214 C 102/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , právnická osoba jméno , SGN číslo , příjmení jméno , Malta zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 7,05% ročně, jdoucím od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: [číslo] – [číslo] pod [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], tedy celkem [částka], formou 52 týdenních splátek po [částka] Smlouva zanikla po uplynutí 52 týdnů, tj. [datum]. Žalovaná však zaplatila pouze [částka], přičemž tato částka byla započtena nejprve na souhrnný poplatek, poté na jistinu, proto tedy zbývá doplatit na jistině [částka], souhrnný poplatek byl uhrazen zcela.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, a to s ohledem na pochybnosti týkající se oprávněnosti nároku žalobkyně v celém rozsahu.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o. s. ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum].

4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, právní předchůdkyně žalobkyně podniká na území České republiky, žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána věcná příslušnost soudů České republiky rozhodnout o žalobě podle čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo.

5. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele na [právnická osoba] S.á.r.l. ze dne [datum] žalované a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobkyni žalované.

6. Soud posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti nároku žalobkyně, ze znění smluvních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalované včetně bydliště a rodného čísla, bylo zjištěno, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku [částka] jako půjčku se splatností 52 týdnů, výplata žalované dne [datum] byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání výše neurčeného„ souhrnného poplatku“ v částce [částka], zmíněné smluvní podmínky smlouvy o půjčce nejsou podepsané žalovanou. Výši splacené částky [částka] žalovaná nijak nerozporovala, přičemž ani netvrdila, ani neprokazovala, že by skutkový děj proběhl jinak, než je prokázáno důkazy žalobkyně.

7. Soud postupoval podle zákona [číslo] občanská zákoník (dále jen,,o. z.“), tj. právního předpisu, jehož platnost a účinnost skončila [datum], neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

8. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

9. Podle § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

10. Ze znění smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli,,souhrnný poplatek“ v částce [částka], který však není blíže specifikován. Soudu je z jeho činnosti známo, že takovýto poplatek se u obdobných smluv sestával nejen z úroků v kapitalizované výši, ale i poplatku za sjednání smlouvy, administrativního poplatku, příp. inkasního poplatku, vzhledem k tomu, že v daném případě souhrnný poplatek nebyl blíže určen, je ujednání o něm ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení neplatné.

11. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Soud tak dospěl k závěru, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalované [částka], žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ [částka], který žalobkyně v žalobě označovala jako příslušenství.

13. Podle § 658 odst. 1 o. z. lze při peněžité půjčce sjednat úroky, sjednaný úrok však svou výší nesmí odporovat dobrým mravům, neboť podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům.

14. Z hodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalované [částka], žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ [částka], při splácení 52 týdnů se uvádí RPSN 199,4%. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 66,6% jistiny a úroková míra by činila 66,5%, pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z. Nejedná se tedy o cenové ujednání, které by bylo v soudním řízení vyloučeno z přezkumu přiměřenosti. V souladu s ustálenou judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2248/2009 a zejména sp. zn. 33 Cdo 4900/2010, na něž soud odkazuje, se právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže je v rozporu s obecně uznávaným souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, jako takové jsou tedy měřítkem etického hodnocení konkrétní situace z pohledu poctivého jednání a slušnosti. K neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy je soud povinen přihlédnout z moci úřední. Dle ustálené judikatury soudů (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na poměry dlužníka, za nepřiměřený se pokládá úrok, který podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v daném místě a čase pro obdobné typy půjček, nebo úvěrů s přihlédnutím k nejvyšší úrokové sazbě bankovních subjektů. Plnění žalované ve výši [částka] tak není možno započítat v části na poplatek (úrok), ale pouze na jistinu, neboť jestliže je ujednání o,,souhrnném poplatku“ absolutně neplatné, nemohla žalovaná na tento poplatek hradit ani v průběhu závazkového vztahu jednotlivými splátkami. Je proto nutno dospět k závěru, že veškeré platby, které v rámci splátek žalovaná uhradila, lze započítat pouze na jistinu půjčky [částka]. Žalobkyně v daném případě požaduje zaplacení zbývající části jistiny s tím, že poskytnutým plněním byl zcela uhrazen poplatek, přičemž částka [částka] byla nezákonně započítána na,,souhrnný poplatek“, takže dlužná jistina činí [částka] ([částka] – [částka]), kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni podle § 657 o. z., včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 odst. 1,2 o. z. s odkazem na vládní nařízení č. 142/1994 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, účinném v době prodlení, když smlouva zanikla uplynutím doby dne [datum]. Co do částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

16. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši [částka], avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek [částka], soud proto uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek.