216 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 314 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 7 814 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26. 8. 2025 do 24. 11. 2025, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2025 do 1. 9. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku 2 603,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 35 314 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 29. 5. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č., hodnota, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, a to tak že dne 4. 6. 2025 byla částka 27 500 Kč převedena na bankovní účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se pak zavázal tuto částku vrátit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč včetně úroku ve výši 27,28 % p. a. Strany si dále sjednaly paušální náklad spojený s prodlením žalovaného ve výši 100 Kč při zaslání upomínky. Pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč a pro případ prodlení s uhrazením zesplatněné jistiny byla sjednána smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni 25. 8. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, avšak ani poté žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zesplatněnou dlužnou jistinu ve výši 28 564 Kč, dlužné splátky na jistině ve výši 1 436 Kč, dlužné splátky na úrocích ve výši 2 013 Kč, náklady za tři odeslané upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutu za neuhrazenou zesplatněnou jistinu ve výši 1 504 Kč, úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2025 do 24. 11. 2025, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 11. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, výpisu z účtu žalovaného a zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4. 6. 2025 převedla na účet žalovaného částku ve výši 27 500 Kč, žalovaný poukázal žalobkyni 1 Kč, žalobkyně dále poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, , o kterém tvrdila, že se jedná o účet zprostředkovatele, částku 2 500 Kč.

5. Z upomínek ze dne 25. 6. 2025 a ze dne 27. 7. 2025, přehledu odeslaných zásilek, čestného prohlášení bylo zjištěno, že žalobkyně dvakrát upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z upomínky ze dne 25. 8. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opětovaně upomínala k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy, žalovaný byl zároveň informován o zesplatnění celého úvěru.

6. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 29. 5. 2025, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi účastníky došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle (smlouva o úvěru, formulář záznamu o vložení, informace pro žalovaného, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové podmínky).

7. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

8. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka, z nájemní smlouvy ze dne 9. 9. 2019, výplatních pásek za měsíce duben 2024, únor 2025 a duben 2025, výsledku prověřování a čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádný záznam v CEE a v ISIR. Dále zjistila, že žalovaný je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, s průměrným příjem ve výši 32 425 Kč měsíčně, bydlí v nájmu s měsíčním nájemným ve výši 12 000 Kč, hradí platby za energie ve výši 2 200 Kč měsíčně, další náklady žalovaného byly uvedeny ve výši 4 860 Kč na životní minimum a 0 Kč na ostatních výdajích. Čistý příjem žalovaného tak dle žalobkyně činil 13 284 Kč měsíčně, vyživovací povinnost žalovaný neměl.

9. Z informace o účtu bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č., Anonymizováno, /2010 je žalovaný. Z výpisu z účtu č., č. účtu, za období od 6. 3. 2025 do 21. 3. 2025, který předložila žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 14. 3. 2025 poskytnut úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč a dne 18. 3. 2025 od společnosti , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč. Celkový zůstatek na účtu byl 2 Kč.

10. Dále byla předložena potvrzení o úhradách na účet , jméno FO, , nebyl zjištěn vztah k této věci.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 110 odst. 1 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní jak ohledně uzavření tvrzené smlouvy, tak ohledně zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, když z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný již měl závazky z úvěrů v nebankovním sektoru a že konečný zůstatek na účtu byl i přesto téměř nulový výši. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Soud tak měl úvěruschopnost za nedostatečně zkoumanou a vyhodnocenou. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu s žalovanou jakožto spotřebitelem, smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Určité kroky sice v tomto směru učinila, kdy zjistila příjmy žalovaného ve výši 33 000 Kč a výdaje žalovaného ve výši 14 200 Kč. K prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila nájemní smlouvu žalovaného, výplatní pásky žalovaného a výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2025. Z výpisu z účtu je však patrné, že žalovanému již byly poskytnuty úvěry od jiných nebankovních společností a žalovaný byl tak povinen tyto úvěry splácet. Tuto skutečnost však žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti nikterak nezohlednila. Žalobkyně rovněž nezohlednila vysoké výdaje žalovaného, neboť zůstatek na koni měsíce března 2025 byl ve výši 2 Kč.

23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

24. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve 27 500 Kč a žalovaný zpětně neuhradil ničeho. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 27 500 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat.

25. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 25. 8. 2025, odeslaným dne 25. 8. 2025 k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 2. 9. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 11,5 % ročně.

26. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 2. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 603,06 Kč, přičemž tato částka představuje 55,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 766 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 314 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Jejich zaplacení žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.