210 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované podnikatelka se sídlem Adresa žalované adresa pro doručování: Adresa žalované o zaplacení částky 60 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 000 Kč od 23. 4. 2026 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 26 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 26 300 Kč od 23. 4. 2026 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 63 000 Kč od 19. 2. 2026 do 22. 4. 2026, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 234,58 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky, s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 11. 12. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 34 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 18. 2. 2026. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni vždy jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou celkem pěti splátek, proto celková výše sankce činí 2 500 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 23 800 Kč.

2. S ohledem na nečinnost žalované, která žalobkyni nesplatila nic a ocitla se v prodlení, jak výše uvedeno, nárokuje žalobkyně po žalované nesplacenou jistinu 34 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 23 800 Kč a smluví pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že neuzná-li soud nárok žalobkyně z titulu podnikatelského úvěru, nechť je nárok posouzen z titulu vydání bezdůvodného obohacení 3. Žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo tel. číslo účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná úvěr ve stanoveném termínu nesplatila, z jistiny neuhradila ničeho. O zaplacení byla opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně., na svou obranu nic neuvedla.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 17. 7. 2026. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavily, o odročení nebylo žádáno, žalobkyně i žalovaná svou neúčast u jednání předem písemně omluvily. Žalovaná na svou obranu uvedla, že úroky a sankce jsou nepřiměřené a požádala, aby soud žalobu zamítl. Pokud by přesto soud žalobě vyhověl, požádala o povolení splátek ve výši 3 000 Kč. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne 11. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované (jako podnikatelce) úvěr ve výši 34 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, jeho splatnost byla stanovena na 18. 2. 2026. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru až do jeho úplného splacení. V části V. týkající se splácení úvěru bylo v odstavci 5. 1. sjednáno, že žalovaná se zavazuje vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté peněžní prostředky, poskytnuté jako úvěr, včetně všech poplatků za poskytnutí úvěru a jiných finančních závazků vzniklých na základě smlouvy, nejpozději v poslední den doby trvání úvěru. Současně se v odstavci č. 5. 2. žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru v pěti stejných splátkách po 11 560 Kč (z toho 6 800 Kč splátka úvěru a 4 760 Kč splátka poplatku za čerpání úvěru), splatných ke dni 24. 12. 2025, 7. 1. 2026, 21. 1. 2026, 4. 2. 2026 a 18. 2. 2026. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byla sjednána povinnost žalované uhradit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč.

6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 11. 12. 2025 majitelkou účtu č. č. účtu a současně jedinou osobou s dispozičními právy k tomuto účtu. Z uvedeného účtu byla odeslána 1 Kč na účet žalobkyně a dne 11. 12. 2025 byla žalované na stejný účet vyplacena prostřednictvím platební brány Anonymizováno částka 34 000 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení částky 92 940 Kč z titulu předmětné úvěrové smlouvy ze dne 11. 12. 2025 a byla vyzvána k plnění ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli každý v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalované na dobu od 11. 12. 2025 do 18. 2. 2026, tedy na 2 měsíce, úvěr ve výši 34 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s poplatkem 23 800 Kč. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru. Dále se zavázala zaplatit jednorázovou částku 500 Kč jako sankci (smluvní pokutu) za prodlení s jakoukoliv splátkou – těchto splátek bylo pět.

16. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalovanému ve výši 34 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 23. 4. 2026, jedná se o datum, odvozené na základě předžalobní upomínky ze dne 19. 4. 2026, kterou byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby (do 3 dnů). Počínaje dnem 23. 4. 2026 je tak žalovaná ohledně plnění z titulu bezdůvodného obohacení v prodlení.

17. Co do zbývajících nároků 23 800 Kč a 2 500 Kč byla žaloba pro absolutní neplatnost právního jednání – uzavření předmětné smlouvy – zamítnuta.

18. Žalovaná se v předmětném právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupovala coby podnikatelka, a nikoli jako spotřebitelka. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně oproti žalované má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaná si vzala úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro ni nevýhodných podmínek. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalované, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovanou, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

19. Poskytnutý úvěr činil 34 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru, který je de fakto úrokem z úvěru, činí 23 800 Kč, celá částka 58 800 Kč měla být splacena ve lhůtě 2 měsíců dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 18. 2. 2026. Pro případ prodlení se splácením, se pak žalovaná zavázala uhradit jednorázovou částku 500 Kč za každé prodlení se splátkou. Porušení jedné smluvní povinnosti, tj. prodlení se splácením dluhu, bylo sankcionováno tedy hned několika různými způsoby – nárokem na smluvní pokutu i na zákonný úrok z prodlení a taková sankční ujednání ve svém souhrnu již vyhodnotit jako platná nelze. Je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně si musí být vědoma, že se jedná o sjednání takových sankcí, které nelze pokládat za přiměřené, což lze dovodit i z jednání žalobkyně, která přesto, že vyzývala předžalobní výzvou k zaplacení částky 92 940 Kč, nyní již požaduje částku o více jak 30 000 Kč nižší. Ostatně obavy z nepřiznání celého nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru neskrývala žalobkyně už při podání žaloby. Rovněž sankční ujednání ve smlouvě o úvěru i úrok z úvěru sjednaný v lichvářské výši jsou takové intenzity, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Průměrnému člověku (§ 4 odst. 1 o.z.) musí být zřejmé, že jde v daném případě o nemravný stav, který by měl být sankcionován, a že se tedy jedná o zjevný (kvalifikovaný) rozpor s dobrými mravy, byly vyloučeny veškeré kodexy chování ve vztahu žalobkyně vůči žalované. Jednání, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je neplatné a k této neplatnosti soud musí přihlédnout i bez návrhu, jinými slovy se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.). Jako neplatné tak soud vyhodnotil zejména ujednání o úroku (ve smlouvě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1% denně, tj. na 70 dnů 14 000 Kč), neboť se jedná o úrok lichvářský (propočtem vychází na 365% ročně). Soud si je sice vědom § 1797 o.z., dle něhož se podnikatel nemůže při svém podnikání dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 o.z., nemožnost užít pravidla pro lichvu ovšem nebrání dovolat se obecnějších zákazů zneužití práva (§ 8 o.z.), zneužití závislosti podnikatelem (§ 433 o.z.) nebo jednání nepoctivého (§ 6 o.z.). Jednorázová sankce ve výši 2 500 Kč je podle svého obsahu smluvní pokutou. Ujednání týkající se podmínek splatnosti úvěru soud hodnotí jako neurčité, když na jedné straně byla sjednána konečná splatnost úvěru 18. 2. 2026 (aniž by bylo zřejmé, že při využití možnosti jednorázového splacení ke dni konečné splatnosti úvěru budou účtovány smluvní pokuty) a na straně druhé bylo sjednáno splácení úvěru ve splátkách po 14 dnech. Žalobkyně navíc netvrdila ani nedokládala, že by smluvní pokuta byla žalované vyúčtována a že byla vyzvána k jejímu zaplacení. Předložena byla pouze předžalobní upomínka vztahující se k vymáhání blíže nespecifikované částky.

20. Jelikož nebyl žalobkyni přiznán nárok na 23 800 Kč ani nárok na 2 500 Kč, nemohl soud přiznat z těchto částek ani zákonný úrok z prodlení, jak požadovala žalobkyně v žalobě, když zákonný úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky, nárok akcesorický, který nese osud pohledávky hlavní.

21. Žalovaná žádala o povolení splátek, avšak nedoložila soudu žádné podklady k přezkoumání, zda splňuje požadavky na povolení splátek – nedoložila žádné listiny o svých osobních a majetkových poměrech. Soud proto neměl možnost učinit závěr, že žalovaná splňuje podmínky pro přiznání přiměřených splátek – tyto se nepovolují automaticky, soud k nim přistoupí pouze v případě, prokáže -li žadatel nepříznivou situaci, jak výše uvedeno, která mu objektivně brání v úhradě dlužné částky jednorázově. Proto soud žalované dlužné splátky nemohl povolit.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když úspěch i neúspěch ve věci měly obě strany. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 12, 77 % a tomuto rozsahu odpovídá částka 2 234,58 Kč. V případě 100% úspěchu by totiž žalobkyni náležely náklady řízení v následující výši: soudní poplatek 2 412 Kč + 603 Kč, odměna advokáta stanovené dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 ve výši 60 300 Kč, tj. 3 540 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby uvedených v § 11 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), dle § 13 odst. 1, 3 a 4 a. t. tři náhrady hotových výdajů advokáta po paušální výši 450 Kč za jeden úkon. K těmto nákladům soud připočetl 21 % DPH, neboť zástupce žalované osvědčil, že je plátcem uvedené daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Jak shora uvedeno, úspěch však měla žalobkyně pouze částečný, v rozsahu 12, 77 %. Tomu odpovídá konečná výše přiznaných nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).