216 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 116 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 10 116 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 262,79 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 116 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že 27. 11. 2023 první předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, úrokem ve výši 180 Kč vrátit do 27. 12. 2023. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále bylo pro případ prodlení sjednáno, že poplatek za poskytnutí úvěru a úrok bude po žalovaném požadován bez slevy, tj. ve výši 4 320 Kč a ve výši 360 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.pujckaplus.cz a částka byla poskytnutá na bankovní účet č. , č. účtu, . Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se proto domáhá jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku ve výši 4 320 Kč, úroku ve výši 360 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 436 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že je mu líto, kam to všechno došlo. Dostal se do tíživé životní situace, věří, že dá vše do pořádku.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 6. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby věc rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč (poplatek po slevě, bez slevy by byl poplatek ve výši 4 320 Kč) a úrokem ve výši 180 Kč (úrok po slevě, bez slevy by byl úrok ve výši 360 Kč) vrátit do 27. 12. 2023. RPSN bylo 773,59 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále bylo pro případ prodlení sjednáno, že poplatek za poskytnutí úvěru a úrok bude po žalovaném požadován bez slevy. Listina nebyla žalovaným podepsána, místo podpisu byl jen číselný kód.

6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , dále uvedl, že je podnikatel s předmětem činnosti pronájem nemovitostí. Žalovaný uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 13 000 Kč a ostatní náklady ve výši 700 Kč. Listiny prokazující výši příjmů a výdajů nebyly doloženy.

7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 27. 11. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, částku 12 000 Kč.

8. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, ze období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023 bylo zjištěno, že předmětný účet je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 31 086 Kč. Žalovaný hradil splátky úvěru ve výši 11 309 Kč a výživné ve výši 9 500 Kč. Ke dni 31. 10. 2023 byl zůstatek na účtu ve výši -21,32 Kč.

9. Ze smluv o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, , která pohledávku postoupila na žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 13. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 7 dnů od odeslání upomínky.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , a ze dne 8. 10. 2020, č. j. , spisová značka, .

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právaní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

21. Právně dospěl soud zejména k tomu, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Určité kroky sice v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti příjmů a zejména výdajů žalovaného nezkoumala vůbec. Již z výpisů u účtu vyplývá, že majetková situace žalovaného nebyla nijak dobrá, prokázáno bylo, že již měl předchozí závazek s vysokými splátkami, vysoké výživné a před poskytnutím úvěru byl v debetu. Posouzení se podle § 87 odst. 1 SpÚ úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ).

22. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , spisová značka, ).

23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

24. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 12 000 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Úrok z prodlení je důvodný od 28. 12. 2023, neboť žalovaný se tímto dnem dostal do prodlení s vrácením předmětné částky. Soud tedy žalobě co do nároku na bezdůvodné obohacení a příslušných úroků z prodlení vyhověl.

26. Ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 262,79 Kč, přičemž tato částka představuje 8,52 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 116 Kč Odměna se skládá z částky 400 Kč za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ze třech paušálních náhrad výdajů po 150 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) ve výši 21 % z částky 1 650 Kč ve výši 346,5 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Jejich zaplacení uložil žalované k rukám zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.