214 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , právnická osoba jméno , SGN číslo , příjmení jméno , Malta zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované státní občanka příjmení trvale bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím a souhrnného poplatku částka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 7 05% ročně, jdoucím od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] jdoucím od [datum], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: [číslo] – [číslo] pod [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkem částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], tedy celkem [částka], formou 40ti týdenních splátek po [částka] Smlouva zanikla po uplynutí 40 týdnů, tj. [datum]. Žalovaná však zaplatila pouze [částka], přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek, proto tedy zbývá doplatit na jistině [částka] a souhrnném poplatku [částka] (účelově označený jako úrok), tedy celkem [částka].

2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá byl rozsudek vyhlášen veřejně dne [datum].

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státní občankou Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na území České republiky, jde o věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká [obec] a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po [datum]) i věcná působnost (jde o spor ze spotřebitelské smlouvy). Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná se na výzvu soudu k žalobě nijak nevyjádřila (je nečinná), ale bylo zjištěno její trvalé bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 17 a článku 18 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu.

5. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba smluvní vztahy založené po [datum] posuzovat podle mezinárodní Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy vyhlášené v ČR pod [číslo] Sb.m.s. (tzv. Římské smlouvy, dále jen ŘS), která zavazuje oba dotčené státy a obsahuje příslušné kolizní normy použitelné přednostně před národním právním řádem. S účinností od [datum] se pak postupuje podle navazujícího Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I). V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 a 7, se spotřebitelské smlouvy podle článku 6 řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. V daném případě šlo o smlouvu uzavřenou v ČR s českým poskytovatelem spotřebitelského úvěru, žalovaná jako spotřebitel v té době rovněž v ČR bydlela, věc se tedy řídí českým právem.

6. Aktivní legitimaci žalobce vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky na [právnická osoba] S.á.r.l. ze dne [datum] žalované a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni žalované.

7. Soud posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti nároku žalobkyně, ze znění smluvních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku [částka] jako půjčku se splatností 40 týdnů, výplata žalované dne [datum] byla prokázána podpisem žalované v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání výše neurčeného„ souhrnného poplatku“ v částce [částka], zmíněné smluvní podmínky smlouvy o půjčce nejsou podepsané žalovanou. Výši splacené částky [částka] žalovaná nijak nerozporovala, přičemž ani netvrdila, ani neprokazovala, že by skutkový děj proběhl jinak, než je prokázáno důkazy žalobkyně.

8. Soud postupoval podle zákona [číslo] občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), tj. právního předpisu, jehož platnost a účinnost skončila [datum], neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

9. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Podle § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

11. Ze znění smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli,,souhrnný poplatek“ v částce [částka], který však není blíže specifikován. Soudu je z jeho činnosti známo, že takovýto poplatek se u obdobných smluv sestával nejen z úroků v kapitalizované výši, ale i poplatku za sjednání smlouvy, administrativního poplatku, příp. inkasního poplatku, vzhledem k tomu, že v daném případě souhrnný poplatek nebyl blíže určen, je ujednání o něm ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení neplatné.

12. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Soud shledal, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalované [částka], žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ [částka], který žalobce v žalobě označoval jako úrok.

14. Z hodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalované [částka], žalovaná se zavázala uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ [částka], při splácení 40 týdnů se uvádí RPSN 294,1%. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 64% jistiny a úroková míra by činila 83,4%, pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o.z. Nejedná se tedy o cenové ujednání, které by bylo v soudním řízení vyloučeno z přezkumu přiměřenosti. V souladu s ustálenou judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2248/2009 a zejména sp. zn. 33 Cdo 4900/2010, na něž soud odkazuje, se právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže je v rozporu s obecně uznávaným souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, jako takové jsou tedy měřítkem etického hodnocení konkrétní situace z pohledu poctivého jednání a slušnosti. K neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy je soud povinen přihlédnout z moci úřední. Dle ustálené judikatury soudů (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na poměry dlužníka, za nepřiměřený se pokládá úrok, který podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v daném místě a čase pro obdobné typy půjček, nebo úvěrů s přihlédnutím k nejvyšší úrokové sazbě bankovních subjektů. Plnění žalované ve výši [částka] tak není možno započítat v části na poplatek (úrok), ale pouze na jistinu, neboť jestliže je ujednání o,,souhrnném poplatku“ absolutně neplatné, nemohla žalovaná na tento poplatek hradit ani v průběhu závazkového vztahu jednotlivými splátkami. Je proto nutno dospět k závěru, že veškeré platby, které v rámci splátek žalovaná uhradila, lze započítat pouze na jistinu půjčky [částka]. Žalobkyně v daném případě požaduje zaplacení jistiny s tím, že poskytnutým plněním byla uhrazena část poplatku, přičemž částka [částka] byla nezákonně započítána na,,souhrnný poplatek“, takže dlužná jistina činí [částka] ([částka] – [částka]), kterou soud uložil žalované zaplatit žalobkyni podle § 657 o. z., včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 odst. 1,2 o. z. s odkazem na vládní nařízení č. 142/1994 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, účinném v době prodlení. Co do částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku..

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná byla ve věci úspěšnější, náklady řízení jí nevznikly.

16. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka], avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.