210 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , obec o zaplacení 43 786,76 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 600 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 28 186,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 732,7 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a co do úroku 29 % ročně z částky 19 332,7 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 049,18 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení částky 43 786,76 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2018 smlouvou [číslo] s produktovým názvem„ SLEVA zelená půjčka“. Nedílnou součástí smlouvy se staly smluvní podmínky. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit, navýšenou o poplatek ve výši 15 866 Kč, v 60 týdenních splátkách po 648 Kč, s tím, že první splátka je splatná v den, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy, každá další až po předposlední vždy do každého posledního dne následujícího týdenního období, poslední splátka se měl stát splatnou ve výši 634 Kč. Poplatek, jak výše uvedeno, byl tvořen jednak úrokem ze zápůjčky v úrokové sazbě 29 % ročně, částkou za zpracování smlouvy a částkou za administrativní činnosti a komfortní splácení.

2. Žalovaný z titulu výše uvedené smlouvy však splatil pouze částku 7 400 Kč (19. 2. 2018 ve výši 1 500 Kč, 12. 3. 2018 ve výši 1 500 Kč, 19. 5. 2018 ve výši 3 000 Kč, 10. 5. 2018 ve výši 700 Kč a 26. 11. 2018 ve výši 700 Kč). Uhrazené platby právní předchůdkyně žalobkyně započetla částkou 3 667,30 Kč na jistinu, takže z titulu jistiny evidovala za žalovaným dluh ve výši 19 332,70 Kč, částku 3 732,70 Kč započetla na úhradu poplatků spojených s poskytováním a správou úvěrů, takže na poplatcích, kde právní předchůdkyně žalobkyně původně evidovala dluh ve výši 15 866 Kč, snížila dluh na částku ve výši 12 133,30 Kč a po žalovaném je z tohoto titulu vymáhána pouze částka ve výši 11 754,06 Kč. Po žalovaném je dále žádána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení, tato smluvní pokuta byla ke dni 1. 2. 2022 po žalovaném požadována pouze v částce 11 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, ale pouze ve výši 1 049,18 Kč, vzniklý z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek. Konečně pak jsou po žalovaném nárokovány sankční poplatky ve výši 1 200 Kč v souladu se smluvním ujednáním v rámci článku„ postup při prodlení zákazníka“, s tím, že se jedná o poplatky za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávek postupitele a za poplatky za upomínky.

3. Dne 28. 1. 2022 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným (z titulu předmětné smlouvy) s účinností od 1. 2. 2022 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. K uvedenému datu byla pohledávkám kapitalizována na částku 44 835,94 Kč, skládající se: z jistiny ve výši 19 332,70 Kč, z poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 11 754,06 Kč, z kapitalizované smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 049,18 Kč a ze sankčních poplatků ve výši 1 200 Kč.

4. Dne 10. 2. 2022 byla žalovanému ze strany žalobkyně odeslána výzva k okamžitému splacení celého shora vyčísleného dluhu nejpozději do dne 17. 3. 2022. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně uplatňuje smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení jdoucí z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho.

5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Připustil, že si od právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčil částku 23 000 Kč, kterou zcela nesplatila. Uvedl, že odmítá zaplatit žalobkyni poplatky a smluvní pokuty, když právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy o zápůjčce vůbec nezkoumala úvěry schopnost žalovaného, stejně tak, jako je nezkoumala a ani nikoho jiného. Žalovaný právní předchůdkyně žalobkyně pracoval po určitou dobu k obchodní zástupce, jeho pracovní náplní zastupovat tuto společnost při uzavírání smluv s občany – spotřebiteli. Je mu proto známo, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně přistupovala k otázce zkoumání úvěruschopnosti všech spotřebitelů, majících zájem o poskytnutí zápůjčky. Ani žalovaného se nikdo netázal na jeho pravidelně se opakující výdaje, na souhrn jeho příjmů, na počet vyživovacích povinností atd.

6. Ze smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, že dne 12. 2. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému zapůjčena částka 23 000 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splácet spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 15 866 Kč formou 60 týdenních splátek po 648 Kč počínaje uplynutím 1 týdne od data uzavření smlouvy.

7. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovanému bylo právní předchůdkyní žalobkyně povoláno splácet zapůjčenou částku a poplatky s úrokem formou 60 týdenních splátek, jak výše uvedeno, přičemž žalovaný splátky řádně nesplácel. Z předžalobní upomínky – výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 3. 2022 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby s podrobným skutkovým a právním rozborem důvodů, pro které je dlužná částka po žalovaném nárokována. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě veškerého dosud nesplaceného dluhu z titulu předmětné smlouvy nejpozději do 17. 2. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo vzato za prokázané, že dne 28. 1. 2022 došlo k mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž obsahem této smlouvy byla mimo jiné i pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2022 bylo prokázáno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za jeho osobou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

8. Pokud žalobkyně navrhla provést výslech svědkyně paní [jméno] [příjmení], s tím, že tato svědkyně byla osobně přítomna uzavírání smlouvy žalovaného s právní předchůdkyní žalobkyně, tak soud odmítl tento důkaz provést, když uvedený důkaz žalobkyně navrhla až po 1. jednání ve věci dne 17. 8. 2022, kdy proběhla koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

18. Soud má za to, že v posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

19. Žalobkyně, ač byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a soud jí poskytl vymíněnou lhůtu k doplnění tvrzení i důkazů, předložením listinných důkazů, které soud v rámci dokazování provedl, neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěryschopnosti žalovaného vycházela z objektivně podložených údajů o schopnosti (žalovaného) bez problémů zápůjčku splácet.

20. Soud podotýká, že ani samotné případné vyhledání žalovaného v registrech a databázích nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Žalobkyně ani ve svých tvrzeních neupřesňuje, zda právní předchůdkyně žalobkyně takto vyhledávala jaký byl konkrétní výsledek této lustrace. Žalobkyně ani nepředložila žádné listiny, které by výsledek tohoto prověření prokazovaly (např. výpis z databáze NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku atp.).

21. Soud zdůrazňuje, že je na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. na základě jakých údajů a proč právní předchůdkyně žalobkyně dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalovaného a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Tím, že požadovaná tvrzení žalobkyně nepřednesla a důkazy nepředložila, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

22. Obšírná argumentace žalobkyně ohledně rozboru pojmu„ úvěryschopnost spotřebitele“ je irelevantní, neboť je pouze na soudu, aby zkoumání úvěryschopnosti spotřebitele posoudil, v souladu s ustálenou judikaturou.

23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i právní předchůdkyně žalobkyně přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o úvěru pro neplatnost vůbec nevznikla, nevznikla proto ani smlouva o pojištění, neboť se jedná o smlouvu na ní závislou (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, podle nějž pojištění nebylo možné sjednat bez uzavření smlouvy o úvěru.

24. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 23 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil pouze 7 400 Kč. Rozdíl ve výši 15 600 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

25. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 2. 2022 k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 18. 3. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 15 600 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut, úhrad za pojištění, úroků a úroků z prodlení, včetně nároků, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k tomu, že žalobkyně ve věci z procesního hlediska uspěla pouze co do částky 15 600 Kč, přičemž požadovala částku 43 786,76 Kč – byla tedy ve větším rozsahu neúspěšná nežli úspěšná. Žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.