z právního hlediska nevznikla.

26. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 22 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nevrátil nic. Žalovaný, kterému soud v souladu s o. s. ř. doručil žalobu, nenamítal, že by na úhradu předmětného dluhu cokoliv uhradil, k jednání se bez omluvy nedostavil a k obsahu žaloby se nikterak nevyjádřil. Soud proto vycházel z úhrady dluhu ve výši, jak shora uvedeno.

27. Částka 22 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

28. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 21. 2. 2026 k úhradě dlužné částky – neprodleně, rozumí se nejpozději do tří dnů. Žalovaný se nijak nebránil, avšak zůstal nečinný. Počínaje dnem 25. 2. 2026 je tak žalovaný v prodlení, avšak žalobce žádá přiznat zákonný úrok z prodlení již ode dne 19. 9. 2025, soud byxl proto nucen od 19. 9. 2025 do 24. 2. 2026 návrh žalobkyně na zákonný úrok z prodlení zamítnout Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části 22 000 Kč, představující výši bezdůvodného obohacení, jak uvedeno shora a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 19. 9. 2025 do zaplacení.

30. Ve zbývající části (tj. co do 11 305 Kč a co do úroků z prodlení z částky 11 305 Kč, soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná z 32,11 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného), náklady při úspěchu 100 % by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 333 Kč + 333 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, účinné ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”). Z tarifní hodnoty ve výši 33 305 Kč a sestávají náklady právního zastoupení z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Žalobkyně měla ale úspěch jen částečný (33,11 %) a tomuto poměru odpovídá částka 1 467,43 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).