216 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 018 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 11. 4. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 15 518 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 792 Kč od 14. 7. 2025 do 10. 4. 2026, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 792 Kč od 11. 4. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 35 018 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 13. 6. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 6 792 Kč vrátit do 13. 7. 2025. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Předmětná částka byla poukázána na bankovní účet č.č. účtu. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vylustrovala žalovaného v databázích a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný však nic nezaplatil, a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 22 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 792 Kč, náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 226 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 792 Kč od 14. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nepožadovala. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

4. Z listiny nazvané jako „smlouva o zápůjčce“ ze dne 13. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si měli sjednat dohodu, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 792 Kč do 13. 7. 2025. Úroková sazba měla být 0 % a RPSN měla být 2 540 %. Pro případ prodlení měl být sjednán poplatek za upomínání ve výši 500 Kč za každou odeslanou výzvu a dále měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Částka měla být poskytnuta na bankovní účet č.č. účtu. Listina byla podepsána žalobkyni, na místě podpisu žalovaného je jen číselný kód.

5. V upomínkách ze dne 20. 7. 2025, 27. 7. 2025, 3. 8. 2025, 12. 8. 2025 a 27. 8. 2025 je obsažena výzva, kterou žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Za zaslání každé výzvy si žalobkyně účtovala poplatek ve výši 500 Kč. Zaslání výzev žalovanému nebylo prokázáno.

6. Z předžalobní výzvy ze 1. 4. 2026 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě do tří dnů.

7. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 1. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný. Dne 13. 6. 2025 byla na tento účet poukázána částka 22 000 Kč.

8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 104 SpÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 110 SpÚ, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, resp. o zápůjčce. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o zápůjčce vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobkyní předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobkyně založila do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, připravila se o možnost být v tomto směru poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

19. Nad rámec tohoto odůvodnění dále soud uvádí, že žalobkyně ani neprokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona SpÚ, když úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Žalobkyně pouze provedla lustraci žalovaného v databázích a vyhodnotila příjem a výdaje žalovaného. Ke svému tvrzení však nedoložila žádné podklady. I pokud by tedy uzavření smlouvy tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouva by byla neplatná, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C-679/18, Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2020).

20. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 22 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Částka ve výši 22 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 4. 2026 (doručení dle § 573 o. z.) a žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 10. 4. 2026, protože tak neučinil, je od následujícího dne tj. 11. 4. 2026 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 11,5 % ročně.

21. Na základě výše uvedeného soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 22 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 11. 4. 2026 do zaplacení. Ve zbylé části byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.

22. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).