216 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 33 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 11 470 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 470 Kč od 21. 7. 2025 do 28. 7. 2025, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 470 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 171,57 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 33 470 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 12. 5. 2025 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) přes webové stránky smlouvu o úvěru č., hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši 22 000 Kč na bankovní účet č., č. účtu, , který žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 11 470 Kč vrátit do 20. 7. 2025. Žalovaný však nic nevrátil, a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný neúspěšně pod hrozbou žaloby upomínán k úhradě dluhu. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení nesplacené jistiny 22 000 Kč, úroku ve výši 11 470 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 470 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

4. Z listiny nazvané „Smlouva o úvěru č., hodnota, “ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli dne 12. 5. 2025 uzavřít dohodu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat žalovanému bezhotovostně na bankovní účet č., č. účtu, vyplatit částku 22 000 Kč. Žalovaný se pak měl zavázat tuto částku společně s příslušenstvím vrátit do 12 měsíců. Úrok měl být sjednán ve výši 279,83 % ročně, RPSN byla měla být 1 141 %. Listina neobsahuje žádný podpis žalovaného.

5. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č., hodnota, bylo zjištěno, že dne 12. 5. 2025 byla na bankovní účet č., č. účtu, poukázána částka 22 000 Kč. Z výpisu účtu bylo zjištěno, že dne 12. 5. 2025 byla na bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka 22 000 Kč. Ze zprávy banky ze dne 14. 4. 2026 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 5. 2025 poukázala na tento bankovní účet 22 000 Kč.

6. Z výzvy ze dne 17. 6. 2025 a z výzvy ze dne 20. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu se splatností ihned. Žalovaný byl rovněž informován o možnosti okamžitého zesplatnění celého úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení ze dne 18. 12. 2025 spojení s potvrzením o podání doporučení zásilky ze dne 22. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025 ve spojení s potvrzením o podání doporučení zásilky ze dne 22. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

12. Podle § 110 odst. 1 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

13. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle. 2, se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1970 o. z., o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. ,věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 12. 5. 2025. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložené listiny vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovaly, neobsahovaly však ani podpis elektronický. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy k prokázání, že smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny v tvrzeném rozsahu. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

20. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo nic uvedeno.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla celkem 22 000 Kč, z nichž žalovaný doposud nic nevrátil. Poskytnuté plnění proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni.

22. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 20. 7. 2025 se lhůtou plnění ihned. Výzva byla doručena dle § 573 o. z. dne 23. 7. 2025 a žalovaný měl platit ve smyslu § 1959 písm. e) o. z. ihned tj. do 28. 7. 2025. Počínaje dnem následujícím tj. dnem 29. 7. 2026 je tak žalovaný v prodlení, od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 22 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

24. O náhradě nákladů řízení soud o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 171,57 Kč, přičemž tato částka představuje 31,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,3 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 674 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 470 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 350 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.2 s. ř.

25. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.