216 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec zastoupená advokátem Mgr. příjmení jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 290 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 290 Kč od 8. 7. 2021 do 12. 12. 2022 a z částky 4 290 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 980 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 290 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne 7. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Částka byla žalovanému vyplacena na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalovaného. Úvěr měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč splacen do 7. 7. 2021. Žalovaný tyto částky nezaplatil, pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl následně k zaplacení vyzván výzvou ze dne 5. 12. 2022, ani přesto dluh neuhradil.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných registrů (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI) a dále tvrdila, že i výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy na jednání nedostavil, soud proto rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v jejich nepřítomnosti.

5. Soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně předložila soudu listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2021 podepsanou pouze právní předchůdkyní žalobkyně. Součástí smlouvy je formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Skutečnosti uvedené v těchto listinách ohledně sjednaného úvěru odpovídají tvrzení žalobkyně.

6. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 7. 6. 2021 a zprávy společnosti [právnická osoba] (právní nástupkyně [právnická osoba]) ze dne 27. 1. 2023 vyžádané soudem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému dne 7. 6. 2021 na jeho účet [bankovní účet], pod variabilním symbolem shodným s rodným číslem žalovaného, částku 10 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu s oznámením o postoupení ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy s dodejkou ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení celé částky do tří dnů.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

18. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka. Smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, avšak je povinností žalobkyně prokázat svoje tvrzení ohledně podmínek úvěru. Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu, z této listiny nebylo možno prokázat vůli žalovaného uzavřít smlouvu tvrzeného obsahu. Listiny předložené žalobkyní nemají dostatečnou důkazní sílu, když jejich obsahem může být cokoli, mohou být jednostranně vytvořené žalobkyní nebo její právní předchůdkyní. I pokud žalovaný na webu s nějakým zněním smlouvy a obchodních podmínek souhlasil, jejich obsah mohl být následně jakkoliv změněn.

20. Soud se dále zabýval tím, zda je smlouva o úvěru platná s ohledem na splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně na zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103).

21. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně zjišťovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného a zda tyto odůvodňují poskytnutí úvěru. Ani na výzvu soudu žádné důkazy nedoplnila. Soud tak měl za to, že z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, které nevycházelo z žádných konkrétních skutečností, je úvěrová smlouva absolutně neplatná.

22. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, připravila se tak o poučení soudem podle § 118a., o.s.ř., že je její povinností prokázat obsah smlouvy o úvěru a prokázat zjišťování spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o úvěruschopnosti žalovaného a poskytnutí úvěru bez důvodných pochybností o schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 o. s. ř., neprokázala svá tvrzení ohledně obsahu uzavřené smlouvy a zejména zjišťování úvěruschopnosti, nemohlo jí tedy být plně vyhověno.

23. Žalobkyně však prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 6. 2021 částku 10 000 Kč, žalovaný jí částku nevrátil. Pohledávka byla smlouvou ze dne 18. 3. 2022 postoupena na žalobkyni. Ta žalovaného výzvou ze dne 5. 12. 2022 vyzvala k zaplacení dlužné částky. Soud tak vyšel z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně co do částky 10 000 Kč obohatil a žalobě co do této částky vyhověl. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 5. 12. 2022, ta byla podle § 573 občanského zákoníku doručena 8. 12. 2022, zaplatit žalobkyni měl do 3 dnů, tj. do 11. 12. 2022, protože poslední den lhůty připadl na neděli, posouvá se lhůta dle § 607 občanského zákoníku na nejbližší pracovní den, tj. na den 12. 12. 2022, protože žalovaný ničeho nezaplatil, je od následujícího dne v prodlení. Od 13. 12. 2022 tak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z přiznané částky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 15 %, soud však byl omezen výší nároku požadovanou v žalobě, tedy 8,5 %. Ve zbylé části nároku byla žaloba zamítnuta (tedy co do částky 4 290 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 290 Kč od 8. 7. 2021 do 12. 12. 2022 a z částky 4 290 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 980 Kč, přičemž tato částka představuje 39,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.