210 C 81/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 49 376 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 600 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 40 776 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 843,07 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 693,49 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 263,88 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 663,88 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 19 604,60 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 49 376 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost právnická osoba.) a žalovaným byla dne 29. 12. 2023 uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem v pevné výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 154 Kč a poplatkem za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, celkem částku 55 776 Kč, a to formou 14měsíčních splátek po 3 984 Kč. Poslední splátka byla splatná 28. 2. 2025. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, naposledy plnil dne 13. 6. 2024 ve výši 4 000 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení zbývající části úvěru. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouvou bylo pro případ prodlení sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, dále smluvní pokutu a úrok z prodlení z nesplacené jistiny a úroku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, přičemž se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19 604,60 Kč, smluvního úroku ve výši 659,28 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 400 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 373,95 Kč, poplatku za hotovostní splácení ve výši 3 338,17 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 693,49 Kč (za období od 1. 3. 2025 do 24. 11. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 843,07 Kč (za období do 24. 11. 2025), smluvního úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny za období od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 20 263,88 Kč (z dlužné jistiny a smluvního úroku) od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 12. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, což také učinila, když částku v hotovosti předala žalovanému, což žalovaný svým podpisem smlouvy stvrdil. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu spolu s náklady úvěru ve výši 25 776 Kč představující úrok (1 522 Kč), poplatky za poskytnutí a vyhodnocení úvěru (14 700 Kč a 4 154 Kč) a poplatek za inkaso splátek (5 400 Kč), a to formou 14měsíčních splátek po 3 984 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a dalších splátek vždy do měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 272,44 %. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivý případ prodlení, a náklady na upomínání, a dále oprávnění úvěr zesplatnit (po uplynutí dodatečné 30denní lhůty k plnění). Podle přehledu plateb uhradil žalovaný celkem 21 400 Kč (naposledy zaplatil splátku dne 13. 6. 2024 ve výši 4 000 Kč).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a že žalovaný byl o tomto postupu informován. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení do 24. 3. 2026, předžalobní výzva byla odeslána dne 9. 3. 2026.

6. Žalobkyně předložila k prokázání jejího tvrzení, že došlo k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, žádost o úvěr, pracovní smlouvu žalovaného, výplatní lístky za měsíce srpen až říjen 2023 a listinu označenou jako „informace pro spotřebitele,“ z nichž bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou, s průměrnou mzdou ve výši 23 662 Kč, jeho náklady činí celkem 9 000 Kč měsíčně, je svobodný a bydlí u bratra. Zároveň žalobkyně uvedla, že vycházela z informací uvedených žalovaným, které žalovaný stvrdil svým podpisem, a dospěla k závěru, že výše splátky 3 984 Kč měsíčně jej nemohla uvést do finanční nestability. Jiné důkazy k prokázání tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.

7. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 12. 2023 smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 25 776 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 21 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění zbývající dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 10. 12. 2025.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

12. Soud poučil žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru s řádnou péčí včetně zkoumání příjmů a výdajů, a aby uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení dříve než v rámci předžalobní výzvy, s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně předložila shora uvedenou kopii žádosti o úvěr, výplatní pásky, pracovní smlouvu a listinu označenou jako „informace pro spotřebitele,“ jiné důkazy žalobkyně nepředložila. K tomu soud uvádí, že se nejedná o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je totiž třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, nelze vycházet pouze z tvrzení spotřebitele o výši jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně tedy své břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla.

13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

14. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný podle předloženého přehledu (který žalovaný nerozporoval, ani netvrdil, že by uhradil více) vrátil žalobkyni 21 400 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 8 600 Kč bezdůvodně obohatil, a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 8 600 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 40 776 Kč představující část jistiny, smluvní úroky, poplatky a smluvní pokutu, a co do sjednaného úroku ve výši 8 % ročně z jistiny úvěru, musel soud žalobu zamítnout, neboť ujednání o nich jsou z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy rovněž absolutně neplatná, neboť jde o nároky akcesorické.

15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 25. 3. 2026. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 9. 3. 2026, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu se lhůtou k plnění do 24. 3. 2026, od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že vyzvala žalovaného k zaplacení dříve, žalobkyně však žádný takový důkaz nepředložila a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř. ve vztahu k dřívějšímu doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení neunesla. Soud proto nemohl přiznat zákonný úrok z prodlení již od 25. 11. 2025 a musel v této části žalobu zamítnout, stejně jako zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 24. 11. 2025 ve výši 2 843,07 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny nad rámec přiznané a ze smluvního úroku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy ve věci úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly ani jejich náhradu neuplatňoval.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.