214 C 70/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 55 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 500 Kč a 8,05% úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 766,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. České republice – Okresnímu soudu v Kladně se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení předmětné částky s příslušenstvím, svoji žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému půjčku ve výši 40 000 Kč ke dni 30. 8. 2012. K tomuto dluhu podepsal žalovaný směnku vlastní, kterou se zavázal uhradit žalobkyni dluh dne 30.9.2012. Vzhledem k tomu, že dluh nebyl řádně a včas uhrazen, bylo sepsáno uznání dluhu, dle něhož žalovaný svůj dluh včetně smluveného úroku 2,5% p.m. uznal v kapitalizované částce a zavázal se zaplatit žalobkyni celkem částku 55 000 Kč do 31.12.2013. Žalovaný ničeho neuhradil ani s ohledem na předžalobní výzvu ze dne 17.1.2020.

2. Zdejší soud rozhodl ve věci dne 29.6.2020 rozsudkem pro uznání čj. 214 C 70/2020 – 69, k odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.2.2021 čj. 28 Co 230/2020 – 95 předmětný rozsudek zdejšího soudu změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

3. Soud se věci nařídil jednání, k důkazu provedl originál UZNÁNÍ DLUHU ze dne 11.2.2013, dle něhož dlužník [celé jméno žalovaného] uznává, že dluží svému věřiteli [titul] [celé jméno žalobkyně] ke dni podpisu částku ve výši celkem 40 000 Kč, a to jako dluh ze směnky o půjčce uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem dne 30.8.2012, kdy byla dlužníkovi ze strany věřitele v hotovosti půjčena uvedená částka, která má být splatná nejpozději do 30.9.2019. Do dnešního dne nebyl dluh ze strany dlužníka věřiteli uhrazen. Tento dluh včetně úroků 1 000 Kč za každý měsíc po splatnosti směnky (2,5%) dlužník uznává co do důvodu i výše. Dále se dlužník zavázal, že dlužnou částku ve výši 55 000 Kč uhradí věřiteli v postupných měsíčních splátkách po 5 000 Kč do konce roku 2013 nejpozději do 20. dne toho kterého měsíce, počínaje měsícem únorem roku 2013 na účet věřitele [bankovní účet] pod ztrátou výhody splátek. Dlužník pak výslovně prohlásil a stvrdil svým podpisem, že uznání řádně zvážil, souhlasí s jeho obsahem a že jej podepisuje o své svobodné vůli, nikoliv však v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Uznání dluhu je opatřeno podpisem dlužníka [celé jméno žalovaného] a věřitele [titul] [celé jméno žalobkyně].

4. Soud rovněž k důkazu provedl fotokopii vlastní směnky ze dne 30. srpna 2012, podle níž [celé jméno žalovaného] dne 30. září 2012 zaplatí [titul] [celé jméno žalobkyně] 40 000 Kč na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného].

5. Žalovaný se k těmto listinným důkazům vyjádřil tak, že nepodepisoval ani směnku, ani uznání dluhu. Žalobkyně mu částku 40 000 Kč darovala v roce 2012 s tím, že se spolu později vyrovnají. V době od roku 2012 do roku 2019 o vyrovnání nehovořili, vyrovnání znamenalo, že se k ní měl žalovaný vrátit v roce 2019. V roce 2012 byli rozvedeni a v roce 2019 uzavřeli předmanželskou smlouvu, která zněla, že se budou brát a jak bude dělen majetek v novém manželství. Smlouvu k dispozici nemá, neboť notář, který ji sepisoval, později sdělil, že smlouva zanikla, protože nebyla vložena do registru smluv. Notářský zápis si nevzal, nechal jej u žalobkyně, která jej v té době vydírala s ohledem na svůj vážný zdravotní stav. Žalovaný dále uvedl, že nemá důkazy na podporu tvrzení, že žalobkyně mu částku 40 000 Kč darovala s tím, že si ji vezme.

6. Žalobkyně k prokázání skutečnosti, že žalovaný dne 11.2.2013 uznal dluh a že tedy podpis na předmětném uznání dluhu je jeho vlastní, navrhla nařídit znalecký posudek z oboru písmoznalectví.

7. Soud ve věci ustanovil [celé jméno znalce] znalcem z oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo, jehož úkolem bylo určit, zda podpis na listině datované dnem 11.2.2013 a nazvané UZNÁNÍ DLUHU je vlastním pravým podpisem žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného 15.9.1971.

8. Ze závěru znaleckého posudku [celé jméno znalce] vzal soud za prokázané,, že sporný nacvičený podpis předpokládaného znění,, [celé jméno žalovaného]“ v rubrice,,Dlužník – [celé jméno žalovaného] nazvané,,UZNÁNÍ DLUHU s datem 11.2.2013“ je s vysokou pravděpodobností pravým spontánním (tj. standardním a běžně užívaným) podpisem žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Z odůvodnění znaleckého posudku vzal soud mimo jiné za prokázané, že je zřejmé, že sporný podpis byl vyhotoven jistě, plynule, dynamicky a v řadě grafometrických parametrů i v řadě tvarů komponent a dílčích komponent zapadá do variability srovnávacích podpisů, vymezené jejich rozsahem. Navíc je obtížně uvěřitelné, že by hypotetický padělatel dokázal tak přesně a dynamicky tvarově zachytit jednotahovou multikomponentní podobu pravého podpisu [celé jméno žalovaného], včetně nejsložitějších pasáží při jeho miniaturní velikosti. Otázkou také je, proč by případný padělatel nepoužil nějakou jednodušší a snáze napodobitelnou parafovitou formu pravého podpisu, vyskytující se např. na doručenkách. Jako nejvíce objektivní se tedy jeví stanovení kladného závěru vysoké pravděpodobnosti, protože zjištěné znaky nebylo možno validovat na širším vzorku srovnávacího materiálu.

9. Soud ve věci vyslechl znalce, k dotazu soudu, zda lze dosáhnout i vyšší pravděpodobnost, že se jedná o pravý spontánní podpis žalovaného na uznání dluh, a to jakými metodami a zda je toto nejvyšší pravděpodobnost, z výpovědi znalce vzal za prokázané, že rozdíl mezi závěrem ve vysoké rovině pravděpodobnosti a kategorickým kladným závěrem je prakticky minimální a znalec jej v podstatě stanovil pouze proto, že některé ze shod, které nalezl a dokumentoval ve svém posudku, nemohl validovat na širším srovnávacím vzorku, resp. tyto shody nalezl pouze na základě několika srovnávacích vzorků. Rozdíl mezi kategorickým závěrem a rozdílem ve vysoké pravděpodobnosti je minimální, v podstatě spočívá v ověření drobných nuancí na základě širšího srovnávacího materiálu. Jelikož již shody našel, nemůže od toho ustupovat, ale případně by je potvrdil na širším vzorku, tzn. validovat, potvrdit jejich platnost a spolehlivost. Pokud by dostal další srovnávací materiály, tak už nikdy nemůže svůj závěr otočit směrem do padělku, protože již jednou komplex shodných znaků nalezl, tyto znaky navíc byly podpořeny kvalitou psacího pohybu a v podstatě obrat o 180 stupňů neumožňují. Pokud by mu byly předloženy další vzorky s podpisy [celé jméno žalovaného], postupoval by stejnými metodami, tzn. kombinací posudkové metody analyticko-syntentické, srovnávací a grafometrické. Cesta ke zjišťování stáří dokumentu vede dvěma směry. Buď se zjišťuje stáří tisku dokumentu, tzn., na jaké tiskárně byl vytištěn, anebo se zjišťuje tzv. relativní stáří podpisu. Podmínkou pro zjištění stáří dokumentu je to, že dokument musí být vytištěn na barevné tiskárně laserového typu, v jiných případech to není možné, navíc tato metoda je„ confidental“ (tajná) a nelze jí pro občanskoprávní řízení použít. Druhé zkoumání spočívá ve zjišťování relativního stáří podpisu, kdy se na základě vývoje grafické podoby podpisu zjišťuje, od kdy se ten který znak v podpisu začíná vyskytovat. Podmínkou je, aby takový stav v linii podpisů nastal a mohl být identifikován a další podmínkou je mít k dispozici velmi rozsáhlý srovnávací materiál z období 10 let. Znalec měl k dispozici vzorek od 1997 do 2021, kdy přes určitou variabilitu bylo zjištěno, že grafická podoba podpisu je relativně stabilizována a znaky obsažené ve sporném podpisu byly zjištěny i v relativně časově odpovídajících srovnávacích podpisech. Znalec vyslovil domněnku, že pokud již jednou byla pravost podpisu prokázána, tak zjišťování a zkoumání časové dotace podpisu je již nadbytečné a neúčelné. Pokud žalovaný žádal o revizní znalecký posudek se zařazením dalších zapůjčených listin, musel by revizní posudek zpracovávat někdo, kdo vůči znalci nemá takové vazby, jako pracovníci Kriminalistického ústavu z bývalého oddělení grafických analýz, které do srpna loňského roku znalec řídil, tzn., že by posudek musel být buď zpracován v kriminalistickém ústavu komisionálně, tj. dvěma a více znalci, aby nebyly jakékoli pochybnosti o nepodjatosti. Znalec se však domníval, že by tento postup byl kontraproduktivní, neboť nový znalec by nenašel nové znaky, než on sám a dovolil si odhadnout, že by je i stejně kvalifikoval, přiřadil by mu stejnou identifikační hodnotu směrem k pravosti podpisu. Na základě své 25 let znalecké praxe znalec vyslovil názor, že by revizní znalec mohl pouze řešit situaci, zda se s jeho závěrem ztotožní nebo zda stanoví o stupeň nižší závěr a nelze vyloučit, že i vyšší, znalec se nedomníval, že by revizní znalec mohl dojít k opačnému výsledku zkoumání. Pro padělek v podstatě nic nesvědčí.

10. Soud s ohledem na závěry znaleckého posudku a výpovědi znalce vzal za prokázané, že podpis na listině datované dnem 11.2.2013 a nazvané UZNÁNÍ DLUHU je vlastním pravým podpisem žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného 15.9.1971.

11. Soud postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tj. právního předpisu, jehož platnost a účinnost skončila 31. 12. 2013 (dále jen,,o.z.“), neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

12. Podle § 558 o.z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Uznáním závazku je tedy nastolena vyvratitelná právní domněnka existence závazku, bylo by na žalovaném, aby prokázal, že v době uznání dluh z půjčky netrval, což se nestalo. Žalovaný sice uvedl, že částku 40 000 Kč mu žalovaná darovala s tím, že si ji vezme, ovšem na podporu tohoto tvrzení neměl důkazy, a protože tedy nebylo zjištěno, že na uznané a již splatné částce cokoli zaplatil, shledal soud žaloby co do částky 40 000 Kč důvodnou.

13. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

16. Podle § 657 o.z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o.z. při peněžité půjčce lze dohodnout útoky. Ohledně výše úroků občanský zákoník neobsahoval žádné ustanovení o tom, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce mezi fyzickými osobami, lze soudit, že s poukazem na § 3 odst. 1 by soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu nepřiznal věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem. Vodítkem přitom může být porovnání s úrokovou mírou obvyklou z praxe peněžních ústavů, tj., bank a spořitelem (Občanský zákoník II, komentář prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. a kolektiv, strana 1856).

17. V daném případě shledal soud dohodnutý úrok ve výši 2,5% měsíčně, tedy 30% ročně, v rozporu s dobrými mravy, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že úroková míra v roce 2013 při poskytování půjček činila 15%. Soud proto přiznal žalobkyni za období od 1.10.2013 do 31.12.2013 na úroku nikoli částku 15 000 Kč, nýbrž 7 500 Kč, tedy celkem 47 500 Kč O úroku z prodlení pak bylo rozhodnuto podle § 517 odst. 1 a 2 o.z. s odkazem na nařízení vlády č. 531/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, neboť žalovaný je počínaje 1.1.2014 s plněním v prodlení.

18. Ohledně zbytku požadovaného nároku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.

19. Soud s ohledem na výpověď znalce, neshledal důvod k nařízení revizního znaleckého posudku požadovaného žalovaným.

20. Dle předžalobní výzvy ze dne 17.1.2020 spolu dodejkou ze dne 29.1.2020 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen,,o.s.ř.), pro stanovení náhrady nákladů řízení soud vyčíslil požadovaný 8,05% úrok z prodlení z částky 55 000 Kč od 1.1.2014 do rozhodnutí soudu, tj. 17.6.2022, částkou 37 482,12 Kč, takto se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 92 482,12 Kč (55 000 Kč + 37 482,12 Kč). Žalobkyni však byla přiznána částka 47 500 Kč a 8,05% úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 1.1.2014 do 17.6.2022 ve výši 27 259,72 Kč, tedy celkem 74 259,72 Kč. Žalobkyně měla proto ve věci úspěch 80,8% a neúspěch 19,2%, přísluší jí proto rozdíl mezi mírou úspěch a mírou neúspěchu, tedy 61,6% náhrady nákladů řízení.

22. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek 2 200 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 000 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 1.6.2020 a účast na jednání dne 26.4.2021 a dne 8.6.2022) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. což spolu s 21% DPH ve výši 4 536 Kč činí celkem 28 336 Kč. Dále náklady žalobkyně představují částku 7 000 Kč složenou na náklady znaleckého posudku, tedy celkem 35 336 Kč, což s ohledem na nárok 61,6% náhrady nákladů řízení představuje částku 21 766,90 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

23. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř., u žalovaného jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.