214 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , právnická osoba jméno , SGN číslo , příjmení jméno , Malta zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 5 900 Kč od 2.7.2015 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 10 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky z 6 100 Kč od 2.7.2015 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: 3703 – 622141/0710 pod VS 2141103922.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 2. 7. 2015 do zaplacení s poukazem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 30. 7. 2009 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 032 Kč, tedy celkem 22 032 Kč, formou 60ti týdenních splátek po 372 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy uplynutím 40 týdnů od data podpisu, tj. 23.9.2010. Žalovaný však zaplatil pouze 6 100 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek, proto tedy zbývá zaplatit na jistině 12 000 Kč a souhrnném poplatku 3 932 Kč účelově označený v žalobě jako kapitalizovaný úrok.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne 23. 5. 2022.

3. Soud posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti nároku žalobkyně, ze znění smluvních podmínek původního věřitele [právnická osoba] v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalovaného včetně bydliště a rodného čísla, bylo zjištěno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 30.7.2009 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 12 000 Kč jako půjčku se splatností 60ti týdnů, výplata žalovanému dne 30.7.2009 byla prokázána podpisem žalovaného v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání výše neurčeného„ souhrnného poplatku“ v částce 10 032 Kč. Výši splacené částky 6 100 Kč žalovaný nijak nerozporoval, přičemž ani netvrdil, ani neprokazoval, že by skutkový děj proběhl jinak, než je prokázáno důkazy žalobce.

4. Aktivní legitimaci žalobce vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele na [právnická osoba] S.á.r.l. ze dne 25.6.2015 žalovanému a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni žalovanému.

5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, právní předchůdkyně žalobkyně podniká na území České republiky, žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru (půjčky), je tedy dána věcná příslušnost soudů České republiky rozhodnout o žalobě podle čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo.

6. Soud postupoval podle občanského zákoníku [číslo], (dále jen o.z.), tj. právního předpisu, jehož platnost a účinnost skončila 31. 12. 2013, neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

7. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

8. Podle § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

9. Ze znění smlouvy vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli,,souhrnný poplatek“ v částce 10 032 Kč, který však není blíže specifikován. Soudu je z jeho činnosti známo, že takovýto poplatek se u obdobných smluv sestával nejen z úroků v kapitalizované výši, ale i poplatku za sjednání smlouvy, administrativního poplatku, příp. inkasního poplatku, vzhledem k tomu, že v daném případě souhrnný poplatek nebyl blíže určen, je ujednání o něm ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení neplatné.

10. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Z hodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalovanému 12 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ 10 032 Kč.

12. Podle § 658 odst. 1 o. z. lze při peněžité půjčce sjednat úroky, sjednaný úrok však svou výší nesmí odporovat dobrým mravům, neboť podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům.

13. Z hodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi původními účastníky smlouvy byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které původní věřitel půjčil žalovanému 12 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit půjčku navýšenou o,,souhrnný poplatek“ 10 032 Kč, při splácení 60ti týdnů se uvádí RPSN 224,28%. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 83,6% jistiny a úroková míra by činila 72,6%, pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o.z. Nejedná se tedy o cenové ujednání, které by bylo v soudním řízení vyloučeno z přezkumu přiměřenosti. V souladu s ustálenou judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2248/2009 a zejména sp. zn. 33 Cdo 4900/2010, na něž soud odkazuje, se právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže je v rozporu s obecně uznávaným souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, jako takové jsou tedy měřítkem etického hodnocení konkrétní situace z pohledu poctivého jednání a slušnosti. K neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy je soud povinen přihlédnout z moci úřední. Dle ustálené judikatury soudů (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na poměry dlužníka, za nepřiměřený se pokládá úrok, který podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v daném místě a čase pro obdobné typy půjček, nebo úvěrů s přihlédnutím k nejvyšší úrokové sazbě bankovních subjektů. Plnění žalovaného ve výši 6 100 Kč tak není možno započítat na poplatek (úrok), ale pouze na jistinu, neboť jestliže je ujednání o,,souhrnném poplatku“ absolutně neplatné, nemohl žalovaný na tento poplatek hradit ani v průběhu závazkového vztahu jednotlivými splátkami. Je proto nutno dospět k závěru, že veškeré platby, které v rámci splátek žalovaný uhradil, lze započítat pouze na jistinu půjčky 12 000 Kč. Žalobkyně v daném případě požaduje zaplacení jistiny s tím, že poskytnutým plněním byla uhrazena část poplatku, přičemž částka 6 100 Kč byla nezákonně započítána na,,souhrnný poplatek“, takže dlužná jistina činí 5 900 Kč (12 000 Kč – 6 100 Kč), kterou soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni podle § 657 o. z., včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 odst. 1,2 o. z. s odkazem na vládní nařízení č. 142/1994 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, účinném v době prodlení. Co do částky 6 100 Kč s příslušenstvím a částky 3 932 Kč na souhrnném poplatku, označeném účelově jako úrok, tedy celkem 10 032, byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný byl ve věci úspěšnější, náklady řízení mu nevznikly.

15. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.