216 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 14 100,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 183,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 183,91 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 28. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 917 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4 227,77 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 946,57 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 388,1 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024 a z částky 3 204,19 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 388,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 100,91 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 5. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 60 týdenních splátkách po 316 Kč do 29. 6. 2018, a to spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování ve výši 2 720 Kč a administrativního poplatku ve výši 4 408 Kč, celkem 18 917 kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila příjmy a výdaje žalované a životní situaci žalované. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Ke dni 26. 11. 2017 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila 8 388,10 kč a dlužný poplatek 5 712,81 Kč (z toho plyne, že žalovaná zaplatila 4 816,19 Kč; 18 917 – 8 388,1 – 5 712,81). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzývaná k úhradě dluhu. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 8 388,1 Kč, dlužné poplatky ve výši 5 712,81 Kč, kapitalizovaný úrok od 30. 6. 2018 do 27. 9 2023 ve výši 12 946,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 27. 7. 2017 do 27. 9. 2023 ve výši 4 227,77 Kč, úrok ve výši 29 % p. a. z částky 8 388,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ve výši 8 388,1 Kč do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že smlouvu o půjčce uzavřela z důvodu tíživé životní situace po úmrtí matky. Snažila se úvěr splácet, ale poté otěhotněla a během těhotenství byla na nemocenské. Kromě tohoto závazku měla ještě dluh u společnosti , Anonymizováno, . Žalovaná je nyní nezaměstnaná a pobírá podporu v nezaměstnanosti. Část dluhu již zaplatila, ale neví kolik, doklad o zaplacení nemá k dispozici. Žalovaná je připravena dluh splatit, ale žádá o povolení splátek3. Žalobkyně se na nařízené jednání nedostavila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o půjčku ve výši 10 000 Kč. Ve své žádosti uvedla, že je zaměstnána jako uklízečka u zaměstnavatele , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , adresa, s příjmem ve výši 10 981 Kč měsíčně. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017. Měsíční výdaje uvedla ve výši 6 000 Kč, uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, vzdělání základní. Příjmy ani výdaje žalované nebyly doloženy žádnými listinami.

6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 5. 5. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouva na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 2 720 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 273 Kč. RPSN bylo ve výši 24197%. Smlouva byla podepsána oběma účastnicemi.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzývána k úhradě dluhu do 12. 4. 2024.

10. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že momentálně bydlí u bratrance, u kterého bydlí za to, že hradí elektřinu za celou nemovitost. Zálohy jsou nyní 3 620 Kč měsíčně, také má nedoplatek na elektřinu, který splácí po 1 820 Kč, který hradí ve splátkách. Je vedena na úřadu práce, pobírá podporu ve výši 5 900 Kč, hmotnou nouzi ve výši 2 455 Kč a přídavky na děti ve výši 1 330 Kč. Od října 2024 bude pobírat jen hmotnou nouzi a přídavek na dítě. Žalovaná má syna, který v září 2024 půjde do školky. Žalovaná má dluhy, kdy je povinna hradit dluh u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož přesnou výši nezná, ale jedná se o vysoký dluh, na který je již nařízena exekuce. Dále má dluh na plynu ve výši 160 000 Kč a u společnosti O2 ve výši 8 000 Kč. Výživné na syna nepobírá, jeho otec je neznámý.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o .z s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované, kdy žalovaný označila svého zaměstnavatele, výši svého příjmu a výši měsíčních výdajů. Žádné listiny, které by prokazovaly tvrzení žalované, však přiloženy nebyly. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak nebylo prokázáno.

25. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

26. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

27. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

28. Protože, jak rozvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

29. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, z nichž, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, žalovaná doposud vrátila jen 4 816,09 Kč. Rozdíl ve výši 5 183,91 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

30. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne 28. 3. 2024 odeslaným dne 2. 4. 2024. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 12. 4. 2024. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 13. 4. 2024 je tedy žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 5 183,91Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 13. 4. 2024 do zaplacení.

32. Při stanovení lhůty k plnění se soud zabýval žádostí žalované o plnění ve splátkách. Obecně platí, že v rámci posuzování žádosti o možnost splácet dluh soud hodnotí nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i další skutkové okolnosti, kterými jsou například délka prodlení, celková výše dluhu, zda se dlužník pokoušel s věřitelem situaci řešit, zda již dluh splácel v průběhu soudního řízení a v neposlední řadě ekonomický dopad na věřitele (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013). Na podobná kritéria ostatně odkazuje ve svém usnesení ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 2552/2016, i Nejvyšší soud.

33. Žalovaná toliko uvedla, že z důvodu tíživé životní situace žádá o hrazení dluhu v měsíčních splátkách. Žalovaná má v současnosti příjem pouze z dávek ve výši 5 900 Kč, hmotné nouze ve výši 2 455 Kč a přídavku na děti ve výši 1 330 Kč. Od října 2024 však bude pobírat jen hmotnou nouzi a přídavky na děti. Její měsíční výdaje na bydlení jsou kolem 3 620 Kč a jsou tvořeny hrazením elektřiny. Žalovaná má vysoké dluhy, kdy má pohledávku za společností , Anonymizováno, , za společností , Anonymizováno, ve výši 8 000 Kč, na uhrazení plynu ve výši 160 000 Kč a na elektřině. Žalovaná žije v rodinném domě, kde má svůj pokoj, kde žije se svým synem. V ostatních částech domu žije bratranec žalované se svoji rodinou. Koupelna a kuchyně je společná pro všechny. Žalobkyně se na jednání soudu nedostavila a připravila se tak o možnost vyjádřit se k možnosti splácet dluh ve splátkách. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto soud stanovil, že žalovaná je oprávněn zaplatit vlastní nárok (první výrok) v měsíčních splátkách po 300 Kč, vždy k 28. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, neboť to odůvodňují její majetkové poměry, vůle splácet a nízká výše dluhu.

34. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

35. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.