216 C 77/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 729,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 14 229,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 027,83 Kč od 2. 11. 2024 do 6. 3. 2025, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 527,83 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky 11 500 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 25 729,65 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 3. 7. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 14. 12. 2025 včetně poplatku za službu „Klidné spaní ve výši 106,14 Kč, poplatku ve výši 165 Kč za službu „Presto“, poplatku za informační SMS servis ve výši 27,84 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částka a úroku ve výši 0,983 % denně. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby (www.flexifin.cz), kde žalovaný požádal o úvěr, uvedl svoje osobní údaje a žalobkyně ověřila totožnost žalovaného přes společnost, které žalovaný zpřístupnil svoji bankovní identitu. Poté žalobkyně zaslala žalovanému požadovanou částku na jím uvedený bankovní účet. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že vyhodnotila údaje poskytnuté žalovaným a provedla lustraci žalovaného v rejstřících. Žalovaný však nic neuhradil a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Žalovaný závazek neuhradil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 228,85 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 106,14 Kč, poplatku za Presto službu ve výši 165 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 27,84 Kč, smluvního úroku ve výši 13 495,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 206,09 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 027,83 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, “ ze dne 3. 7.2024, předpisu splátek, informace pro spotřebitele, údajů o poskytovateli, všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně si sjednala s žalovaným dohodu, dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 58 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla stanovena na 14. 12.2025. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky a úrokem. Úroková sazba byla 0,933 % denně, poplatek za vyplacení úvěru byl 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu Klidné spaní byl 106,14 Kč, poplatek za službu informační SMS servis byl výši 27,84 Kč a poplatek za službu „Presto“ byl 165 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 1 813,34 %. Žalovaný měl denně zaplatit 119,05 Kč. V rámci všeobecných obchodních podmínek byla sjednána i smluvní pokuta ve vši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Na listinách není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalovanému bylo zjištěno, že dne 3. 7. 2024 byla žalovanému žalobkyní poskytnuta částka ve výši 11 500 Kč na bankovní účet č., č. účtu, . Ze zprávy banky ze dne 30. 5. 2025 bylo zjištěno, že ke dni 3. 7. 2024 byl jako majitel bankovního účtu č., č. účtu, veden žalovaný.

7. Z autorizace ověření totožnosti a fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že totožnost žalovaného měla být ověřena prostřednictvím kontroly občanského průkazu žalovaného.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že v rámci domácnosti žalovaného jsou tři pracující členi. Pravidelné výdaje na půjčky činí 7 500 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 0 Kč, zbytné výdaje jsou pak ve výši 4 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 40 949 Kč a výše čistého příjmu uvedená spotřebitelem je 27 000 Kč. Rezerva pro výdaje je 500 Kč, vypočítané minimální výdaje jsou 8 686,666 Kč, výše disponibilního příjmu je 17 300 Kč.

9. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že prostřednictvím bankovního výpisu byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 40 949 Kč.

10. Z výzvy ze dne 1. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a zároveň mu bylo oznámeno vypovězení smlouvy z důvodu porušování smluvních podmínek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky do tří dnů.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění k datu právního jednání.

13. Podle § 2395 o. z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 ZoSÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 110 odst. 1 ZoSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2, se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 3. 7. 2024. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložené listiny vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovaly, neobsahovaly však ani podpis elektronický. Z § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy k prokázání, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v tvrzeném rozsahu. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru tak nebylo v řízení prokázáno.

22. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 ZoSÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z jeho měsíčního příjmu ve výši 40 949 Kč. K prokázání této skutečnosti však nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Žalobkyně rovněž vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 16 500 Kč, s tím, že 5 000 Kč je na náklady na bydlení. Tato výše měsíčních výdajů už samo o sobě budí značné pochybnosti o jejich pravdivosti, nadto k prokázání jejich skutečné výše nebyly předloženy žádné listiny. Žalobkyně tedy nemohla mít postaveno na jisto, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit.

23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala žalovanému bezhotovostně částku 11 500 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Žalovaný doposud žalobkyni nic nevrátil. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč.

24. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 7. 3. 2025 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 27. 2. 2025 (doručení viz § 573 o. z.), ve výzvě byla určena lhůta k plnění do tří dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 7. 3. 2025. Lhůta k plnění je určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

26. Soud při posouzení míry úspěchu posuzoval nejen podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Příslušenství má totiž ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980). Soud při hodnocení nákladů vyšel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do jistiny ve výši 11 500 Kč a neúspěšná co do smluvní pokuty a poplatků ve výši 14 229,65 Kč.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.