216 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 286,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 220 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 220 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 9 941,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 813 Kč od 5. 3. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 007,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 23 286,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 22. 5. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce č., hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného částku 14 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku společně s příslušenstvím vrátit v 47 měsíčních splátkách po 780 Kč. Celková částka, k jejímuž splacení se žalovaný takto zavázal, byla 37 422 Kč, z toho obchodní úrok je ve výši 9 070 Kč a administrativní poplatek je ve výši 14 352 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny a dále byly sjednány náklady spojené s uplatněním pohledávky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, a to za použití bankovní identity žalovaného a ověřením osobních dokladů žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila doklady předložené žalovaným (čestné prohlášení, výplatní páska, dodatek k pracovní smlouvě, výpisy z bankovních účtů za poslední 3 měsíce). Žalovaný však zápůjčku nesplácel, proto žalobkyně úvěr ke dni 2. 2. 2026 zesplatnila. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně upomínala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 13 835 Kč, obchodního úroku ve výši 2 105 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 093 Kč, zákonného úroku z prodlení v celkové výši 309,27 Kč (v částce 144,5 Kč před zesplatněním a v částce 164,77 Kč od zesplatnění do 4. 3. 2026), smluvních pokut v celkové výši celkem 2 593,96 Kč (v částce 2 071 Kč za dobu do zesplatnění a v částce 522,96 Kč od zesplatnění do 4. 3. 2026), náklady spojené s vymáháním ve výši 2 350 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 033 Kč od 5. 3. 2026 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 6. 5. 2026. Žalovaný se k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny nazvané „Smlouva č., hodnota, “ ze dne 22. 5. 2025, splátkového kalendáře, elektronického výpisu informací, sazebníku a obchodních podmínek bylo zjištěno, že si žalobkyně měla s žalovaným sjednat dohodu, na základě které se žalobkyně měla zavázat žalovanému poskytnout částku 14 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku společně s úrokem ve výši 27,1 % ročně, měsíčním administrativním poplatkem ve výši 299 Kč vrátit ve 48 měsíčních splátkách. Celkem měl žalovaný vrátit 37 428 Kč. RPSN byla 80,6 %. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části bylo mělo být sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z aktuální dlužné částky. Zároveň mělo být pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části ujednáno právo žalobkyně celou neuhrazenou jistinu zesplatnit, pokud žalovaný neuhradí dlužné splátky ani do 30 dnů od doručení upomínky. Ode dne doručení informace o zesplatnění nebo pozdějšího uvedeného dne se měla stát splatnou jistina a žalovaný měl ztratit výhodu splátek. Neuhradí-li žalovaný poté bezodkladně veškeré nároky ze smlouvy, měla být žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální celkové částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Celková výše obou smluvních pokut by neměla převýšit 50 % jistiny. Dále měly být sjednány poplatky spojené s vymáhám pohledávky. Dohoda měla obsahovat elektronický podpis žalovaného.

6. Z čestného prohlášení o příjmech ze dne 20. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . ve výši 29 000 Kč. Dále žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč s tím, že bydlení je vlastní. V neposlední řadě žalovaný uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 9. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2025 do 30. 4. 2025 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu byl ke dni 28. 2. 2025 ve výši 1 571,33 Kč (připsáno 64 747,05 Kč a odepsáno 84 096,11 Kč), ke dni 31. 3. 2026 ve výši 6 952,22 Kč (připsáno 59 504,75 Kč a odepsáno 54 123,86 Kč) a ke dni 30. 4. 2025 ve výši 1 862,16 Kč (připsáno 130 487,93 Kč a odepsáno 135 577,99 Kč). Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání od společnosti , právnická osoba, . a měl značné výdaje na sázky, hazardní hry a splátky jiných zápůjček či úvěrů.

7. Z výpisu z účtu č., č. účtu, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 22. 5. 2025 poukázala na bankovní účet č., č. účtu, částku 14 000 Kč.

8. Z vyčíslení pohledávek vyplývající ze smlouvy č., hodnota, ke dni 4. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatil 780 Kč. Ke dni 4. 3. 2026 žalovaný žalobkyni dlužil celkem 23 286,23 Kč.

9. Z výzvy ze dne 30. 12. 2025 a podacího lístku ze dne 30. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dluhu do 1. 2. 2026. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2026 a podacího lístku ze dne 5. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby upomínala žalovaného k úhradě dluhu do 26. 2. 2026.

10. Ze zprávy banky ze dne 24. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č., č. účtu, je žalovaný. Žalobkyně na tento účet dne 22. 5. 2025 poukázala částku 14 000 Kč.

11. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného, řidičského průkazu žalovaného a cestovního pasu žalovaného nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro věc samou.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“)

13. Podle § 2395 o z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

22. V dané věci má soud za to, že žalobkyně jako poskytovatelka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí bez dalšího neznamená, že bude spolehlivým dlužníkem. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla ostatně žalobkyně povinna zohlednit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale zejména i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. V tomto směru ovšem žalobkyně víceméně nekriticky vyšla jen z údajných tvrzení žalovaného uvedených ve formuláři příjmů a výdajů, aniž by např. jakkoliv reflektovala obsah výpisů z bankovních účtů. Ty zejména svědčí o tom, že výdaje žalovaného jsou ve skutečnosti vyšší, než uváděl, což vyvrací jeho údajná tvrzení ve formuláři a zpochybňuje celkovou věrohodnost žalovaného. Z těchto výpisů jsou patrné vysoké pohyby na účtu, které nebyly nikterak vysvětleny. Pokud by se žalobkyně blíže zaměřila k výpisu jednotlivých transakcí, musela by nutně zjistit, že žalovaný měl značné výdaje na hazardní hry, sázky a splátky jiných půjček. Tyto údaje nebyly žalobkyní nikterak zohledněny, jsou však podstatné k posouzení celkové bonity žalovaného.

23. Je tedy zřejmé, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko dílčím způsobem a z větší části na základě jeho nevěrohodných tvrzení, tedy nedostatečně k tomu, aby mohla dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaný je schopen plnit výše uvedené splátky úvěru. Ačkoliv byla žalobkyně poučena, aby tvrdila a k prokázání těchto tvrzení označila důkazy, které by prokázaly, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žádné další relevantní důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 780 Kč. Rozdíl (částky požadované žalobkyní a poskytnutým plněním) ve výši 13 220 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou ze dne 30. 12. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 1. 2. 2026, počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. V této části proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit 13 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 220 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení.

25. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 007,62 Kč, přičemž tato částka představuje 13,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 149 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 23 286,23 Kč sestávající se z částky 400 Kč za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a). a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 400 Kč za podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 060 Kč za účast na jednáním před soudem konaného dne 6. 5. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., ze tří paušálních náhrad po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., z paušální náhrady ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou na jednání soudu dne 6. 5. 2026 částka 490,67 Kč podle vyhl. č. 573/2025 Sb. (náklady na cestovné na jednání soudu automobilem , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , adresa, a zpět v celkové délce 66 km, kdy na cestu přísluší náhrada za spotřebované palivo při ceně 34,1 Kč za litr nafty a náhradě za užití vozidla 5,9 Kč za km při spotřebě 4,4 l na 100 km), náhrady za promeškaný čas za v trvání 6 x 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. a z náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 5 200,67 Kč ve výši 1 092,14 Kč. Zaplacení nákladů soud uložil žalovanému k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Lhůty k plnění jsou dány dle § 160 odst. 1 o. s. ř.