216 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 423,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 152 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 152 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 271,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 423,20 Kč od 16. 9. 2024 do 11. 4. 2025, úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 9 152 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 271,20 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 008,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 423,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21. 3. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet č., č. účtu, částku 11 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 60,98 % ročně právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 48 měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že provedla kontrolu žalované v databázích SOLUS a NRKI, vyhodnotila podklady poskytnuté žalovanou a ověřila, zda doklad totožnosti žalované není evidován jako neplatný. Žalovaná uhradila celkem 1 848 Kč, zbývající částka uhrazena nebyla, ačkoliv byla žalovaná upomínána. Následně byl celý úvěr ke dni 15. 9. 2024 zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně dne 5. 4. 2025 žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně tedy po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 9 152 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za období od 21. 3. 2024 do 15. 9. 2024 ve výši 3 721,2 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 1 243,2 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 8. 4. 2026. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy k soudnímu jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastnic podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Předložena byla listina označená jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru, kde je jako poskytovatel úvěru uvedena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaná, datovaná je dnem 21. 3. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“) a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva měla být uzavřena distančním způsobem na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru žalované ve výši 11 000 Kč s tím, že žalovaná měla tuto částku vrátit prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 616 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni zaplatit, činila 29 568 Kč, úroková sazba činila 60,98 % ročně, RPSN činila 81,26 %. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení se zaplacením jakékoli splátky či její části o délce 30 dnů, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u níž se ocitla v prodlení. V bodě 6.2 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že má žalobkyně právo na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, u níž se žalovaná dostane do prodlení s její úhradou v délce 15 dnů. V bodě 6.3 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.4 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že se ke dni zesplatnění úvěru stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně má právo, pokud nedojde ke dni zesplatnění úvěru k zaplacení nové jistiny, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Mělo se jednat o bezhotovostní úvěr, vyplacený na účet č., č. účtu, . Žádná z listin nebyla žalovanou podepsána vlastnoručně ani opatřena uznávaným či kvalifikovaným elektronickým podpisem.

5. Předložena byla listina označená jako „oznámení o schválení úvěru a předpisu splátek“ ze dne 21. 3. 2024, ve které se uvádí, že žalované byl schválen úvěru ve výši 11 000 Kč.

6. Ze zprávy , právnická osoba, . vyžádané soudem ze dne 2. 3. 2026 a dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dále bylo zjištěno, že dne 21. 3. 2024 byla na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka 11 000 Kč.

7. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 20. 3. 2024 finančně exponována v částce 733 817 Kč a byla zařazena do kategorie III., tj. vyšší riziko a měla dluhy po splatnosti. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 20. 3. 2024 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalované.

8. Z výpisu z účtu žalované č., č. účtu, za období od 1. 11. 2023 do 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu ke dni 30. 11. 2023 byl 0 Kč, ke dni 31. 12. 2023 byl 0 Kč, ke dni 31. 1. 2024 byl 2 671,42 Kč a ke dni 29. 2. 2024 byl 85,31 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání v průměrné výši 24 836,75 Kč měsíčně a dále bylo zjištěno, že splácela několik úvěrů s tím, že některé splátky byly zaplaceny až po jejich splatnosti. Ostatní výdaje žalované byly běžné.

9. Z e-mailu ze dne 15. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o odklad splátek. Za tuto žádost jí byl naúčtován poplatek ve výši 199 Kč. Ze sdělení ze dne 17. 6. 2024 bylo zjištěno, že žádosti žalované o odklad splátek nebylo vyhověno, neboť žalovaná nesplnila podmínky.

10. Z oznámení ze dne 15. 9. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 15. 9. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celého úvěru.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení ze dne 5. 4. 2026 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou pod hrozbou žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle§ 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanoven.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „návrh na uzavření SMLOUVY O ÚVĚRU/SMLOUVA O ÚVERU“ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému byly prováděny systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou, neboť zadat údaje žalované do systému právní předchůdkyně žalobkyně mohl prakticky kdokoliv.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně též řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla jen, že byla provedena lustrace žalované v registrech SOLUS a NRKI a byly zhodnoceny její výdaje a příjmy. K prokázání svých tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované byly předloženy lustrace žalované v registrech SOLUS a NRKI a výpis z bankovního účtu žalované za období od 1. 11. 2023 do 29. 2. 2024. Z těchto výpisů z účtů je patrný pravidelný příjem žalované, je však v nízké výši. Dále z těchto výpisů vyplývá, že žalovaná již splácí mnoho úvěrů s tím, že některé splátky byly hrazeny až po splatnosti. Tyto skutečnosti též vyplývají z výpisů z NRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně se však s tímto tvrzením spokojila, ačkoliv měla mít o bonitě žalované závažné pochybnosti. Nadto právní předchůdkyně žalobkyně neuvedla ničeho k pravidelným výdajům žalované (náklady na bydlení, platby za mobilní telefon, vyživovací povinnost žalované apod.). Soud má tedy zato, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.

28. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 11 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila jen 1 848 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částkou a vrácenou částkou ve výši 9 152 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem. Postoupení pohledávky bylo v řízení také prokázáno. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne 5. 4. 2025 (doručení dle § 573 o. z.) a žalovaná měla žalobkyni zaplatit do tří dnů, protože tak neučinila, je od následujícího dne tj. od 12. 4. 2025 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 12 %.

29. Na základě výše uvedeného soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 11 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 4. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodnou zamítnuta.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 008,82 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 152 Kč, tj. v rozsahu 73,6 %. a žalovaná byla úspěšná co do částky 3 271,2 Kč, tj. v rozsahu 26,4 % Žalobkyni tedy náleží 47,34 % z celkové výše nákladů. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 423,2 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.