214 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 560 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 30.4.2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 30.3.2021 do 7.1.2022 ve výši 976,25 Kč, 8,25% úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do 29.4.2022, 8,25% úroku z prodlení z částky 4 440 od 30.4.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku od 30.3.2021 do 7.1.2022 ve výši 2 868,40 Kč a 24,24% úroku z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 234 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na č. účtu: [číslo] – [číslo] pod [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 460 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 710 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 000 Kč, poplatku za životní pojištění 300 Kč a poplatku za asistenční služby 450 Kč a dále kapitalizovaného úroku v částce 2 868,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 976,25 Kč, úroku ve výši 24,24% z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a 8,25% úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 3. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný převzal v hotovosti proti podpisu částku 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit úvěrujícímu spolu úrokem ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou 24,24%, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, s poplatkem za životní pojištění ve výši 360 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč, vše v 60ti týdenních splátkách po 465 Kč do 29.3.2021. Žalovaný však za dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 4 400 Kč, z toho na úrok 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 290 Kč, na hotovostní inkaso splátek 1 000 Kč, na životní pojištění 60 Kč a na asistenční služby 90 Kč, poslední platba byla zaplacena 18.8.2020. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 2 868,40 Kč, jednalo se o úrok 24,24% z dlužné jistiny 15 000 Kč od 30.3.2021 do 7.1.2022 a ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení se jednalo o zákonný úrok z prodlení 8,25% opět z jistiny 15 000 Kč od 30.3.2021 do 7.1.2022. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, pokud by soud neshledal, že tomu tak bylo, poukázala žalobkyně na to, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

2. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, Okresní soud v Kladně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o.s.ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne 21.9.2022.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3.2.2020, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud shledal, že žalovaný převzal proti podpisu v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit spolu s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, poplatkem za pojištění 360 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 v 60ti týdenních splátkách po 465 Kč, při poslední splátce 29.3.2021.

4. Z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem 4 440 Kč.

5. Ze zákaznické karty ze dne 3.2.2020 vzal soud za prokázané, že žalovaný uvedl příjem 10 834 Kč, jeho finanční situace byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, další příjmy ve výši 2 500 Kč nebyly nijak specifikovány. Pokud jde o měsíční výdaje, žalovaný uvedl výdaje na bydlení 5 000 Kč (nájem, inkaso, energie) a osobní výdaje 6 000 Kč (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení), aniž předložil nájemní smlouvu či SIPO.

6. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení původního věřitele ze dne 3.2.2022 o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalovanému.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen,,zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13 se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli.

10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

11. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

12. V souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného, když neověřovala její osobní výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení ani měsíční výdaje na bydlení.

13. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 14.4.2022 s podacím lístkem ze dne 19.4.2022 soud shledal, že žalovaný byla upomínán o zaplacení dluhu ze smlouvy [číslo] do 29.4.2022.

15. Protože právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný jí dle nerozporovaných tvrzení vrátil pouze 4 400 Kč, obohatil se tak o částku 10 600 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit.

16. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Požadovaný zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 30.4.2022 neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007).

17. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšnější, náklady řízení mu nevznikly.

19. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 939 Kč, avšak ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek žalobkyni doměřil.