216 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 17. 8. 2024 do 17. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 11. 2024 do 31. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala zaplacení částky ve výši 11 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 360 Kč a s poplatkem ve výši 4 320 Kč do 30 dní. Pro případ prodlení byl sjednán administrativní poplatek ve výši 700 Kč, dále byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, poplatek ve výši 30 Kč za každou odeslanou upomínku ve formě e-mailu a poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že ji prověřila v registrech a zhodnotila její příjmy a výdaje. Následně byla žalované dne 17. 7. 2024 bezhotovostním způsobem poskytnuta jistina. Žalovaná zpět vrátila jen 1 000 Kč, a dostala se tak se svým závazkem do prodlení. Pohledávka byla posléze postoupena na společnost , právnická osoba, , která pohledávku následně postoupila na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně na jednání konaném dne 3. 12. 2025 vzala zpět částku ve výši 11 629 Kč, jež připadala na náhradu úroku, poplatku za vyplacení úvěru, administrativního poplatku, poplatků za upomínání a smluvní pokuty. Žalobkyně proto po žalované požadovala jistinu ve výši 11 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 17. 8. 2024 do 17. 11. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 11 000 Kč od 18. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 12. 2025. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavila, před zahájením jednání byla žaloba vzata částečně zpět, jednání bylo odročeno na 28. 1. 2026. Žalobkyně se z jednání soud omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se na jednání bez řádné a důvodné omluvy nedostavila. Soud tak rozhodl v nepřítomnosti účastnic.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané „smlouva o spotřebitelském úvěru č., hodnota, “ ze dne 15. 7. 2024 a předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly sjednat dohodu, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se měla zavázat tuto částku společně s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč vrátit do 16. 8. 2024. Úrok byl sjednán ve výši 36,5 % ročně, RPSN byla 5 395,58 %. Částka měla být poskytnuta na bankovní účet č., č. účtu, . Pro případ prodlení byl sjednán administrativní poplatek ve výši 700 Kč, dále byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, poplatek ve výši 30 Kč za každou odeslanou upomínku ve formě e-mailu a poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná byla v listině označena rodným číslem, u jejího jména byla uvedena adresa trvalého pobytu, telefonní číslo , tel. číslo, a e-mailová adresa , e-mail, . Listina nebyla žalovanou podepsána, na místě podpisu žalované je jen číselný SMS kód.

6. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 17. 6. 2024 na bankovní účet č., č. účtu, částku 12 000 Kč.

7. Ze smluv o postoupení pohledávky a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , právnická osoba, Dále bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalované bylo zároveň oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Ze zprávy banky ze dne 29. 10. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č., č. účtu, je žalovaná. V předmětném období byla na tento účet poukázána částka 12 000 Kč, a to z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č., hodnota, vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

24. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému byly prováděny systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jeho systému mohl prakticky kdokoliv25. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., tedy jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to nejen stran příjmů, ale i stran výdajů žalované, kdy nelze vycházet pouze z tvrzení žalované, aniž by tato tvrzení byla jakkoliv ověřena. Žalobkyně však tyto tvrzení nikterak nedoplnila. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo uvedeno téměř ničeho. Žalobkyně pouze toliko tvrdila, že byla provedena lustrace žalované v registrech a byly vyhodnoceny příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně však zůstala jen u obecných tvrzení a žádné konkrétní příjmy, výdaje ani výsledek lustrace žalované v registrech nebyl tvrzen ani prokázán. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neznala platební morálku žalované, nevěděla, jaké jsou její příjmy a výdaje a nemohla tedy mít jasný a ucelený obraz o tom, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit.

26. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 12 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila 1 000 Kč. Poskytnuté plnění ve výši 11 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo v řízení rovněž dostatečně prokázáno Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 24. 7. 2025, žalovaná měla žalobkyni zaplatit do 7 dnů, tj. do 31. 7. 2025, protože tak neučinila, je od následujícího dne, tj. od 30. 7. 2025 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 11,5 %.

27. Na základě výše uvedeného soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně, z větší části byla však neúspěšná, navíc zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno. Žalobkyně totiž vzala část žaloby poté co byla soudem v rámci podobného řízení poučena o nutnosti doplnit svá tvrzení a o možnosti případného neúspěchu ve věci. Žalobkyni však nic nebránilo v tom, aby částky, které následně vzala zpět, nepožadovala již v samotné žalobě, jedná se tak o zavinění zastavení řízení na straně žalobkyně. Žalovaná tak byla ve věci úspěšnější, žádné náklady jí však nevznikly, a proto je soud nepřiznal žádnému z účastníků.