216 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 31 279 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 31 279 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 281,13 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 002,13 Kč za dobu od 16. 7. 2025 do 21. 10. 2025 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 279 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 22. 8. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 45 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s příslušenstvím vrátit v měsíčních splátkách po 1 947 Kč. Podle článku 4.3 předmětné smlouvy měl být úvěr poskytnut tak, že částka 15 136 Kč bude poskytnuta žalované na její účet, částka 20 864 Kč bude poskytnuta ve prospěch žalobkyně za účelem úhrady předchozího závazku žalované s tím, že bude vyplacena na účet žalobkyně při splnění podmínek smlouvy a částka 9 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaná uhradila celkem 34 splátek po 1 947 Kč, tj. celkem 66 198 Kč, zbývající částka však uhrazena nebyla a žalovaná se tak dostala se svým závazkem do prodlení. Žalobkyně proto dne 20. 7. 2025 zaslala žalované písemnou upomínku, avšak žalovaná ani poté nic neuhradila, proto žalobkyně zaslala žalované dne 5. 8. 2025 druhou písemnou upomínku. Žalovaná však ani přes tyto písemné upomínky svůj dluh neuhradila, proto žalobkyně ke dni 21. 10. 2025 celý úvěr zesplatnila. Následně byla žalovaná dne 21. 10. 2025 pod hrozbou žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak ani poté nic neuhradila. Žalobkyně proto po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 31 729 Kč, náklady na upomínání za dvě zaslané výzvy ve výši 800 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z částky 31 729 Kč od 16. 7. 2025 do 21. 10. 2025 ve výši 2 002,13 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 281,13 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníku podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z listiny nazvané „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, “ ze dne 22. 8. 2022, předsmluvní informace, žádosti o doplňkovou službu PODPORA, přílohy č. 2 (listina označená jako „Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA“) bylo zjištěno, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dohodu, dle které se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované částku 45 000 Kč a žalovaná měla poskytnutou částku vrátit v měsíčních splátkách společně s úrokem, celkem měla vrátit 84 960 Kč. Úroková sazba byla 23,84 % ročně a RPSN bylo 39,97 %. Podle článku 4.3 předmětné smlouvy měl být úvěr poskytnuta tak, že částka 15 136 Kč bude poskytnuta žalované na účet, částka 20 864 Kč bude poskytnuta žalobkyni ve prospěch žalované za účelem úhrady předchozího závazku žalované a částka 9 000 Kč bude započtena na náklady této smlouvy stanovené v čl. 4.

8. Dále měla být sjednána doplňková služba PODPORA, jejíž cílem bylo zajištění plnění závazků s minimálním zatížením a eliminací rizik. Za tuto službu měla žalovaná hradit měsíční splátky po 767 Kč, tj. celkem 55 224 Kč. Žalobkyně měla jako svůj bankovní účet uvést účet č. , č. účtu, a žalovaná měla jako svůj bankovní účet uvést účet č. , č. účtu, . Listiny neobsahují vlastnoruční ani elektronický podpis žalované.

5. Z přílohy č.1 (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) bylo zjištěno, že žalovaná měla uvést, že je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem, je zaměstnána u , právnická osoba, , s příjmem ve výši 26 527 Kč měsíčně. Náklady na bydlení žalované měly být v částce 3 000 Kč měsíčně, náklady na pravidelné finanční závazky měly být 0 Kč, náklady na sázky měly být 0 Kč a jednorázové závazky žalovaná neměla mít. Finanční zůstatek žalované měl tedy být 21 580 Kč měsíčně. Žalovaná byla lustrována v registrech CEE, AML a AML/CFT a ISIR s negativními zjištěními, dále byla provedena lustrace žalované v registru REPI, kde byla vyhodnocena jako středně rizikový klient. Listina neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalované.

6. Ze zprávy banky ze dne 3. 2. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dne 23. 8. 2022 byla na tento účet ze strany žalobkyně poukázána částka 15 136 Kč. Dále bylo ze zprávy banky ze dne 12. 2. 2026 zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalobkyně.

7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 19. 8. 2022 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, (žalobkyně) na bankovní účet č. , č. účtu, (žalované) poukázána částka 1 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 22. 8. 2022 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, (žalobkyně) na bankovní účet č. , č. účtu, (žalobkyně) poukázána částka 20 864 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 22. 8. 2022 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, (žalobkyně) na bankovní účet č. , č. účtu, (žalovaná) poukázána částka 15 136 Kč.

8. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně měla za žalovanou doplatit úvěr č., hodnota, .

9. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzvána k úhradě dluhu do 4. 11. 2025.

10. Z podacího lístku ze dne 20. 7. 2025 a ze dne 5. 8. 2025 soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 110 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

22. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

23. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. jakým konkrétním způsobem žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, jelikož se ale žalobkyně jednání nezúčastnila, přišla o možnost tohoto poučení. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo tvrzeno ničeho konkrétního. Žalobkyně pouze uvedla, že provedla lustraci žalované v registrech a nenašla žádný záznam, v registru REPI však byla vyhodnocena jako středně rizikový klient. Žalovaná měla mít příjem ze zaměstnání ve výši 26 527 Kč, k tomuto tvrzení však nebyly přeloženy žádné listiny, které by prokazovaly jejich pravdivost. Dále měla žalobkyně vycházet z nákladů žalované na bydlení v částce 3 000 Kč měsíčně. Toto tvrzení však nebylo ničím doloženo, samotná výše výdajů přitom budí značné pochybnosti o pravdivosti, neboť bytové náklady bývají vyšší. Dále budí značné pochybnosti ostatní výdaje žalované ve výši 0 Kč, neboť každý má obvykle nějaké výdaje na stravování, dopravu, mobil, internet či volnočasové aktivity. Žalobkyně také měla také vzít v úvahu, že žalovaná již splácí minimálně jeden úvěr či zápůjčku, když uvedla, že část poskytnutého úvěru bude uhrazena na tento závazek, žalobkyně však toto nikterak nezohlednila. Žalobkyně tedy nemohla mít postaveno na jisto, že žalobkyně je dostatečně bonitní.

24. Soud proto dále zkoumal, zda na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaná od žalobkyně obdržela celkem 15 136 Kč, kdy tato částka byla prokázána výpisy z účtů účastnic. Ohledně částky 20 864 Kč nemohl soud vyjít z toho, že byla vyplacena žalované, když prokázáno bylo, že byla zaplacena na účet žalobkyně a současně nebylo prokázáno, že by došlo k platnému započtení na tvrzenou pohledávku žalobkyně vůči žalované z jiného úvěru. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaná zaplatila na tvrzenou pohledávku 66 198 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, soud tyto platby zohlednil (15 136 Kč – 66 198 Kč) a vyšel z toho, že úplaty žalované převyšují prokázané vyplacení částky 15 136 Kč žalované. (I kdyby byla žalované poskytnuta i částka 20 864 Kč, tak v součtu s částkou 15 136 Kč platby žalované převyšují i tuto částku.) V řízení tak nebylo prokázáno obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně žalobkyně, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníku, když úspěšnějšímu žalované žádné náklady řízení nevznikly.