214 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, právnická osoba jméno, SGN číslo, příjmení jméno, Malta zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované státní občanka příjmení trvale bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím a souhrnného poplatku částka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 7 05% ročně, jdoucím od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka jdoucím od datum, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: číslo – číslo pod variabilní symbol.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkem částky částka s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od datum do zaplacení s poukazem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě níž byla žalované poskytnuta částka částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, tedy celkem částka, formou 40ti týdenních splátek po částka Smlouva zanikla po uplynutí 40 týdnů, tj. datum. Žalovaná však zaplatila pouze částka, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek, proto tedy zbývá doplatit na jistině částka a souhrnném poplatku částka (účelově označený jako úrok), tedy celkem částka.

2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá byl rozsudek vyhlášen veřejně dne datum.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní občankou Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na území České republiky, jde o věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká obec a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po datum) i věcná působnost (jde o spor ze spotřebitelské smlouvy). Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná se na výzvu soudu k žalobě nijak nevyjádřila (je nečinná), ale bylo zjištěno její trvalé bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 17 a článku 18 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu.

5. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba smluvní vztahy založené po datum posuzovat podle mezinárodní Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy vyhlášené v ČR pod číslo Sb.m.s. (tzv. Římské smlouvy, dále jen ŘS), která zavazuje oba dotčené státy a obsahuje příslušné kolizní normy použitelné přednostně před národním právním řádem. S účinností od datum se pak postupuje podle navazujícího Nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I). V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 a 7, se spotřebitelské smlouvy podle článku 6 řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. V daném případě šlo o smlouvu uzavřenou v ČR s českým poskytovatelem spotřebitelského úvěru, žalovaná jako spotřebitel v té době rovněž v ČR bydlela, věc se tedy řídí českým právem.

6. Aktivní legitimaci žalobce vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřenou mezi společností právnická osoba a anonymizována dvě slova, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky na právnická osoba S.á.r.l. ze dne datum žalované a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum právnická osoba anonymizováno na žalobkyni žalované.

7. Soud posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti nároku žalobkyně, ze znění smluvních podmínek původního věřitele právnická osoba, v návaznosti na znění smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná a společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku částka jako půjčku se splatností 40 týdnů, výplata žalované dne datum byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání výše neurčeného„ souhrnného poplatku“ v částce částka, zmíněné smluvní podmínky smlouvy o půjčce nejsou podepsané žalovanou. Výši splacené částky částka žalovaná nijak nerozporovala, přičemž ani netvrdila, ani neprokazovala, že by skutkový děj proběhl jinak, než je prokázáno důkazy žalobkyně.

8. Soud postupoval podle zákona číslo občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), tj. právního předpisu, jehož platnost a účinnost skončila datum, neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

9. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

11. Ze znění smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli,,souhrnný poplatek“ v částce částka, který však není blíže specifikován. Soudu je z jeho činnosti známo, že takovýto poplatek se u obdobných smluv sestával nejen z úroků v kapitalizované výši, ale i poplatku za sjednání smlouvy, administrativního poplatku, příp. inkasního poplatku, vzhledem k tomu, že v daném případě souhrnný poplatek nebyl blíže určen, je ujednání o něm ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení neplatné.

12. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Soud shledal, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalované částka, žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ částka, který žalobce v žalobě označoval jako úrok.

14. Z hodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalované částka, žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ částka, při splácení 40 týdnů se uvádí RPSN 294,1%. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 64% jistiny a úroková míra by činila 83,4%, pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o.z. Nejedná se tedy o cenové ujednání, které by bylo v soudním řízení vyloučeno z přezkumu přiměřenosti. V souladu s ustálenou judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2248/2009 a zejména sp. zn. 33 Cdo 4900/2010, na něž soud odkazuje, se právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže je v rozporu s obecně uznávaným souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, jako takové jsou tedy měřítkem etického hodnocení konkrétní situace z pohledu poctivého jednání a slušnosti. K neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy je soud povinen přihlédnout z moci úřední. Dle ustálené judikatury soudů (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na poměry dlužníka, za nepřiměřený se pokládá úrok, který podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v daném místě a čase pro obdobné typy půjček, nebo úvěrů s přihlédnutím k nejvyšší úrokové sazbě bankovních subjektů. Plnění žalované ve výši částka tak není možno započítat v části na poplatek (úrok), ale pouze na jistinu, neboť jestliže je ujednání o,,souhrnném poplatku“ absolutně neplatné, nemohla žalovaná na tento poplatek hradit ani v průběhu závazkového vztahu jednotlivými splátkami. Je proto nutno dospět k závěru, že veškeré platby, které v rámci splátek žalovaná uhradila, lze započítat pouze na jistinu půjčky částka. Žalobkyně v daném případě požaduje zaplacení jistiny s tím, že poskytnutým plněním byla uhrazena část poplatku, přičemž částka částka byla nezákonně započítána na,,souhrnný poplatek“, takže dlužná jistina činí částka (částka – částka), kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni podle § 657 o. z., včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 odst. 1,2 o. z. s odkazem na vládní nařízení č. 142/1994 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, účinném v době prodlení. Co do částky částka s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku..

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná byla ve věci úspěšnější, náklady řízení jí nevznikly.

16. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši částka, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudem vymáhán.