214 C 6/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Verner ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 27 107,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 248 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 10 859,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 668,99 Kč od 8. 6. 2023 do 14. 2. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 420,99 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 16 248 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 19 384,05 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 164,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 27 107,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 26. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 938 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ji prověřila ve veřejných rejstřících a zhodnotila údaje od žalované týkající se jejích poměrů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že průměrný měsíční příjem žalované činí 39 900 Kč ze zaměstnání u tří zaměstnavatelů a že výdaje žalované se rovnají životnímu minimu 4 620 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nesplácela splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 28. 5. 2023 zesplatnila, o čemž žalovanou písemně informovala. Pohledávka za žalovanou byla s účinností k 29. 11. 2023 postoupena na žalobkyni, i o této skutečnosti byla žalovaná písemně informována. Žalovaná na dlužnou částku uhradila toliko 3 752 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky. Žalobkyně se proto domáhala po žalované zaplacení zbývající dlužné nové jistiny ve výši 21 668,99 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 5 438,53 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 19 384,05 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 668,99 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a bez omluvy se na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z žalobkyní doložených listin, které soud provedl k důkazu, učinil soud následující skutková zjištění:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 26. 10. 2022 smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 938 Kč, které zahrnovaly jak splátku jistiny, tak úroku za poskytnutí úvěru. Dále byl smluvně sjednán úrok ve výši 47,58 % ročně a RPSN ve výši 59,45 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za každou jednotlivou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy odesláním sms zprávy, která obsahovala její jméno, příjmení a jedinečný kód (návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2022, doklad o transakci ve výši 1 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala nabídku žalované, o čemž dne 26. 10. 2022 vyhotovila oznámení o schválení smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jehož přílohou byl splátkový kalendář pro období od 22. 11. 2022 do 22. 10. 2026 (oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář ze dne 26. 10. 2022).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalované před uzavřením smlouvy zjistila, jaké jsou její kontaktní údaje včetně čísla jejího bankovního účtu (základní informace o klientovi). Žalovanou jako klientku hodnotila na základě výpisů z jejího bankovního účtu č. , č. účtu, za období od června do září 2022. Na účet žalované za měsíc červen 2022 přišlo 61 125,03 Kč a odešlo 60 459,85 Kč, za měsíc červenec 2022 přišlo 55 828,02 Kč a odešlo 56 049,72 Kč, za měsíc srpen 2022 přišlo 38 873,27 Kč a odešlo 39 824,23 Kč a za měsíc září 2022 přišlo 49 003,01 Kč a odešlo 46 527,50 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 1 033,74 Kč a konečný zůstatek činil 3 001,77 Kč (měsíční výpisy z účtu žalované). Ke dni 24. 10. 2022 v registru SOLUS nebyly ohledně žalované evidovány žádné údaje (výpis záznamů z registru SOLUS). Žalovaná byla ohodnocena skórem 327, které znamená, že žalovaná jako klientka počtem bodů do interní Score Card spadá do kategorie II klientů, u nichž je menší riziko, že úvěr nebudou splácet (výpis z registru NRKI ke dni 24. 10. 2022).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 26. 10. 2022 vyplatila na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 20 000 Kč (doklad o transakci ze dne 26. 10. 2022). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila za období od 21. 11. 2022 do 3. 3. 2023 celkem 3 752 Kč (transakční historie ke smlouvě o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 5. 2023, neboť žalovaná nehradila řádně a včas jednotlivé splátky (oznámení o zesplatnění ze dne 28. 5. 2023). Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 29. 11. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne, seznam postoupených pohledávek, společné prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 včetně přílohy č. 1, pověření a plné moci). Předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně).

7. Žalobkyně před podáním žaloby dne 30. 1. 2024 písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 2. 2024 (výzva k plnění ze dne 30. 1. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne).

8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: Soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění účinném ke dni 26. 10. 2022.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 5. 1. 2023, se odbornou péčí rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 SpÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

17. Zakotvením ustanovení § 86 a násl. SpÚ do českého právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy je ukládána poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele účinné vyvažování nerovného postavení smluvních stran znemožňuje, v konečném důsledku by byla pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Právní názor odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele je dlouhodobě zastáván Ústavním soudem a takovou interpretaci ustanovení § 87 SpÚ potvrzuje i rozsudek SDEU ve věci C-679/18, OPR-Finance. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je tak nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu podrobněji viz například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 22 Co 230/2020 a tam citovanou judikaturu).

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1800 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

21. Na základě skutkových zjištění a po právním hodnocení věci soud dospěl k následujícím závěrům:

22. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla na její žádost úvěr 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit zpět i s úroky ve splátkách po 938 Kč měsíčně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl sjednán smluvní úrok a smluvní pokuty pro případ prodlení žalované. Dále bylo sjednáno, že poruší-li žalovaná smlouvu, může právní předchůdkyně žalobkyně přistoupit ke zesplatnění. Právní předchůdkyně žalobkyně využila tohoto svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 28. 5. 2023. V rámci řízení žalovaná netvrdila a ani nebylo prokázáno, že by zaplatila na dluh více, než uváděla žalobkyně v žalobě.

23. Z hlediska právního hodnocení soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (SpÚ).

24. Soud při jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila způsobilost žalované v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované, tedy že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Za tím účelem žalobkyni poskytl lhůtu do skončení dokazování při prvním jednání. Žalobkyně však svá tvrzení nedoplnila a žádné nové důkazy neoznačila ani ke svým dosavadním tvrzením.

25. Soud na základě provedeného dokazování shrnuje, že právní předchůdkyně žalobkyně sice vyžádala od žalované údaje, určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované tedy prováděla (žalovaná například doložila své příjmy výpisy ze svého bankovního účtu), nicméně srovnatelně nezkoumala i výdaje žalované. Soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující bonitu žalované. Výpisy z evidencí SOLUS a NRKI nejsou relevantními podklady pro závěr o schopnosti žalované řádně splácet úvěr. Výpisy z účtu žalované za období od 1. 6. 2022 do 30. 9. 2022, tedy 4 kalendářní měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru, přitom nekorespondují s prověřováním úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, která vycházela toliko z toho, jaké bylo tehdy životní minimum. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy takovým porovnáváním dospěla k závěru, že žalovaná disponovala měsíčně částkou vyšší než 35 000 Kč, z níž byla schopna splácet úvěr, aniž by hodnotila skutečné výdaje žalované, jejíž měsíční výdaje se po dva sledované měsíce téměř rovnaly jejím příjmům a po dva měsíce dokonce výdaje příjmy převýšily. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec po žalované nepožadovala doložení všech jejích výdajů, neboť z doložených výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná finanční prostředky spotřebovávala zejména za potraviny a dojíždění (pohonné hmoty), ale chybí zde informace o tom, jaké byly například náklady na bydlení žalované (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, případně nájemné), jakož i její další životní náklady. Tímto přístupem tedy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala v rozporu s § 86 SpÚ.

26. Lze proto uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

27. Nicméně, právní předchůdkyně žalobkyně, byť na základě neplatného závazku, poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně zpět toliko částku 3 752 Kč. Částku 16 248 Kč (rozdíl 20 000 – 3 752 Kč) jako zbývající část poskytnuté jistiny je proto žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka za žalovanou na zaplacení této částky byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno, je proto povinna plnit k rukám žalobkyně.

28. Splatnost se v případě bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popřípadě uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 30. 1. 2024 odeslaným žalované téhož dne. V této výzvě byla stanovena žalované lhůta k plnění do 14. 2. 2024. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila – nevznikl tedy spor ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla lhůta nepřiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ. Počínaje dnem 15. 2. 2024 je tedy žalovaná v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Od tohoto dne tudíž žalobkyni náleží též zákonný úrok z prodlení z částky 16 248 Kč až do zaplacení, a to ve výši 14,75 % ročně v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I vyhověl v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 248 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 164,41 Kč, která představuje 19,88 % z jejich celkové výše 5 857,20 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 59,94 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 356 Kč a nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 27 107,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. Dále náklady řízení žalobkyně tvoří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 781,20 Kč při sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 3 720 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., neboť advokát žalobkyně je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní této daně. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Pro úplnost soud uvádí, že doplnění žaloby ze strany žalobkyně na výzvu soudu nepovažoval za účelně vynaložený náklad žalobkyně s ohledem na to, že obsah podání měl být součástí již původně podané žaloby.

31. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit shora specifikované částky ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že částka odpovídající náhradě nákladů řízení je splatná k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.