216 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 37 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 500 Kč od 12. 2. 2025 do 2. 6. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 500 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 255,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen do 11. 2. 2025 společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 35 000 Kč. Pro případ prodlení byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný úvěr ve stanoveném termínu nesplatil, ač byl o zaplacení opakovaně upomínán, naposledy dne 24. 5. 2025 předžalobní upomínkou. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje jistinu ve výši 50 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 87 500 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 9. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavil. Soud věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 12. 2024 převedla na bankovní účet č. , Anonymizováno, částku 50 000 Kč.

5. Ze zprávy banky ze dne 11. 8. 2025 soud zjistil, že dne 4. 12. 2024 byla zaslána částka 50 000 Kč na bankovní účet č. , Anonymizováno, vedený na jméno žalovaného.

6. Předložena byla listina nazvaná smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 12. 2024. Dle obsahu listiny se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do 11. 2. 2025. Dále bylo obsahem listiny ujednání o smluvní pokutě. Na místě podpisu žalovaného je pouze číselný kód, podpis žalovaného chybí.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2025 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů.

8. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 12. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je od 10. 4. 2003 fyzická osoba podnikající.

9. Z informace o platbě soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

10. Soud na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyní předložená listina nazvaná smlouva o podnikatelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobkyní předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobkyně založila do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, připravila se o možnost být v tomto směru poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

21. Protože však žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 50 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně o tuto částku bezdůvodně obohatil. Soud tak žalobě co do částky 50 000 Kč vyhověl. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně dne 24. 5. 2025 vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne 28. 5. 2025. Žalovaný je tak v prodlení ode dne 3. 6. 2025. Od tohoto dne tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Co do částky 35 000 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, částky 2 500 Kč představující smluvní pokutu, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 500 Kč od 12. 2. 2025 do 2. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 500 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zaznamenala v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 14,29 %, pak má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jejího práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 3 255,13 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 22 779,10 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 4 375 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 87 500 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 210 Kč ve výši 3 194,10 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.