216 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Slezákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného doručovací adresa Anonymizováno o zaplacení částky 30 402 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 14 902 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 850 Kč od 17. 5. 2024 do 6. 2. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 850 Kč 7. 2. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 463,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 30 402 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 4. 2024 smlouvu o zápůjčce v částce 10 000 Kč, přičemž téhož dne žalobkyně s žalovaným uzavřela žádost o navýšení zápůjčky o 8 000 Kč, to vše za poplatek ve výši 5 850 Kč se splatností 16. 5. 2024. Smlouvy byly uzavřeny elektronicky. Předmětné částky byly vyplaceny žalovanému na účet. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně dále požaduje částku 2 500 Kč jako náklady spojené s upomínáním žalovaného a smluvní pokutu ve výši 6 552 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nepožadovala. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o zápůjčce ze dne 16. 4. 2024 ve výši 10 000 Kč spolu s obchodními podmínkami, listiny však nebyly podepsány žalovaným. Ani jinak uzavření smlouvy tvrzeného obsahu žalobkyně neprokázala. Z výpisu z účtu a zprávy banky bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala dne 16. 4. 2024 částku 10 000 Kč a částku 8 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smluv tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z výzev a z předžalobní výzvy spolu s dodejkou ze dne 30. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky, v předžalobní výzvě jej vyzvala k zaplacení do 3 dnů.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Podle § 110 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o zápůjčce ze dne 16. 4. 2024 v částce 10 000 Kč vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobkyní předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobkyně založila do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, připravila se o možnost být v tomto směru poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně dále tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce dne 16. 4. 2024 v částce 8 000 Kč, k tomuto tvrzení však nepředložila žádný důkaz. I v tomto případě se žalobkyni pro její nepřítomnost u jednání poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo. Tvrzení žalobkyně o uzavření smluv o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.

13. Nad rámec odůvodnění dále soud uvádí, že žalobkyní nebylo řádně tvrzeno, natož prokázáno, že posoudila úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i pokud by tedy uzavření smluv tvrzeného obsahu bylo prokázáno, smlouvy by byly neplatné, a to bez nutnosti vznesení námitky spotřebitelem (§ 87 odst. 1 téhož zákona ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020).

14. Protože však žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 18 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně o tuto částku bezdůvodně obohatil. Soud tak žalobě co do částky 18 000 Kč vyhověl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobkyni přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 30. 1. 2025, ve smyslu § 573 o. z. ji doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 4. 2. 2025, a určila lhůtu k plnění. Žalovaný je tak v prodlení od 7. 2. 2025. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Co do částky 5 850 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, částky 6 552 Kč představující smluvní pokutu a nároku na úrok z prodlení za delší období byla žaloba zamítnuta. Nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky byl zamítnut, neboť k požadované částce 2 500 Kč nebylo uvedeno žádné relevantní tvrzení, ani nebylo vynaložení takové částky doloženo.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zaznamenala v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 10,19 %, pak má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jejího práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 463,64 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 4 550 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 1 646 Kč, náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 2 100 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představované částkou 504 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Odměna a paušální náhrada nebyla žalobkyni přiznána za písemné podání ze 8dne 3. 7. 2025, neboť navržené důkazy již měly být součástí žaloby. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.