216 C 111/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 20 388 Kč, úroku ve výši 3 658,22 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 001,60 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 920,34 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 972,74 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 29 388 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne 27. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek 1 992 Kč do 27. 9. 2022, celkem měla žalovaná uhradit částku 27 888 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla údaje týkající se jejích poměrů včetně finanční situace, příjmů a výdajů, údaje byly ověřeny předloženými listinami. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, poslední splátku zaplatila dne 8. 2. 2022, celkem žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 6 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávky dne 20. 5. 2024 s účinností k 29. 5. 2024. Žalovaná byla pod hrozbou žaloby marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalované požaduje dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 12 001,6 Kč, úrok ve výši 918,74 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 751 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 095,23 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 121,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 658,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 092,05 Kč, úrok ve výši 15 % z částky 12 001,6 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 12 920,34 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení,2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání, přestože byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 7. 2021 včetně přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dohodu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany sjednaly povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni úrok 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet po 1 992 Kč měsíčně s tím, že splátky byly dohodnuty v rozmezí 14 měsíců, splatnost první splátky nastala měsíc po uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni celkem 27 888 Kč, z toho náklady úvěru činily 12 888 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, a dále paušální poplatky za písemné upomínky.

4. Z hotovostního inkasa soud zjistil, že žalovaná dne 28. 7. 2021 uhradila 2 000 Kč a dne 8. 2. 2022 uhradila 4 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, která je tudíž aktivně legitimována k podání žaloby. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaná byla písemně informována o postoupení pohledávky na žalobkyni6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku ze dne 11. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby upomínána k úhradě dluhu do 25. 9. 2024.

7. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: žalovaná sjednala s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byly poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky 15 000 Kč. Úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku se žalovaná zavázala vrátit formou 14 měsíčních splátek, na úvěr uhradila částku 6 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 SpÚ úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy) Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2020 č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

16. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tedy neunesla již své břemeno tvrzení, a to ani přesto, že byla během jednání ve smyslu § 118a o. s. ř. poučena. Žalobkyně konkrétně netvrdila jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované zkoumána. Soud má tedy zato, že právní předchůdkyně žalobkyně neznala příjmy a výdaje žalované, nevěděla jakým způsobem řeší žalovaná svoji bytovou otázku a konečně nemohla mít postaveno na jisto, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Tyto kroky právní předchůdkyně žalobkyně považuje soud proto za nedostatečné a proto posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila jen 6 000 Kč. Poskytnuté plnění proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Soud podotýká, že „alokace“ jednotlivých plateb žalovanou na různé dílčí pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalované oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

18. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 28. 9. 2022.

19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud pode § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.